„Aby se získala sklizeň o maximální potenci, tj. s optimálním obsahem THC, je třeba žně správně načasovat. Když se to podaří, získá se produkce, ve které došlo k optimální přeměně cannabidiolu na THC, ale přitom nedošlo k výraznější degradaci THC na cannabinol. Skutečností ovšem je, že pěstitelé ani výzkumníci nejsou zajedno, kdy začít sklízet „palice“ samičí květů. Jednoznačná, vědecky podložená metoda k u rčení zahájení žňových prací neexistuje. Jsou-li rostliny ponechány v zemi déle a pokračují ve svém vývoji, již po období hlavního květu může zřetelně projevit pryskyřice svou přítomnost. Listeny chránící květy a malé lístky zbytní a zvětší se. Pryskyřičné žlázky mění barvu. Listy často žloutnou a opadávají. Takové palice ztrácejí zelenou barvu. Takový produkt připomíná např. kolumbijskou produkci. Obsah živic může být v trávě vyšší a chuť bývá ostřejší. Někteří pěstitelé dávají takovému produktu přednost, zdá se však, že vhodnější způsob je ten předcházející. Každý pěstitel si však činí vlastní závěry na základě vlastních zkušeností.

I začínající pěstitel získá brzy jednu velkou zkušenost. Nemůže se dočkat své druhé sklizně, neboť pevně věří, že v kvalitě i kvantitě bude vyšší. Obvykle se to skutečně podaří. Je vhodné prověřovat potenci úrody odebíráním vzorku každých několik dní, když se blíží žně, stejně jako při určování, kdy přistoupit k proštipování v průběhu vegetativního růstu.

Na každé pěstební ploše dozrávají některé rostliny dříve než jiné. Pěstitel toho využívá tak, že na nich určuje okamžik nejvyšší po tence, a podle toho časuje počátek sklizně. Při odběrech vzorků pěstitelé dodržují pravidlo, že vybírají „hlavice“ ke zkoušce přibližně ze stejného místa, resp. stejné části rostliny. Výsledky jsou tím přesnější, čím více materiálu je ke zkoušce odebíráno – doporučuje se alespoň na jeden až dva jointy.

Jak již bylo řečeno, v průběhu růstu rostliny dochází ke zvýšení její potence vyjádřeno v hmotnostním procentu THC v suchém vzorku. Spolehlivějšími znaky stupně vývoje rostliny než kalendářní stáří jsou změny phylotaxie či změny v rychlosti růstu. Tvorba cannabinoidů, vývoj pryskyřičných žláz a s tím související praktická otázka změn potence nejsou dosud zcela spolehlivě pochopeny a prozkoumány. Potence se nezvyšuje v jednotlivých částech rostliny rovnoměrně. Pravděpodobně dosáhne každá část rostliny optimální potence v jistý okamžik svého vývoje. List, který se vytvoří na rostlině staré čtyři týdny, po zbytek sezony již potenci nemění. Když se hovoří o zvyšování potence, znamená to, že listy nově se tvořící vykazují vyšší potenci než ty starší. Předpokládá se také, že tvorba cannabinoidů je velmi rychlá ve fázi vývoje té které části. Po dozrání příslušné části (například při dokončení plného vývoje listu) pokračuje syntéza cannabinoidů jen velmi zvolna, takže může být předstižena rychlostí jejich rozpadu. Proto během růstu může potence nejen stoupat, ale i klesat, především v závěru vývoje, tj. po tvorbě květu.“

Zdroj: DUPAL, Libor. Kniha o marihuaně. 3., dopl. vyd. Praha: Maťa, 2010, 173 s. Matamata. ISBN 978-80-7287-136-0.