17 Březen

Curing – „školení“

Autor: admin Kategorie: aktuality, Pěstování konopí Komentáře: 0

Curing je proces, kterým se přirozeným zásahem zlepšuje buket, chuť i textura marihuany. Nesníží potenci, je-li vše provedeno správně, špatné aplikace metody ovšem k určité ztrátě THC vedou. Není to procedura nezbytná a mnozí dávají přednost přirozené, dále neupravované chuti a aroma. Jemná sinsemilla tomuto procesu obvykle vystavována není. S úspěchem se používá na rostlinách ne zcela vyzrálých, ale již ztrácejících chlorofyl. Méně účinná bývá na zcela vitálních, dosud nedozrálých částech konopí.

Školení“ probíhá, pokud je list „živý“. Dokud zcela neuschne, pokračuje v něm mnoho životních procesů. Schopnost listů produkovat cukry je sice zmařena, dochází ale například k rozkladu uloženého škrobu na jednoduché cukry. To dává trávě sladké aroma a chuť. Zároveň se mnoho bílkovin a barviv štěpí enzymatickou cestou. Tím se mění barva ze zelené na různé odstíny žluté, hnědé a červené v závislosti na odrůdě, ale také na pěstebních podmínkách a technice „školení“. Rozklad chlorofylu eliminuje mátovou pachuť, často s buketem trávy spojovanou.

Existuje více způsobů „školení“ trávy, jež byly obvykle popsány při „školení“ tabáku a odtud převzaty. Mohou být upraveny jak pro zpracování malých množství, tak použity pro velké objemy sklizně. Používá se proudícího vzduchu, slunce nebo vody. Při školení vzduchem musí být k dispozici místnost (kůlna, komora, garáž, stodola) s řízenou ventilací či větráním. Zpracovávaného materiálu musí být dost na to, aby ve „školicí“’ místnosti mohla být dosažena a udržena vysoká vlhkost vzduchu a dostatečně vysoká teplota. Napříč místností jsou nataženy dráty, na něž se zavěšuje rostlinný materiál. Rostliny jsou umisťovány poměrně těsně jedna vedle druhé, nicméně místo na proudění vzduchu musí být volné. Po určitou dobu se prostor ponechá s vypnutou ventilací, přičemž rostliny ztrácejí chlorofyl a zelené zbarvení. Tato ztráta se za slunného, horkého počasí může projevit velmi rychle, protože stoupající teplota uspíší reakci. Chladné, deštivé počasí může naopak proces prodloužit na více dní a na rostlinách se může objevit nebezpečná plíseň. Obranou proti ní je rychlé, uměle vyvolané zvýšení teploty prostředí přes 30 °C. Po vyblednutí listů se mírně spustí ventilace. Za normálního stavu se ale pokračuje snížením teploty i vlhkosti a průběh „školení“ se zvolní. Pokračuje pak pomalu, až je odbourán všechen chlorofyl. Může tak probíhat až šest týdnu. „Školení“ je ukončeno plným otevřením ventilace, kterou se „tráva“ dosuší na požadovaný stupeň, tj. třeme-li trávu mezi prsty, spíše se ohýbá, než láme a drtí. Zůstávají tedy jistá vlhkost. Variantou tohoto způsobu je přesnější řízení teplotního režimu celého procesu i vzduchotechniky. Výhodou je zkrácení „školení“ asi na týden.

curing2

Méně šetrným způsobem, ale velmi rychlým, je „školení“ na slunci. Spočívá v podstatě v sušení sklizených rostlin v plastových pytlích či ve vrstvě přes fólii nebo sklo. Marihuana se musí pravidelně obracet. V Kolumbii se používá způsob pomocí tzv. samopocení. Dlouhé větve s colas jsou naskládány asi do půlmetrové výše na sebe. Uvnitř hromady probíhají fermentační procesy zvyšující teplotu v jádře. Fermentaci urychluje uvolňující se voda („pocení“). Dochází k rychlé změně barvy a dalším změnám – v textuře, buketu atd. Vrstvy rostlin se při tomto způsobu někdy prokládají bavlněným materiálem, papírovými ručníky apod., aby se zamezilo hrozbě hnilobných procesů. Po zhruba čtyřech dnech se materiál usuší a proces je ukončen.

„Školení“ vodou se používá na rozdíl od předcházejících metod na již usušené trávě. Ta se rozdrtí na drobné kousky, které se ve vhodné nádobě zalijí vlažnou vodou. Rozpustné složky marihuany (barviva, bílkoviny, cukry, některé složky pryskyřice) se během několikahodinového máčení za občasného promíchání uvolní do vody. Po slití vody se tato operace ještě jednou opakuje, rostlinný materiál se pak usuší. Tímto způsobem „školení“ se zhruba 25 % podílu hmoty odstraní a v „trávě“ se podstatně zvýší podíl THC.“

Zdroj: DUPAL, Libor. Kniha o marihuaně. 3., dopl. vyd. Praha: Maťa, 2010, 173 s. Matamata. ISBN 978-80-7287-136-0.

Poslat komentář

*