„Z legislativy ČR nijak nevyplývá, že by pěstování, držení nebo výroba (jak ji chápe stanovisko Nejvyššího Soudu – NS) konopí nebylo trestným činem nebo alespoň přestupkem. Skutkové podstaty těchto trestných činů o jednání za účelem léčby nehovoří. Legálnost nakládání s konopím pro léčebné účely bychom tedy mohli dovozovat pouze z toho, že u takového jednání není naplněna materiální stránka trestného činu. K tomu, aby se dalo jednání považovat za trestný čin, totiž nestačí naplnění pouze formální stránky. Materiální korektiv trestného činu nalezneme v § 12 odst. 2 trestního zákona (TZ). Podle něho lze trestní odpovědnost pachatele a trestně právní důsledky s ní spojené uplatňovat pouze v případech společensky škodlivých, kdy nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Názor, že pěstování konopí a jeho zpracování pro léčebné účely není trestným činem, vyjádřil NS ve svém usnesení ze dne 30. ledna 2008, sp. zn. 3 Tdo 52/2008. Toto rozhodnutí se však váže k případu, kdy obviněná užívala konopí ve formě mastí a odvarů. Někteří pacienti ho však užívají i kouřením, aby účinek nastoupil co nejdříve. Při takové jednání však již soudy zkoumají, zda se jedná spíše o léčebné nebo toxikomanické užití. V době vydání tohoto rozhodnutí navíc ještě platil starý trestní zákon a jeho materiální znak ve formě společenské nebezpečnosti. Trestní zákon stanovoval, že čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem. Dnešní právní úprava ovšem stanovuje, že pokud jednání naplňuje formální znaky trestného činu, ale nesplňuje materiální stránku, považuje se toto jednání za přestupek.

Podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, se přestupkem rozumí „zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno“. Pokud ovšem někdo v uzavřeném prostoru vypěstuje rostlinu konopí, kterou poté použije na léčbu svého vlastního zdraví, naplňuje pak stále výše uvedenou definici? Domnívám se, že nikoliv. Zastávám totiž názor, že takové jednání nemůže být považováno za jednání porušující nebo ohrožující zájem společnosti, jelikož hlavním zájmem společnosti je zdravý život jedinců, a to jak z pohledu fyzického, tak i psychického zdraví. Tento názor však není v souladu se současnou rozhodovací praxí.

Dostáváme se k další důležité otázce. Pokud je někomu bráněno chránit své zdraví všemi možnými prostředky, je pak dle mého názoru potlačováno jeho právo na život zaručené druhým článkem Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a šestým článkem Listiny základních práv a svobod. LZPS výslovně uvádí, že „lidský život je hoden ochrany již před narozením.“ Pokud je tedy lidský život hoden ochrany, měl by si ho chránit především každý sám, a to veškerými možnými prostředky.

Můj názor ohledně této problematiky je tedy zřejmý a dal by se označit za pokrokový. Každý má právo hájit své zdraví a svůj život, a to i látkami, které právní úprava označuje jako omamné a psychotropní, a jejichž držení a výrobu zakazuje. Ovšem musí to činit takovým způsobem, aby nemohlo dojít k ohrožení jiných osob, a aby takové jednání nenarušovalo mravní výchovu mládeže. Právo na ochranu vlastního zdraví by mělo být obsaženo přímo v právní úpravě, respektive trestní zákoník by měl stanovit, že pěstování rostlin konopí a nakládání s ním za účelem využití jeho léčebných vlastností, není trestným činem ani deliktem podle správního práva.

Dovolit pacientům, aby si pěstovali vlastní konopí, jako tomu bylo v Kanadě, se jeví jako nejideálnější řešení. Pro pacienty samotné to bude znamenat nízké finanční náklady na pořízení léčivé látky a stát bude muset zajistit léčebné konopí jen pro ty, kteří si ho nebudou moci vypěstovat sami. Situace, že stát zvládne zásobit konopím všechny pacienty, kteří ho potřebují, je nyní jen těžko představitelná. Se závěrem, že by legalizace konopí přinesla zlepšení zdravotní situace obyvatel, se ztotožnilo také více než 55 % respondentů oslovených při mém výzkumu.“

Zdroj: KUDLÁČEK, Filip. Právní aspekty legalizace konopí v České republice. Brno, 2015. Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity.