„Stále větší důraz se klade na spolupráci školy a rodin jejich žáků. Právě škola a rodiče tvoří základní pilíře pro prevenci. Škola by měla být bezpečným místem, kde nebudou dostupné drogy, ani alkohol a tabák. Škola by měla povzbuzovat žáky ke kvalitním způsobům trávení volného času a ke zdravému způsobu života. S rodiči by měla být škola v soustavném kontaktu, a to i za normálních okolností, ne jen pokud nastane nějaký problém. Škola může také rodičům poskytnout informace, které jim při prevenci pomohou, může jim také doporučit, kde hledat pomoc pro různé problémy jejich dětí. Na druhou stranu, rodiče by měli vytvořit vhodné podmínky pro to, aby se jejich dítě mohlo v klidu připravovat do školy, měli by vést dítě k dobrým způsobům trávení volného času a zdravému životnímu stylu. Častým problémem je skutečnost, že rodiče sami před dětmi oslabují autoritu pedagogů. Své případné výhrady by měli sdělit škole přímo.

„Je důležité, aby si školy v rámci školního preventivního plánu připravily strategii pro prevenci drog. Strategie pro prevenci užívání drog školám poskytují možnost jasně vyjádřit svůj postoj a filozofii, na níž je prevence drog v rámci dané instituce založena. Průběh vývoje strategie může být pro učitelský sbor, studenty i rodiče a další, kdo projeví zájem, velmi významnou příležitostí, jak se něco přiučit. Základem je zapojit do vývoje konkrétní strategie všechny, kteří jsou jakkoli zainteresováni v rámci školní komunity, aby se zajistilo, že strategie bude reflektovat místní potřeby a že všichni zúčastnění budou mít pocit, že jim do jisté míry „patří“ a na její realizaci by se měli podílet. Užitečné odborné znalosti mohou nabídnout specializované agentury, např. místní experti na zneužívání drog, pedagogičtí poradci, pracovníci služeb v oblasti alkoholu a drog i policie. Strategie pak také poskytuje učitelskému sboru jasné instrukce ohledně jejich práce v rámci školy a umožňuje jim poznat, jakým způsobem škola splňuje zákonné požadavky jak ohledně vzdělávacího kurikula, tak v případech incidentů v souvislosti s drogami. Školy si nemusejí vytvářet vlastní program. Často mohou převzít existující program nebo jej jednoduše mohou přizpůsobit vlastním potřebám. Škola by ale měla dát jasně najevo, jaké důvody ji vedou k zavedení školního preventivního programu, definovat krátkodobé cíle a naznačit, jaký druh výchozí filozofie sdílí a jaký přístup hledá.“

Prevence sociálně patologických jevů je zahrnuta do schválených Standardů základního vzdělávání. Zkušený pedagog dokáže konkrétní témata uplatnit v kterémkoliv předmětu, nejvíce se však objevují v rodinné výchově, občanské nauce, přírodovědě, biologii, vlastivědě, českém jazyce, prvouce, výtvarné výchově, tělesné výchově, chemii a základech společenských věd. Mnoho prostoru pro prevenci je také v nově zaváděném předmětu „volba povolání“: vedle zaměření na profesní orientaci a předání informací důležitých při výběru střední školy může učitel věnovat dostatek času sebepoznání žáků, procesu rozhodování, řešení konfliktů, reakcí na manipulaci a rozvoji komunikačních dovedností.

Prevence se dotýká pěti základních oblastí:

– oblast zdravého životního stylu (výchova ke zdraví, osobní a duševní hygiena, výživa a pohybové aktivity)

– oblast společenskovědní (komunikace, sociální dovednosti a kompetence)

– oblast přírodovědná (biologie člověka, fyziologie, chemie)

– oblast rodinné a občanské výchovy

– oblast sociálně právní

Úkolem školního metodika prevence je zajistit spolupráci vyučujících jednotlivých předmětů v rámci ročníku tak, aby preventivní aktivity tvořily ucelený systém. Poskytnuté informace i stupeň rozvoje sociálních dovedností musí vždy odpovídat věku žáků. Znalostní kompetence žáků jsou přesně vymezeny v materiálu MŠMT Školní preventivní program pro mateřské a základní školy a školská zařízení.“

Zdroj: WINKLEROVÁ, Barbora. NAŠE SPOLEČNOST A MARIHUANA. Brno, 2009. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce PhDr. Milan Valach, Ph.D.