„Samičí rostliny jsou při pěstování marihuany žádanější než samčí. Samičí „hlavy“ jsou obvykle nejpotentnější složkou úrody, a hlavně je jejich potence relativně, oproti samčímu pohlaví, vyrovnaná a stálá. A pokud se jim dá dost prostoru k růstu, poskytuje obecně samičí jedinec dvakrát tolik marihuany než její partner druhého pohlaví. Větší podíl její hmotností je tvořen, opět zdůrazňuji, vysoce kvalitními „hlavami“.

Samičí rostliny vydávají více marihuany a v lepší kvalitě. Proto čím dříve pěstitel rozpozná pohlaví rostlin, tím dříve se může plně soustředit na péči o samičí jedince. Tam, kde je prostor omezený, jako při pěstování doma nebo na menším záhumenku, pěstitelé dokonce samčí rostliny odstraní, jakmile je to možné, a veškeré místo věnují pouze samičím rostlinám. Aby se mohla sklidit sinsemilla (neopylené samičí květy, tedy marihuana bez semen) musejí být samčí rostliny odstraněny, ještě než dozrají a uvolní pyl.

Rozdíly mezi samčí a samičí rostlinou nabývají na zřetelnosti úměrně s dozráváním. V počátečním vývojovém stadiu (semenáčky) je pohlaví Cannabis prakticky nerozeznatelné. Jen u některých odrůd se projevuje u samčích rostlin rychlejší rozvoj. Obecně tedy není známá metoda na rozlišení rodu rostlin předtím, než vytvoří květy. Přesto může pěstitel, jenž důvěrně zná určitý kultivar, poměrně přesně určit už ve středním věku rostliny její pohlaví.

Ve stadiu raného vegetativního vývoje rozvíjejí samičí rostliny spíše soustavu větvoví, zatímco samčí jsou vyšší, stavba rostliny je spíše řídká. Za umělého osvětlení ovšem rozdíly ve výšce i hustotě větví nebývají příliš výrazné. Některé rostliny vytvářejí zřetelně výrazná „kolénka“ (nody) na stonku a větvích, což je spíše specifické pro samičí rostliny.

Ve střední vegetativní fázi, zhruba mezi druhým a čtvrtým měsícem vývoje, mohou rostliny vytvořit několik osamocených květů, dlouho před vlastní fází květu. Obvykle se dokonale nevyvinou a je u nich těžké rozlišit pohlaví. Na samičím květu se neobjeví bílá blizna, samčí zůstane těsně uzavřenou bobulí. Nicméně při určité nabyté zkušeností je rozeznat lze. Samčí květ se zdvíhá na tenké stopce a bobule je symetrická. Často v tomto stadiu (jedná se vlastně o pupen či poupě) zůstane a do vlastního květu se nevyvine. Samičí květ je bez stopky a spíše připomíná list. Přítomnost samičího květu v tomto stadiu vývoje neznamená, že rostlina je samičího pohlaví. Samčí květy však předznamenávají téměř výhradně samčí rod. Bohužel však případy, kdy samčí rostliny v nezralém stadiu vytvářely samčí květy (a tak svoji pohlavní příslušnost potvrdily), jsou méně časté než případy, kdy samičí květy raší na rostlinách obou rodů. Zdá se, že rostliny, jež nesou v tomto stadiu růstu samičí květy na několika nodech (kolénkách) za sebou, se obvykle projeví jako samičí.

V období před přechodem do květu, tj. jeden až dva týdny před květem nebo i v květu, některé variety a kultivary rostou dvojím možným způsobem, jenž závisí na rodu. Pohlaví lze rozlišit podle místa na stonku mezi listy (tzv. internody). U samičích rostlin je zřejmá kompaktnost růstu. Každý nový list roste těsněji k poslednímu, takže vrchol rostliny je ukryt pod předivem listů. Samčí jedinec táhne do výšky, aby vystavil své květy dostatečně vysoko a mohl tak snáze opylovat květy na samičích rostlinách. Internody samčích rostlin jsou delší. Typický volnější, poněkud řídký profil rostliny může být prvním projevem samčího pohlaví rostliny.“

Zdroj: DUPAL, Libor. Kniha o marihuaně. 3., dopl. vyd. Praha: Maťa, 2010, 173 s. Matamata. ISBN 978-80-7287-136-0.