Konopí je původně dvoudomá krytosemenná rostlina se silným dřevito-vláknitým stonkem, vícečetnými sytě zelenými zubatými listy a aromatickými květy. Plodem konopí je olejnatá nažka – oříšek, semeno ve tvaru oka. Konopí patří společně například se lnem, kopřivou nebo jutou mezi lýkové rostliny. Botanicky je ale jeho nejbližším a jediným příbuzným v čeledi konopovitých (Cannabaceae) chmel.

V rodu konopí (Cannabis) se rozlišují tři hlavní druhy a to Konopí seté (Cannabis sativa) – až 6 m vysoká, štíhlá, málo větvená rostlina s řidším listovím a nízkým obsahem psychoaktivní látky delta-9-THC (tetrahydrocannabinol) asi 5%. Vyskytuje se hlavně v mírném klimatickém pásmu. Konopí indické (Cannabis indica) – maximálně 2 m vysoká hustě olistěná keřovitá rostlina s vysokým obsahem delta-9-THC až 20 %. Rozšířená je především v tropických a subtropických oblastech. Konopí rumištní (Cannabis ruderalis) – plevelnatý druh ze sibiřské oblasti, dorůstá výšky do 1 m, stonek je tenký, málo větvený, slabě olistěný. Obsah delta-9-THC dosahuje průměru předešlých druhů.

K hospodářským účelům se pěstuje takřka výhradně konopí seté, jež je tradiční také u nás. Konopí seté má dlouhý hlavní kůlovitý kořen s řadou postranních kořenů a vlásečnicových kořínků. Stonek dlouhý od dvou do šesti metrů je tvořen úzkou dutinou, dřevnatým jádrem, svazky lýkových vláken a ochmýřenou kůrou. Konopné vlákno je z více než 70 % tvořeno celulózou a je považováno za nejdelší a nejpevnější vlákno rostlinné říše. Jeho úkolem je chránit výživové rourky a celou rostlinu před zlomením, roztrhnutím či jiným poškozením. Elementární buňky vláken mají uprostřed dutinu takzvaný lumen, který je významný z hlediska izolačních vlastností. Kromě svazků primárních vláken obsahují stonky také sekundární vlákna, ze kterých po zpracování vzniká konopná koudel. Dřevnaté jádro tvoří asi dvě třetiny objemu stonku. Při zpracování získává podobu jemné štěpky zvané konopné pazdeří. Skládá se převážně z hemicelulózy a obsahuje také řadu minerálů včetně křemíku. Oproti dřevu je konopné pazdeří lehčí a jemnější a dobře se díky těmto vlastnostem pracovává. U konopí setého, stejně jako u všech původních druhů konopí, rozeznáváme samčí (poskonné) a samičí (hlavaté) rostliny. Liší se nejen typem a dobou květu, ale také svými růstovými vlastnostmi. Samčí rostliny v první růstové fázi často výškově předstihnou rostliny samičí. Stonky jsou tenčí a tvoří se na nich hrozny (laty) žluto-zelených prašníků. Po dozrání se prašníky otevírají a vypouštějí velké množství pylu, který se větrem přenáší až na vzdálenosti 12 kilometrů. Po odkvetení samčí rostliny usychají. Samice jsou statnější stavby, více olistěné a často tmavší. Přibližně v době zralosti samčích rostlin vytvářejí svazky stopkatých květů se zelenavým okvětím, pestíkem a dvěma, často červenavými bliznami. Uvnitř květu se po opylení samčí rostlinou vytváří semeno. To je částečně ukryto v podpůrném listenu porostlém žláznatými chlupy, jež vylučují aromatickou pryskyřici. Semena konopí mají tvar oka a jsou veliká až půl centimetru. Mají hnědou, šedou až černavou barvu, často bývají zdobena mozaikou. Konopné semeno obsahuje až 30 % výživově velice cenného vysýchavého oleje s vyváženým poměrem esenciálních kyselin, bílkovin, vitamínů a minerálů.

Z hospodářského hlediska jsou samičí rostliny významnější, jelikož poskytují kvalitnější vlákno a cenné semeno. V závislosti na podnebných typech se rozlišují další čtyři skupiny konopí setého –Konopí severní nejranějšího typu, Konopí středoruské raného typu, Konopí jižní středně pozdního až pozdního typu a Konopí středoevropské přechodného typu. Odrůdy z různých klimatických typů se liší vegetační dobou růstu od 50 dní u nejranějšího typu po 165 dní u jižního typu, vzrůstem od 60 cm po 6 m i kvalitou surovin. Podle Benhaim, P. (2003) „Je historií ověřeno, že vyšší zeměpisná šířka mírného podnebí nabízí vhodné podmínky pro pěstovaní konopí na semeno s vyšším obsahem omega-3 mastných kyselin, zatímco pevnost vlákna je výrazně vyšší v tropech.“ V podmínkách České republiky se pěstují především odrůdy středoruské a středoevropské.

V polovině 80. let 20. století se podařilo vyšlechtit odrůdy konopí setého s takřka nulovým obsahem omamné látky delta-9-THC. Ani do té doby pěstované hospodářské odrůdy konopí setého neměly omamné účinky, snížení obsahu THC pod hranici 1 %konečně rozptýlilo obavy široké veřejnosti a usnadnilo návrat konopí na pole v západních zemích. Variety splňující zákonný limit 0,2 % THC platný v zemích Evropské unie jsou označovány jako technické konopí neboli industrial hemp. V současnosti existuje přes 30 odrůd konopí setého s takřka nulovým obsahem THC, z nichž 26 je zapsáno na Seznamu povolených odrůd EU a na jejich pěstování je možné čerpat zemědělské dotace stejně tak, jako na jakoukoliv jinou hospodářskou plodinu např. obilí či len.

Naproti tomu křížením konopí indického, neboli hašišného, s původními odrůdami konopí setého či rumištního, vznikají omamné odrůdy přizpůsobené růstu v rozmanitých klimatických podmínkách. Při pěstování omamných odrůd se cíleně zabraňuje opylení. Rostlina pak vytváří na pryskyřici bohaté květy bez obsahu semen, které se po usušení nazývají marihuana. Čistá pryskyřice získaná z květů se nazývá hašiš a je několikrát účinnější než marihuana. Marihuana i hašiš ovšem také vykazují významné léčebné účinky.

Další užitečné a cenné informace najdete na pestujtejednoduse.cz

KLVAŇOVÁ, Linda a Michal RUMAN. Konopí – staronový přítel člověka. Chvaleč: Konopa, 2008. ISBN 978-80-254-1825-3.

Benhaim, P. (2003). A Modern Introduction to Hemp – From Food to Fiber: Past, Present and Future, Paul Benhaim.

Petráňovi, J. a L. (2000). Rolník v evropské tradiční kultuře, Praha: Set-Out. Proč konopí (2000). Schweizerische Hanfkoordination. (překlad o.s. Konopa)

Sochová, Zdeňka – Poštolková, Běla (1994). Co v slovnících nenajdete: Novinky v současné slovní zásobě. Praha: Pragma.