„Konopí je jednou z nejstarších lidmi využívaných plodin vůbec. Jeho původ je odhadován do Centrální Asie, zde je také pozorován jeho přirozený výskyt. Odtud bylo pravděpodobně v souvislosti s domestikací rozšířeno do celého světa.

Počátky jeho využívání se dle různých literárních odkazů datují do Číny až 10000 let před naším letopočtem, a to v medicíně. Předpokládá se, že o konopí se jako o léčivé rostlině zmiňují i texty z ostatních dávných civilizací (Mezopotámie 5000 let př.n.l.), většinou ovšem pod jiným názvem. V Egyptě bylo využíváno v medicíně a pro přípravu papíru cca 2350 let př.n.l. Na základě pylových analýz z geologického profilu lze doložit přítomnost konopí v Itálii již 3000 př.n.l, významný nárůst množství pylu se časově shoduje s nárůstem pylu jiných ruderálních rostlin i obilovin. Lze tedy předpokládat, že konopí v Evropě jako první znali již Římané.

Taxonomické zařazení konopí je problematické. Jako první je popsal Linné (1753) a určil jej jako jediný dále nedělený druh Cannabis sativa L. To modifikoval Lamarck (1875), když na základě rozdílných vlastností kultivarů z Indie, rozlišil Cannabis sativa a Cannabis indica jako dva různé druhy. Následovala řada více či méně odlišných konceptů od několika autorů, uvažující různé vztahy mezi variantami konopí, mnohdy určené i jako samostatné druhy. Základními parametry pro rozlišování byly většinou geografický původ a vnější morfologické znaky. Mezi pěstiteli konopí po celém světě je rozšířená laická terminologie rozlišující konopí seté, poskytující vlákno a konopí indické, obsahující psychoaktivní látky, pěstované převážně k výrobě drogy. Skutečnost, že držení a produkce sušených květenství samičích rostlin s vysokým obsahem THC, označovaných jako marihuana, je ve většině zemí protizákonné, vedlo k vytvoření alternativního názvosloví pro konopí využívané pro průmyslové účely. Takzvané technické konopí je netaxonomický pojem vymezující odrůdy konopí, jež mají obsah psychoaktivních látek nižší než zákonem stanovená hranice a je tedy možná jejich legální kultivace. V rámci Evropské Unie je tato hranice stanovena čl. 5a nařízení Rady (ES) č. 1251/1999, ve znění nařízení Rady (ES) č. 1672/2000 na 0,2% THC v sušině.

Současné taxonomické řazení dle ITIS (Integrated Taxonomic Information System) určuje Cannabis sativa L. jako samostatný druh, se dvěma poddruhy Cannabis sativa ssp. indica a Cannabis sativa ssp. sativa. Toto řazení je však stále diskutováno. V současnosti je velmi respektován názor, že rod Cannabis zahrnuje více vysoce hybridizovaných, introgresních, panmiktických a velmi variabilních druhů. Na základě toho je stále zkoumáno postavení jednotlivých variant uvnitř rodu pomocí molekulárních markerů. Ve velmi obsáhlé studii podrobil Hillig (2005) zkoumání 157 různých vzorků konopí známého geografického původu. Z PCA analýzy frekvence alozymů v 17 různých genových lokusech velmi jasně vyplývají dvě centra diverzity, která odpovídají tradičnímu rozdělení na dva druhy sativa/indica (viz. Obr.č. 1). Genofond označovaný jako Sativa zahrnoval vzorky divoce rostoucího konopí z východní Evropy a odrůdy pěstované na vlákno a semena v Evropě a Střední Asii. Genofond Indica byl tvořen vzorky z dálného východu, odrůd pěstovaných pro vlákno v Jižní Asii a Číně, zástupce z Afriky a jižní Ameriky, odrůdy z Afghánistánu a Pákistánu využívané k přípravě drog a rostliny z divoce rostoucích populací v Indii a Nepálu. Zároveň lze odvodit, že je velmi pravděpodobná existence třetího centra diverzity odpovídající druhu Cannabis ruderalis. Obdobných výsledků bylo dosaženo i srovnáním chloroplastové a mitochondriální DNA 188 vzorků ze 76 různých populací metodou SNP. Lze tedy předpokládat, že taxonomické členění dle ITIS není definitivní a pravděpodobně dozná změn.

Konopí je typickým zástupcem čeledi Cannabaceae, jeho nejbližším příbuzným je tedy chmel (Humulus). Tradičně tuto čeleď tvoří pouze tyto dva rody, nicméně v nedávné době byly publikovány práce upravující taxonomii řádu Urticales, řadící k nim na základě molekulárních dat i rod Celtis. Tato genetická příbuznost může mít potencionální význam při genovém inženýrství.“

Zdroj: ŠIRL, Marek. Využití biotechnologických metod při pěstování technického konopí (Cannabis sativa L.). Praha, 2011. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce RNDr. Sylva Zelenková, CSc.