„Cannabis a žížala

Výhodou, která se může stát skutečným požitkem jakéhokoliv pěstování, je možnost volby přejít na zcela organický způsob kultivace. Následující poznámka je právě pro ty, kteří se použití chemikálií chtějí vyhnout. Nejlepším přítelem takového pěstitele je dešťovka. Tento noční tvor je oceňovaný nejen rybami a drůbeží, ale též rostlinnou říší. Aristotelés nazýval žížaly „střevy země“, protože při svém putování podzemím půdu stravují a pozitivně mění její vlastnosti. Jejich tunely sahají až do hloubek kolem dvou metrů a jsou lemovány na minerály bohatým „biohumusem“, který samy vytvořily. Tunely provzdušňují zeminu, podporují růst cenné mikroflóry a usnadňují cestu vzduchu ke kořenům. Rovněž jimi proniká do půdy dešťová voda, rozpouští „biohumus“ a poskytuje rostlinám tu nejlepší výživu.

Žížalám se daří v přirozených podmínkách a organický zemědělec nemusí používat žádných hnojiv. Umělá hnojiva jsou pro žížaly osudná, neboť vytvářejí v půdě kyselé prostředí. Jako organický růstový prostředek se používá např. hnojivo z rybí moučky. Jeho roztok se rovněž rozprašuje na listy. Nevydává zrovna příjemné aroma, ale je velmi účinné.

Brouci, živočichové, choroby

Prakticky každý živočich má Cannabis rád. Pokud ji pěstujete na poli, mohou vám zvířata, hmyz či choroby způsobit katastrofu. Přistihnete samozřejmě králíka, dále vysokou, veverku i medvěda a lecjakého jejich dalšího kolegu, jak se vám snaží odpomoci od tohoto plevele. Uvidíte též slimejše, mšice, roztoče a plejádu různých hmyzů, nevyjímaje vašeho souseda, potrhlého přestárlého hipíka, jenž nijak neocení hodiny, jež jste do práce vložili, ani citový vztah, který vás k úrodě váže.

Literatura pamatuje i na takového potencionálního žence speciální „směrnicí“: „Nikdy netrhejte celou rostlinu, odřežte pouze vrchní části tak, aby zůstal hlavní stonek neporušený s alespoň jednou řadou listoví. Pak rostlina nezahyne, uchytí se a vyrostou nové větve. Pěstitel a jeho králíci se budou těšit alespoň z dílčí úrody.“

Ale zpět k broukům a jim podobným, kteří si nic nedělají z toho, že pryskyřice či zbraně mechanického charakteru je mají od konzumace této byliny odradit. Ve větší míře sebeobrana konopí přece jenom selhává, hladovějících krků je v biosféře přespříliš a zřejmě si příliš nevybírají. Pěstitel Záhy shledá, že hmyz se bude snažit k rostlinám dostat i při pěstování doma. Mezi nejhorší patří roztoči a bílé mušky, ale i další. Snahou je samozřejmě použít v boji proti nim takový prostředek, který po zabití hmyzího vetřelce nezahubí též uživatele rostliny. Pesticid by se tedy měl v relativně krátkém čase rozložit na neškodné produkty. Používá se diazinon (rozpad během 2-3 dnů) a malathion (rozklad v sedmi dnech). Na mšice jsou pak nejlepším prostředkem slunéčka sedmitečná. Každý jedinec spořádá denně desetinásobek mšic v poměru ke své hmotnosti.

Při pěstování na poli pomáhají jako obrana proti jelenům kusy krvavého masa, rozptýlené kolem pozemku. Pěstitel musí zvážit riziko, jestli tímto krokem naopak nepřiláká medvěda a zda méďa nakonec nedá přednost konopí před hovězím.

Pudrová plíseň je houbová choroba, která se projevuje jako bílý či šedý prášek nebo moučný povlak na listech. Rostliny byly velice pravděpodobně pěstovány v prostředí s vysokou vlhkostí, v nedostatku místa, při špatné cirkulaci vzduchu a nedostatku světla. K eliminací stačí posyp listů sírou.“

Zdroj: DUPAL, Libor. Kniha o marihuaně. 3., dopl. vyd. Praha: Maťa, 2010, 173 s. Matamata. ISBN 978-80-7287-136-0.