„Cannabis, jako zelená rostlina, si produkuje výživu procesem fotosyntézy. Na rozdíl od živočichů, kteří potřebují k přežití předpřipravenou stravu, rostliny umějí využít světelné energie k samoprodukci zdrojů z jednoduchých anorganických molekul ze vzduchu a půdy. Rostliny absorbují světelnou energii pomocí barviv, obsažených v buňkách listů. Tyto pigmenty se nacházejí ve většině nadzemních částí rostliny. Nejhojnějším barvivem je chlorofyl, jenž dodává rostlinám jejich zelenou barvu. Absorbovaná energie je vázána v chemických sloučeninách, označovaných ATP (adenosin-trifosfát) a NADH₂ (nikotinamid- adenin-dinukleotid-fosfát).

ATP přenáší energii, jež slouží jako palivo pro výrobu sacharidů a k dalším metabolickým funkcím. NADH₂ přenáší elektrony k syntézám uhlohydrátů i dalších sloučenin. Uhlohydráty jsou stavebními jednotkami vyšších molekul. Takovými stavebními kameny jsou např. jednoduché sacharidy (glukóza aj.), symbolizované vzorcem (CH₂O)_n. Výchozími látkami k jejich syntéze jsou oxid uhličitý (CO₂) a voda (H₂O). Oxid uhličitý je přijímán hlavně ze vzduchu, ale i z půdy. Voda se získává především ze substrátu, druhotně též ze vzduchu. Při fotosyntéze se uvolňuje do ovzduší kyslík. Shrnuto:

světelná energie –> chlorofyl –> ATP + NADPH₂

CO₂ + H₂O –> ATP + NADPH₂ –> (CH₂O)_n + O₂

Pro produkci složitějších biomolekul – aminokyselin, proteinů atd. – využívá rostlina minerální látky z půdy, včetně dusíku, fosforu, síry. Uhlohydráty poskytují rostlině energií za procesů podobných jako u lidí. Tvoří rovněž základní kameny rostlinné tkáně. Například sacharid glukóza tvoří svázán do dlouhých řetězců celulózy nejhojnější organickou sloučeninu na Zemi. Asi 80 % stavby rostlinných buněk je tvořeno právě celulózou.

Logickou strategií pěstitele je vyzdvihnout přirozené vlastnosti rostliny. Cannabinoidy jsou přirozenou složkou Cannabis. Semena potentní marihuany vyrostou opět v potentní rostliny, ovšem za vhodných pěstebních podmínek. Poněvadž většina marihuanových rostlin je uzpůsobena životu tropickému, resp. subtropickému, je na pěstiteli, jak rostlině učinit místní podmínky harmonickými a optimálními. Vyžaduje to citlivé pěstební prostředky a případně i využití regulace fotoperiody. Neexistuje žádný kouzelný proutek, jímž by se vše řídilo, ani zázračné hnojivo. Tajemství je ukryto v embryu semene. Prostředí může, a také tak činí, ovlivnit potenci, stejně jako ovlivňuje další aspekty života a životních projevů rostliny. Nicméně jsou vlivy prostředí druhotné vzhledem ke genetickému potenciálu, tedy dědičnému faktoru.“

Zdroj: DUPAL, Libor. Kniha o marihuaně. 3., dopl. vyd. Praha: Maťa, 2010, 173 s. Matamata. ISBN 978-80-7287-136-0.