„Čas sklizně je časem radosti, ale také obvykle plný nezbytné obezřetnosti a úsilí. Pokud ne má pěstitel dostatečně zajištěn u bezpečnost svého políčka (jako např. v Kolumbii), provádí vše hbitě, tiše a maximálně efektivně. Ideální je pochopitelně sklízení rostlin průběžně tak, jak dozrávají. Často je však nutno sklízet najednou. Na přepravu úrody jsou nejvhodnější kartonové krabice či pevné pytle, neboť listy by neměly být pomačkány či květy jinak poškozeny. Pěstitelé postupují při žních tak, že stonky nad zemí přeříznou či přestřihnou silným nožem, kleštěmi nebo nůžkami. Poté nařežou rostlinu na menší části, vhodné k přepravě. Materiál uložený do pytlů či krabic převáží pěstitel na místo, kde se dále rostliny ošetřují a suší, a to tak rychle, jak jen lze. Pokud se sklizená úroda ponechá uzavřená v plastových pytlích nebo třeba v kufru auta, již během jednoho dne dochází k fermentačním (kvasným) procesům, které se záhy projeví pachem.

Vzhledem ke značné různorodosti kultivarů i vlivu konkrétních pěstebních podmínek projevují se i značné odlišnosti v průběhu zrání. Neexistuje proto jednotné kritérium pro posouzení, kdy rostlina dosáhla optimální potence, kritérium, které by bylo spolehlivé pro všechny případy. Teplé a slunné počasí podporuje rychlý přechod do květu a dlouhé období receptivity blizen. Chladné, deštivé počasí zkracuje život orgánů květu i jejich plodnost.

Pokud krátký mrazík nebo delší studený déšť naruší vývoj květu (vadnutí blizny), bývá důležitým řídícím ukazatelem růst rostliny. „Hlavice“ dozrávají asi za týden a není žádoucí je na rostlině nechávat déle, než je nezbytně nutné.

Optimální je sklízet úrodu v období teplého slunného počasí. V některých severnějších, výše položených oblastech dozrávají mnohé tropické odrůdy a kultivary až na konci sezóny, kdy se již počasí ochladí a hrozí noční mrazíky. Dozrálé rostliny mohou mírné mrazy snášet a pokračovat v dalším vývoji, pokud ve dne jsou teploty dostatečně mírné. V takovém případě nechávají pěstitelé rostliny dále dozrávat, neboť vývin palic je pro potenci důležitější než vliv počasí. Rostliny musejí být pečlivě kontrolovány a sklizeň je provedena v okamžiku, kdy „palice“ dosáhly zralosti. Marihuana postižená ledovými muži může být poněkud narušena v chuti, ale potence rostlin zřejmě ovlivněna není. Dobře vyvinuté hlavy je záhodno sklidit před očekávaným silným deštěm. Cannabinoidy sice nejsou ve vodě rozpustné, ale hlavičky pryskyřičných žláz by byly od živice dokonale omyty.

Ani silný mráz nemusí být pro rostlinu nutně záhubou. Rostlina se dokonce může v následujícím roce vzchopit k novému životu, zůstane-li stonek v zemi. Nicméně ale vývoj, který následuje po hlavním květu, nebývá tak vitální a projevují se některé abnormality. Vytváří se jednodušší forma listů, pouze s jednou čepelí. Pozdější listy jsou menší, mívají celistvé okraje bez vroubkování. Bývají pokroucené a různě deformované, stejně tak květy. Takový vývoj rostlině neumožní, aby splnila očekávání a vydatně přispěla do celkové úrody. Navíc ani potence takto se vyvíjejících jedinců nebývá valná. Pryskyřičné žlázy se na povrchu rostliny vyskytují řídce a jsou jen ubohého fyzického vývinu i kondice. Má-li pěstitel své rostliny v takovém stavu, může jen konstatovat, že již promeškal okamžik sklizně.

Cannabis na semena

Je-li pro pěstitele hlavním zájmem semeno marihuany, sklízí se rostlina, jakmile semena dosáhnou svého zralého vybarvení. Může být u nich pozorováno pukání pouzder nažek. Úroda se sklízí, když dozraje valná část semen. Kdyby byly rostliny ponechány v zemi příliš dlouho, mnoho semen by vypadalo, a bylo tak ztraceno.

Obvykle je prioritním zájmem pěstitele potence, semena jsou až na druhém místě. U rostliny opylené časně v době květu pokračuje tato perioda již jen jeden dva týdny. Žádoucí obvykle je, aby květ trval nejméně čtyři týdny před sklizní, ale i déle – šest, sedm. U opylené marihuany je tedy období květu kratší než u sinsemilly. Potence rostlin u opylených květů kulminuje po dvou až třech týdnech od okamžiku, kdy se zřejmě zpomalí růst rostliny. Všechna semena ještě nemusejí být plné vyzrálá, především ve vrcholcích „palic“.“

Zdroj: DUPAL, Libor. Kniha o marihuaně. 3., dopl. vyd. Praha: Maťa, 2010, 173 s. Matamata. ISBN 978-80-7287-136-0.