„Předkové Cannabis pocházejí z Asie, pravděpodobně z mírných svahů himálajských obrů a Altaje. Nevíme, kdy se Cannabis a člověk poprvé setkali. Lze však předpokládat, že to bylo v neolitu, mladší době kamenné. Tlupy neolitického člověka si v souvislosti se svými zemědělskými aktivitami začaly budovat trvalejší sídla a je pravděpodobné, že přišly s konopím do styku, když tato rostlina zaplevelovala úrodnější plochy tábořišť, okolí stezek, polí či rumišť.

V roce 1926 ruský botanik Vavilov sumarizoval pozorování svého kolegy Sinkaja o domestikaci konopí zemědělci na Altaji. Celkem logický vývoj vztahů významných představitelů obou říší – živočišné i rostlinné, je možno zjednodušeně shrnout do několika bodů, jež dostatečně, bez dalších komentářů, vystihují podstatu postupně se rozvíjejících vzájemných vztahů:

1. divoký člověk a divoké konopí,
2. člověk, budující trvalejší osídlení, a postupné hledání cesty konopí, zatím coby plevele, z divočiny do osídlených oblastí,
3. čas sbližování a počátek využívání stále ještě plevelného konopí obyvatelstvem,
4. zušlechťování konopí.

Cannabis a žlutý muž

Nejstarší údaje o používání Carmabis pocházejí z doby před sedmi tisíci lety ve staré Babylonii. Prvenství v největším rozmachu v pěstování i všestranném využívání této rostliny v dějinách ovšem patří Číně. První svědectví o kulturním využití Cannabis pochází ze staré neolitické civilizace, jež se objevila v údolí Žluté řeky před šesti a půl tisíci lety.

Šaty, které lidé nosili, sítě, jimiž lovili ryby i zvěř, lana, kterých používali v nejranějších strojích, vše bylo vyrobeno z dlouhých, pevných a životných vláken konopí. Cenné vlákno se ze stonku Cannabis se uvolňovalo poměrně jednoduchými, postupně se vyvíjejícími technologiemi, při nichž se stvol za máčení rozložil.

Číňané však spoléhali na Cannabis mnohem častěji než pouze v případech s využitím vlákna: její semena byla spolu s rýží, ječmenem, prosem a sójou nejstarším používaným zrním. Ve starých hrobkách byly nalezeny obětní nádoby naplněné kromě jiných zrn též konopnými semeny pro potřeby posmrtného života. Jako potrava bylo konopí používáno až do 2. či 1. století př. n. l., kdy bylo nahrazeno chutnějšími a produktivnějšími obilninami.

Číňané se naučili ze semen lisovat cenný olej technikou používanou ještě ve 20. století. Lisovaná semena produkují až 20 % oleje. Používal se na vaření, do lamp ke svícení, do barev, k výrobě mýdla. Koláč zbylý po lisování má dostatek živin, aby byl výživným krmivem pro domácí zvířata. Konopná vlákna ze starého šatstva a sítí se používala při výrobě papíru, který činila tak trvanlivým, že se dochoval dodnes v hrobech datovaných 100 let př. n. I. Podobný papír se i nyní používá na bankovky v Kanadě nebo na lepší vydání bible. I kořeny se využívaly – ve formě těsta se přikládaly na rány ke zmírnění bolestí, na zlomeniny a při operacích. Ani účinky pryskyřičných listů a květů Cannabis nezůstaly dlouho nepovšimnuty. V Číně, jako i v dalších oblastech, mělo konopí spolu s dalšími halucinogenními rostlinami velmi důležitou pozici v rozvoji náboženství a v životě tehdejších komunit vůbec.

Starověcí Číňané vlastně spotřebovali každou část této rostliny: kořeny pro medicínu, stonek na textil, provazy a papír, semena na jídlo a olej. Některé výrobky upadly v zapomnění jen proto, aby byly znovuobjeveny jinými lidmi v jinou dobu. Zatímco Číňané budovali svou „konopnou“ kulturu, „bavlněná“ civilizace v Indii a „vlněná“ ve Středomoří začaly poznávat Cannabís prostřednictvím obchodu a kočovných kmenů Arijců, Mongolů a Skytů, které v neolitu s Čínou sousedily.

Indoperské, resp. indoíránské kmeny Arijců, prapředků jazykové větve indoevropské, přinesly Cannabis do Indie před čtyřmi tisíci lety. Árijci uctívali duše rostlin a zvířat, a konopí hrálo v jejich rituálech významnou úlohu. V Číně se silnými vlivy filosofie a moralistického náboženství naopak používání konopí na tomto poli téměř vymizelo. Naproti tomu v Indii se árijské náboženství předávalo ústní tradicí, dokud nebylo sepsáno do čtyř véd, kompilovaných mezi roky 1400 a 1000 př. n. l. V této tradici byla marihuana posvátná. Dar bohů snižoval horečku, posiloval spánek, léčil úplavicí, dále mimo jiné povzbuzoval chuť k jídlu, prodlužoval život, zbystřoval myšlení a úsudek.“

Zdroj: DUPAL, Libor. Kniha o marihuaně. 3., dopl. vyd. Praha: Maťa, 2010, 173 s. Matamata. ISBN 978-80-7287-136-0.