„Časový profil hladin THC v krevním séru u rekreačních a chronických kuřáků marihuany po akutním užití drogy – implikace pro řízení motorových vozidel

Konzumace konopných drog má individuální vliv na kognitivní a psychomotorické schopnosti řidičů. Přitom pravidla, na jejichž základě by bylo možno posuzovat způsobilost či nezpůsobilost řidiče k jízdě s ohledem na hladiny kanabinoidů, nejsou jasně stanovena. V naší studii jsme se pokusili přispět k této diskuzi vlastními daty získanými od uživatelů v České republice. Předmětem studie bylo sledování hladin delta-9-tetrahydrokanabinolu (THC) v séru u rekreačních a chronických uživatelů kanabisu. Interval sledování byl bezprostředně po užití běžné dávky vlastní drogy (1 cigarety/jointa) až do 24 hodin po užití. Naše pilotní měření prokázala, že zatímco u rekreačních uživatelů prakticky nejsou detekovatelné hladiny již za 4 hodiny po užití běžné dávky, u chronických uživatelů měřitelné hladiny přetrvávají déle. V některých případech byli navíc chroničtí uživatelé prakticky permanentně pozitivní na THC. Současně však chroničtí uživatelé užili výrazně vyšší dávky, nežli uživatelé rekreační. Naše nálezy navíc dokládají velkou individuální variabilitu kinetického průběhu psychotropní látky THC v krvi díky složitým redistribučním dějům. Praktickou forenzní otázkou je, jak dlouho mohou přetrvávat psychotropní efekty THC po poslední dávce drogy. U chronických uživatelů jsou navíc literárně dobře dokumentovány indicie dlouhodobého nepříznivého ovlivnění neurokognitivních funkcí. Krevní hladina THC u řidiče sama o sobě tedy nemusí přímo dokumentovat míru ovlivnění.

Řada zemí proto z preventivních důvodů ve snaze snížit rizika v dopravě přechází na „per se“ legislativu založenou na analytickém principu s minimální tolerancí k nálezu drog v krvi řidičů při jízdě. Celosvětová popularita užívání konopných drog je obecně známa a problematické užívání se týká i některých řidičů před nebo dokonce i v průběhu jízdy. Psychoaktivní delta-9-tetrahydrokanabinol (THC) mění behaviorální a kognitivní schopnosti řidiče a zhoršuje jeho schopnosti k bezpečnému řízení. Diskutovanou otázkou je, jak dlouho nežádoucí ovlivnění řidiče přetrvává po poslední dávce. Z jiného legislativního pohledu, při uplatnění legislativy per se, vyvstává otázka, jak dlouho lze THC v krvi detekovat po poslední dávce, tzn., zda nedošlo či došlo k užití drogy krátce před jízdou či během jízdy.

U jednorázových uživatelů je vrchol THC v krvi dosažen během minut ještě před dokouřením marihuanové cigarety, poté následuje rychlý pokles koncentrace k limitu detekce běžné metody GC-MS zhruba po 3-6 hodinách. Chroničtí kuřáci deponují ale lipofilní THC v tukových tkáních s postupným zpětným uvolňováním do krve. Deponované množství souvisí s individuální tělesnou konstitucí, s frekvencí inhalovaných dávek a s intenzitou či způsobem inhalace, s biodostupností THC. V tomto procesu je limitující krok pomalé zpětné vyplavování THC z tuků do krve a THC může být detekováno v krvi i po dnech abstinence. Při denním pravidelném přísunu drogy do organismu si uživatelé tedy mohou udržovat jakousi ustálenou hladinu v krvi.

V rámci naší studie jsme se pokusili přispět k této diskuzi v rámci výzkumného projektu vlastními poznatky z kontrolované pilotní studie s lidskými dobrovolníky – občasnými (rekreačními) či chronickými kuřáky marihuany. Sledovány byly hladiny THC v séru uživatelů konopných drog bezprostředně po užití vlastní drogy.“

Zdroj: BALÍKOVÁ, Marie a Tomáš HLOŽEK A KOL. Časový profil hladin THC v krevním séru u rekreačních a chronických kuřáků marihuany po akutním užití drogy – implikace pro řízení motorových vozidel. 1. Praha: SOUDNÍ LÉKAŘSTVÍ, 2014.