„Koncentrace cannabinoidů se liší v různých částech rostliny, lépe řečeno – závisí na koncentraci a vývinu pryskyřičných žláz, jež jsou různé v jednotlivých částech Cannabis. Samičí okvětní lístky mají koncentraci živičných žláz nejvyšší, a proto bývají nejpotentnější. Semena a kořeny nemají živičné žlázky vůbec. Obsahují proto jen stopy účinných látek. Semena při kouření vyvolávají tak nejvýše bolení hlavy, nikoliv opojný stav. V sestupném pořadí bývá po tence jednotlivých částí rostliny následující:

1. Samičí květové buds v běžné praxi spolu s listeny, případně s dalšími průvodními malými lístky, bez semen.
2. Samčí květová lata. Jejich potence kolísá oproti samičím „hlavám“ v podstatně větší míře.
3. Konce větví a stonků jsou nejpotentnějšími částmi rostliny před tím, než přijde do květu.
4. Listy a) malé, provázející květy; b) střední, z rozvětvených částí rostliny; c) velké, ze stonku. Obecně lze konstatovat, že nejpotentnější jsou malé listy.
5. Petioly „stopky“ listů, s členěním stejně jako u listů.
6. Stonky, větvičky – čím slabší je stonek čí větvička, tím je pravděpodobnější vyšší obsah cannabinoidů. Nejmenší větvičky, nesoucí květy, mohou být velice potentní.
7. Semena a kořeny jsou prakticky bez účinných látek a nepoužívají se ani ke kouření či k extrakci.

Uvedené pořadí je poměrně pevné. Mohou se někdy projevit výjimky, např. lístky provázející samičí květy mohou být potentnější než samotné květy nebo konečky samičích rostlin někdy překonají květy. Vzorky pylu vykazují různá množství cannabinoidů. Živičné žlázy se nacházejí i uvnitř prašníků, kde tvoří dvě řady na protilehlých stranách. Pylová zrna jsou menší než hlavičky žláz. Jejich průměr se pohybuje v rozmezí od 20 do 70 mikrometrů. Menší podíl pryskyřice se na pyl dostává při praskání žláz. Přítomnost cannabinoidu v pylu je však především způsobena hlavičkami žláz, jež vypadávají z květu spolu s ním. Některé údaje hovoří až o 1% podílu THC ve vzorku pylu. O takovém materiálu již můžeme hovořit jako o psychoaktivním.

Na rostlině se potence zvyšuje v částech směrem k vrcholu. Buds na vrcholu budou nejsilnější. Nejspodnější listy na hlavním stonku budou obsahovat nejnižší obsah účinných látek z využitelného materiálu. Jako příklad lze uvést následující obsahy THC v jednotlivých částech rostliny: vrcholek 6 %, střed 3 %, spodek 1 %. Ke značným odchylkám od tohoto vzorce ale dochází i u vlastních sourozenců, čísla jsou uvedena pouze pro hrubou orientaci. Zkušenost ukazuje, že čím kvalitnější je marihuana, tím je gradient vyšší (tzn., že rozdíl, resp. poměr, mezi materiálem získaným z vrcholových částí a trávou ze spodních partií je markantnější).

Potence a sex, sex a po tence

Ačkoliv tradice hovoří o tom, že samičí rostliny jsou potentnější než samčí, teoretici a výzkumní pracovníci někdy tyto výraznější rozdíly popírají. Trocha pravdy je zřejmě na obou stranách. V nejlepších odrůdách je obsah cannabinoidů v listech samčích i samičích rostlin zhruba stejný. Samčí nebo samičí rostlina může mít ovšem nejvyšší koncentraci účinných látek v některé specifické části. Nejzřetelnější rozdíl vyplyne pří srovnání květů. Samčí květy mohou být jak srovnatelné se samičími, tak téměř neúčinné. Pravděpodobně u skutečně kvalitních odrůd jsou i samčí květy na obsah psychoaktivních látek bohaté. Týká se to např. chemotypu Typu 1. V méně kvalitních odrůdách chemotypu Typu 3 bývají právě samčí květy prakticky bezcenné, jakýs takýs účinek jim dodávají příměsi malých lístků. I listy samičích rostlin tohoto chemotypu bývají podstatně potentnější, s obsahem aktivních látek o 20 až 30 % vyšším než v listech samčích rostlin. U chcmotypu Typu 2 se projevuje v diskutovaném směru největší diferenciace mezi jednotlivými rostlinami. Nicméně obecně se přisuzuje samičím rostlinám aktivita asi o 20 % vyšší.“

Zdroj: DUPAL, Libor. Kniha o marihuaně. 3., dopl. vyd. Praha: Maťa, 2010, 173 s. Matamata. ISBN 978-80-7287-136-0.