Česká republika a Slovensko: odlišná cesta protidrogové politiky – část 1.

„Krátce před rozšířením EU v roce 2004 upozornilo Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogové závislosti (EMCDDA) na problém koncepční různorodosti protidrogových politik představovaných jednotlivými kandidátskými zeměmi EU, zejména těmi z bývalého východního bloku, a zdůraznilo potřebu větší jednotnosti evropské politiky v této otázce. Konkrétně EMCDDA konstatovala, že politiky zemí EU shodně směřují k většímu rozvíjení aktivit v oblasti snižování rizik a dekriminalizaci užívání drog jako takového, jakož i držení menších množství nezákonných narkotik. „Iniciativy tohoto typu v kandidátských zemích téměř neexistují a již tak omezené finanční prostředky často směřují spíše na represivní opatření,“ uvedlo středisko s poznámkou, že je „nezbytně nutné“, aby Evropská unie na své cestě k vyvážené a komplexní protidrogové politice neztratila momentum.

Již před svým vstupem do Evropské unie v roce 2004 přijala Česká republika v oblasti protidrogové politiky řadu rozhodnutí, kterými se přihlásila k trendům patrným v rámci EU. Slovenská republika však nabrala směr, který spíše naplňoval obavy EMCDDA vyjádřené v předvečer rozšíření unie. S ohledem na společný historický vývoj obou zemí je pozoruhodné, jak výrazně se slovenská protidrogová politika lišila od české, a to jak na papíře, tak v aplikační praxi.

Do roku 2005 nechávala silně prohibicionistická legislativa Slovenské republiky jen málo prostoru pro jakékoli vybočení z praxe tvrdého trestního postihu za všechny typy drogových deliktů. Po rozpadu Československa a následném vytvoření České republiky a Slovenské republiky se slovenské orgány brzy přiklonily k prosazování trestních sankcí za přechovávání drog pro osobní potřebu a rozešly se tak s liberálnější politikou prvních let postkomunistického Československa. V roce 1999 došlo k úpravě slovenské drogové legislativy, na jejímž základě se nově činil rozdíl mezi osobami usvědčenými z prodeje drog a těmi, které se provinily jen jejich přechováváním pro osobní potřebu, s mnohem přísnějšími tresty pro prvně jmenované. Držení drogy pro osobní potřebu však nadále zůstávalo trestným činem.

Stejně jako jiné země, které se v roce 2004 staly členy EU, přistoupila i Slovenská republika k rozsáhlé revizi svého trestního zákona, jejímž cílem bylo přepracovat stávající legislativu ve světle standardů EU. Nový slovenský trestní zákon (zákon č. 300/2005) a nový trestní řád (zákon č. 301/2005) měl být odrazem linie, která lépe korespondovala s unijními trendy. Oproti předchozí právní úpravě, která kriminalizovala držení drogy v množství přesahujícím ekvivalent jedné dávky, počítal konkrétně nový trestní zákon s upuštěním od trestního postihu za přechovávání drog v množství odpovídajícím až desetinásobku jedné dávky. Zákon nicméně nijak blíže nestanoví přesné množství odpovídající jedné dávce, čímž v posouzení tohoto klíčového aspektu drogových deliktů ponechává prostor soudcům. Přechovávané množství může být předmětem expertízy státního kriminalistického ústavu, který orientačně stanoví počet dávek, které lze z daného množství látky připravit, přičemž uváděné číselné hodnoty se někdy pohybují v rozpětí, které začíná pod a končí nad hranicí definovaného desetinásobku, a poslední slovo tak mají opět soudci. V komentovaném znění zákona se zdůrazňuje, že cílem provedených změn je rozlišovat mezi dealery a pašeráky na jedné straně a osobami přechovávajícími drogy pro osobní potřebu na straně druhé, a umožnit tak orgánům činným v trestním řízení zaměřit se právě na prvně jmenované a poskytnout prostor pro větší uplatňování „odklonu“ v trestním řízení u pachatelů méně závažných deliktů, včetně alternativy nastoupení léčby.“

Zdroj: CSETE, Joanne. Hledání rovnováhy: koncepce protidrogové politiky v České republice. Praha: Úřad vlády České republiky, c2012. Monografie (Úřad vlády České republiky). ISBN 978-80-7440-066-7.