Dějiny konopí ve světě část 2.

Dnešní článek navazuje na článek minulý a posuneme se k využití konopí v moderní době.

Využití konopí v řemeslnictví se uchovalo v téměř původní nezměněné podobě až do průmyslové revoluce. První polovina 19. století je spolu s obdobím zámořských objevů 15. a 16. století označována za vrchol konopné éry. Z konopí a lnu se v té době vyrábělo více než 90 % všeho papíru. Barvy a laky z oleje lisovaného z konopí zaujímaly na trhu stejný podíl asi 90 %. Ještě v 19. století byly léky vyráběné na bázi konopné pryskyřice, tinktury a oleje, jedny z nejvíce prodávaných léčiv. S rozvojem zámořských kolonií a strojů začala, hlavně ve městech, nahrazovat konopí stále více bavlna. Od konce 19. století se zase začal prosazovat papír vyráběný ze dřeva. Následně se začaly objevovat první produkty z ropy. Konopí se ovšem udrželo hlavně díky rozšíření mechanizované sklizně a zpracování stonků. Překotný byl v tomto směru vynález úsporné mobilní tírenské linky, tzv. dekortikátoru vynálezce George W. Schlichtena z roku 1917. Konkurenceschopnost konopí v boji proti papíru ze dřeva se dále zvýšila díky objevu technologie výroby papíru z konopného pazdeří. Výnos materiálu pro papírenské využití totiž stoupl až čtyřnásobně oproti výnosu dřeva. Ještě ve 30. letech 20. století se ve světě vyrábělo na 20 000 konopných produktů. Kromě tradičního námořního vybavení, papíru, olejů a barviv se začala rozvíjet výroba přírodních plastických hmot, celuloidu a biopaliv. Vznikl nový obor chemurgie, který se začal zabývat materiálovým a energetickým využitím biomasy, jeho zastáncem byl také Thomas Edison.

Prohibice

Počátkem 30. let 20. století začíná pro konopí temné období, jelikož americký Úřad pro narkotika rozpoutal kampaň proti marihuaně. Tehdejší vedoucí úřadu Harry Anslinger ve spolupráci s mediálním magnátem, vlastníkem lesů a výrobcem dřevného papíru Williamem Randolphem Hearstem, rozšiřoval za značného přispění Hollywoodu mezi veřejností pojem „marihuana“ a vnímání konopí jako „zabijáka a vraha mládeže“ či „ďábelské byliny“. Završením této hanlivé a lživé kampaně, ve které se proti konopí postavily také zájmy rodící se petrochemie (například společnosti Du Pont), bylo přijetí Zákona o dani z marihuany (Marihuana Tax Act) z roku 1937. Prodej konopí byl tedy poprvé zatížen dolarovou daní, což se dotklo také lékárníků, z jejichž sortimentu pomalu, ale jistě konopné produkty vymizely. Vymáhání zákona, který paradoxně stanovoval povinnost zbavit rostliny konopí zelených částí, prakticky ochromilo výrobu konopných surovin a celé odvětví. V krátké době vedla nejistota a nepravidelnost dodávek konopného materiálu k ukončení výroby ve většině továren ve Spojených státech. Jedním z mála, kdo ještě několik let odolával tlaku federálních úředníků ohledně konopí, byl výrobce automobilů a velký zastánce konopí Henry Ford. V roce 1941 představil automobil, jehož karoserie i interiér byly vyrobeny z vlákenných konopných kompozitů. Vozidlo bylo o třetinu lehčí než srovnatelný vůz vyrobený z kovu. Automobil dokonce poháněl jen rostlinný olej. Pěstování konopí bylo ve státech stejně jako v Německu obnoveno ještě za druhé světové války. Pomocí brožur a naučného filmu „Hemp for Victory“ byli zemědělci poučování a vzděláváni, jak konopí pěstovat. Po válce ovšem byly závody zpracovávající konopí, až na jediný určený výhradně potřebám armády, uzavřeny. Také ve zbytku průmyslového světa se po druhé světové válce prosadil papír vyráběný ze dřeva, syntetické materiály a léky. Zpracování konopí a konopný průmysl zůstal jen okrajovou oblastí.

KLVAŇOVÁ, Linda a Michal RUMAN. Konopí – staronový přítel člověka. Chvaleč: Konopa, 2008. ISBN 978-80-254-1825-3.