„Konopí rumištní (Cannabis ruderalis)

Jde o malé rostliny vysoké třicet až šedesát centimetrů, které mají slabě vláknitý, tenký stonek téměř bez postranních větví. Listoví je poměrně husté a samotné listy jsou celkem velké. Tento druh většinou roste v oblasti východní Evropy a Ruska. Rostlina nepotřebuje tolik času na dozrání, jelikož roste v pásmech, kde nastává brzy zima, kvetení je tedy velmi rychlé a začíná dříve. Tento druh je neutrální, to znamená, že kvete bez ohledu na délku dne. Konopí rumištní má slabší psychotropní účinky, obsah psychoaktivních látek je středně vysoký.

Hybridy

Genetický materiál Konopí rumištního se využívá k vypěstování brzy kvetoucích hybridů z pomalu kvetoucích rostlin konopí (např. hybrid Konopí setého a rumištního). Hybridy jsou odolnější než čisté druhy a jsou vhodné pro pěstování v umělém prostředí, kde probíhá i jejich výběr a křížení. Ale je také možné venkovní pěstování, jelikož doba zrání je kratší. Hybridy jsou vytvářeny a pěstovány, neboť konzumentům umožňují kombinaci zajímavých chutí a silných účinků.

Konopí je možné také rozdělit do geografických skupin, na konopí severní (borealis), středoruské (medioruthenica), jižní (australis) a hašišné (asiatica). U prvních třech skupin platí čím je doba růstu kratší, tím je kratší i stonek, menší květenství, listy a semena, tím pádem je výnos menší. Zemědělský význam má zejména konopí středoruské a jižní, jež představuje 90 % všech světových pěstitelských ploch. Často se lze setkat se samotnou kategorií, kterou reprezentuje tzv. technické konopí. Jedná se o odrůdy Konopí setého se sníženým obsahem THC (méně než 0,3 %), které se pěstují za účelem získání vlákna nebo oleje. Pěstování technického konopí je v řadě zemí zákonem povoleno, stejně jako je tomu v České republice.

Pro rostlinu, jakou je konopí, není možné stanovit přesnou typologii. Je to dáno zejména tím, že existuje velké množství odrůd, jež jsou výsledkem několika křížení tří základních druhů. Odrůdy vytvořené tímto způsobem disponují různými vlastnostmi, které se liší v závislosti na tom, na co bylo křížení zaměřeno (např. objem výnosu, psychotropní účinky, brzké dozrávání apod.). Ovšem genetické omyly mohou vést také ke vzniku oboupohlavních rostlin tzv. hermafroditů, které nejsou pro pěstování žádoucí. V zásadě můžeme říci, že nejčastěji je možné setkat se právě s křížencem rostlin. Cíleným úsilím v oblasti selekce vznikla řada odrůd a kultivarů jako je například White Widow, Skunk nr. 1 nebo odrůda vypěstovaná ve Východních Čechách známá jako Mandarinka.“

Zdroj: NEDBALOVÁ, Olga. Názory středoškolské mládeže na užívání marihuany. Hradec Králové: Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové, 2016. 89 s. Bakalářská práce