„Obavy z rychlého šíření popularity stimulačních drog formulované koncem minulého století byly založeny na zprávách o rostoucím počtu většinou mladých lidí z vyspělých zemí, kteří některou ze stimulačních drog užili. Přibližně polovina populace ve věku 16–22 let ve Velké Británii vyzkoušela nějakou ilegální drogu. 13 % studentů britských univerzit mělo zkušenost přímo s MDMA – látkou, která svými účinky dala název v současnosti nejrozšířenější ilegální stimulační droze – extázi.

Extáze ve druhé polovině devadesátých let minulého století předstihla na pomyslném žebříčku popularity do té doby nejčastěji zneužívané ilegální stimulanty (amfetaminy) a LSD nejen v Evropě, ale i ve Spojených státech amerických. Celoživotní prevalence užití extáze je nejvyšší ve skupině příznivců taneční elektronické hudby; podle různých autorů se pohybuje mezi 60-80 %. Multicentrická studie Rave research realizovaná v hlavních městech sedmi evropských zemí uvádí ještě výraznější rozdíly v celoživotní prevalenci užití extáze: mezi 30 % účastníků tanečních party v Římě až 83 % v Amsterodamu (38 % v Praze). Užíváním extáze a výskytem souvisejících problémů se zabývaly studie realizované např. v Dánsku, Německu, Španělsku, Austrálii, Nizozemsku a v České republice. Nejvyšších hodnot dosahuje užívání drog ze skupiny extáze (MDMA a její analoga) ve Velké Británii, která bývá označována jak za kolébku taneční elektronické hudby, tak za kolébku popularity extáze.

MDMA byla poprvé syntetizována v roce 1914 a následně patentována společností Merck jako anorektikum. Nikdy ale nebyla komerčně vyráběna a v této indikaci používána. Její znovuobjevení pro západní společnost bývá připisováno experimentátorovi prof. Alexandru Shulginovi. Tento americký chemik jako první podrobně popsal empatogenní účinky MDMA, která se pak začala používat experimentálně v rámci sebezkušenostních psychoterapeutických metod. Počátkem 70. let se objevují první zmínky o zneužívání MDMA v USA. Osmdesátá léta jsou charakteristická nárůstem popularity extáze nejen v USA, ale i v Evropě. Často byla v této době zmiňována tiskem jako bezpečná droga. Ve skutečnosti se již v této době objevovaly zprávy o její toxicitě a bylo popsáno i několik smrtelných případů spojených s užitím MDMA. Coby kontrolovaná substance blízká amfetaminu se na seznamu zneužívaných látek poprvé MDMA objevila ve Velké Británii v roce 1977. Následně byla MDMA v roce 1985 zařazena na podobný seznam v USA, a to na základě průkazu neurotoxicity příbuzné sloučeniny MDA u hlodavců.

Zůstává dosud neobjasněno, jak se MDMA dostala z prostředí psychoterapeutických ordinací k široce rozšířenému užívání v prostředí nočních klubů na taneční scéně. Je však zřejmé, že svým spektrem účinku se tato droga dobře hodí k uspokojení potřeby vzrušení generace dnešních dopívajících a mladých dospělých. Vazby mezi extází a taneční scénou – někdy zjednodušeně nazývanou podle nejpopulárnějšího stylu elektronické hudby techno scénou – byly prokázány v řadě studií. Například výsledky německé studie provedené mezi návštěvníky tanečních akcí ukazují, že polovina respondentů extázi vyzkoušela. 47,7%jedinců na techno scéně ve věku 21 až 24 let mělo podle této studie zkušenost s extází, zatímco v reprezentativním německém výzkumu byla prevalence v celé populaci pouze 5,7 %. Obdobné rozdíly byly zjištěny mezi výsledky českého průzkumu zaměřeného na taneční scénu a reprezentativních školních studií zaměřených na užívání návykových látek v roce 1999, kdy celoživotní prevalence užití extáze mezi jedinci na taneční scéně činila 47,5 % a výsledky reprezentativního průzkumu uváděly 3,4 %. Stejné studie, které potvrdily endemické šíření extáze v rámci taneční scény, přinesly zjištění, že užívání extáze je těsně spjato s užíváním dalších ilegálních látek – nejčastěji amfetaminu, LSD a kokainu a v neposlední řadě alkoholu.

Dotazníková šetření mezi příznivci elektronické taneční hudby realizovaná v letech 2000 a 2003 na území České republiky aktuálně dokládají růst popularity nejen stimulačních drog v prostředí „nočního života“ v ČR. Zvyšuje se jak celoživotní tak roční prevalence užití sledovaných syntetických a dalších legálních či ilegálních drog (viz grafy 1 a 2). Současně dochází k nárůstu akceptovatelnosti jednotlivých drog, který je vyjádřen nižším počtem těch, kteří by danou drogu nikdy neužili v roce 2003 (viz graf 3). Nejakceptovanější drogou je však i v této populační skupině alkohol. Zatímco v roce 2000 by jej nikdy neužilo 10 % respondentů, v roce 2003 stejně na otázku „Kterou drogu bys nikdy neužil?“ odpovědělo jen 0,1 %. Alkohol je tak jedinou drogou z 25 sledovaných v roce 2003 (barbituráty byly sledovány jen v roce 2000), kterou akceptuje více než 99 % mladých lidí na taneční scéně.

Mezi sledované drogy byly v roce 2003 nově zařazeny i některé drogy patřící do skupiny zvláště nebezpečných syntetických drog (PMA, 2CB, 4-MTA, 2C-T-7). Celoživotní i roční prevalence užití těchto drog se v této populační skupině sice pohybuje jen v řádu desetin procent, je však zřejmé že nové syntetické drogy se vyskytují i na území ČR.

Nejčastější příčinou závažných zdravotních komplikací a úmrtí je záměna MDMA za zvláště nebezpečné syntetické drogy; k ní dochází především v důsledku komerčních zájmů dealerů, kteří za „extázi“ tyto drogy vydávají. Jak dokazují zkušenosti z posledních deseti let, riziko prodeje rekreačním konzumentům syntetických drog ve formě tablet extáze či kapslí s práškem často označovaným jako „čistá“ MDMA je tedy třeba brát do úvahy i v prostředí klubového života v České republice.

Níže popsaná akutní i dlouhodobá zdravotní rizika spojená s požitím těchto látek jsou ještě nebezpečnější než rizika spojená s požitím MDMA.“

Zdroj: PÁLENÍČEK, Tomáš, Pavel KUBŮ a Viktor MRAVČÍK. Nové syntetické drogy: charakteristika a hlavní rizika. Praha: Úřad vlády ČR, c2004. Monografie (Úřad vlády České republiky). ISBN 80-86734-26-9.