Indikátory rizikového chování u konopných drog – Infekční onemocnění a drogová mortalita

„V rámci standardních pěti harmonizovaných epidemiologických indikátorů EMCDDA jsou infekční onemocnění a drogová mortalita vedeny samostatně (Zábranský, 2003). V případě konopných drog to však není nutné, neboť jejich uživatelé v rámci těchto indikátorů netvoří nijak významné sledované skupiny. Žádný ze známých vzorců užívání konopných drog není spojen s vyšší mírou rizik ve vztahu k infekčním onemocněním, která jsou v ČR sledována v rámci systému EPIDAT spravovaném SZÚ. Konopné drogy tak v tomto systému figurují pouze tehdy, jsou-li uvedeny jako sekundární či terciární drogy u uživatelů aplikujících si drogy injekčně.

V případě drogové mortality je situace o něco složitější. Drogovou mortalitu lze rozdělit do tří různých skupin (Zábranský; Vorel, 2001; Zábranský, 2003), jejichž posuzování není totožné. V případě předávkování je posouzení případu relativně jednoduché. Etiologický faktor je roven jedné, tj.  primární příčinou úmrtí je předávkování drogou. V literatuře doposud takovýto případ popsán nebyl a množství konopné drogy potřebné k předávkování je spíše teoretické (pohybuje se v řádech desítek kilogramů). V odborné literatuře se sice občas objevuje kazuistika, ve které autoři vysloví hypotézu, že mohlo dojít k předávkování, ovšem doposud vždy byla při hloubkové analýze tato hypotéza vyvrácena. Poslední takovýto případ se objevil v tisku 19. 2. 2004 (Marihuana poprvé v Británii zabíjela, 2004) a opět jako ve všech předešlých případech nedošlo k verifikaci hypotézy, že se jednalo o předávkování (byl by to první případ na světě). Celá kauza po týdnu odezněla a zpětně se z vyjádření v expertním posudku ukázalo, že se pravděpodobně jednalo o chybně stanovenou příčinu úmrtí, kdy lékař stanovil diagnózu předávkování konopnou drogou zřejmě jen proto, že věděl o tom, že daná osoba konopné drogy užívala, a současně nedokázal najít žádnou jinou příčinu úmrtí (NMS, 2004).

Druhou skupinu drogových úmrtí tvoří případy, kdy vlivem užívání drogy dojde k poškození organizmu (např. orgánové poškození), v jehož důsledku pak člověk zemře. V případě konopí se jedná např. o prokázanou možnost výskytu rakoviny plic. V ČR doposud nebyla publikována jediná původní výzkumná práce, která by se zabývala etiologickým faktorem možných rizik a autoři se prozatím omezují pouze na obecné konstatování, že tato rizika existují (např. Nešpor, Csémy, 1996). Zajímavostí v oblasti rizik rakoviny plic u kuřáků konopných drog je však to, že zřejmě v příštích letech budeme svědky změny, kterou s sebou mohou přinést nové vzorce užívání konopí např. prostřednictvím tzv. vaporizérů. Tato zařízení (dostupná již dnes běžně na legálním trhu) umožňují uživatelům inhalovat psychoaktivní látky z konopí, aniž by došlo k procesu hoření (tyto látky se uvolňují při teplotě, při níž ještě nedochází k hoření). V podstatě tak uživatelé neinhalují karcinogenní látky, jako v případě kouření marihuanové cigarety nebo tzv. jointu, a zásadně tak minimalizují rizika pro vznik rakoviny plic.

Mnohem vážnější riziko konopné drogy představují z perspektivy třetí skupiny možných typů úmrtí. Tím v rámci akutní intoxikace konopnou drogou (F12.X) je obsluha nebezpečných strojů a zařízení, řízení dopravních vozidel nebo např. suicidální jednání pod vlivem přechodného psychotického stavu způsobeného právě akutní intoxikací. Přestože doposud v ČR nemáme uspokojivou evidenci právě těchto úmrtí, lze vyslovit hypotézu, že se jedná o zřejmě nejvýznamnější skupinu rizik s možnými fatálními následky.

Prozatím jedinou seriózní studií provedenou v oblasti dopravy v ČR v kontextu uživatelů konopných drog a jejich možného podílu na dopravních nehodách je studie krajského toxikologického pracoviště v Českých Budějovicích. Toto pracoviště provedlo v letech 1998–2002 analýzu těl všech řidičů fatálních dopravních nehod v tomto regionu. Výsledky studie však lze označit za překvapivé, neboť ukázaly, že ze 166 těl řidičů podrobených toxikologickému vyšetření měl v krvi metabolity THC pouze jeden. Zato 72 mrtvých řidičů (37 %) mělo v krvi alkohol a 8 (4,8 %) pak léky s psychotropním účinkem. Stanovení pravděpodobné míry zavinění dopravní nehody je však v případě THC velmi obtížné, neboť záleží na typu nalezených metabolitů a na mnoha dalších okolnostech (např. zda řidič užíval konopné drogy pravidelně, po jak dlouhou dobu atd.). Posouzení těchto případů z forenzního hlediska je tak výrazně složitější než u alkoholu a mnoha jiných drog.

Problematikou drogové mortality u konopných drog se ve svém textu zabývají mj. Newcombe a Woodsová (1999). Ti prostřednictvím sekundární analýzy dat z Velké Británie docházejí k závěru, že odhad pravděpodobnosti úmrtí, na němž se etiologicky podílí konopná droga, se ve Velké Británii při meziročním srovnání pohybuje v intervalu 1 : 1–10 milionům.“

Zdroj: MIOVSKÝ, Michal, Lenka ŠŤASTNÁ a Vladimír ŘEHAN. INDIKÁTORY RIZIKOVÉHO CHOVÁNÍ V KONTEXTU UŽÍVÁNÍ KONOPNÝCH DROG [online]. (2004), 10 [cit. 2020-01-09].