„Žádosti o léčbu jsou v České republice jedním z nejdéle pravidelně získávaných harmonizovaných indikátorů, ačkoli se tento sběrný systém potýkal s problémy v oblasti definovaných kritérií (např. kritéria definování případu) a jejich dodržováním. Poprvé byla kritéria v ucelené formě publikována Hartnollem (1994) a posléze prošla různými drobnými úpravami. V České republice je tento sběrný systém zajišťován Hygienickou stanicí hl. m. Prahy. Jeho slabším místem je především kompatibilita s údaji, které standardně sbírá Ústav zdravotnické informatiky a statistiky (ÚZIS), který systematicky mj. sleduje údaj blížící se definici Treatment Demand (TD) indikátoru3. Vzájemná nízká úroveň propojenosti obou sběrných systémů (jak z hlediska kritérií, tak z hlediska vzájemné komunikace a koordinace při zpracování údajů) způsobuje určitou dichotomii v údajích mezi zdravotnickými zařízeními a zařízeními nezdravotnickými. To se negativně projevuje právě např. v možnostech interpretace údajů o žádostech o léčbu v souvislosti s užíváním konopných drog.

V rámci žádostí o léčbu jsou v systému tzv. klíčových indikátorů EMCDDA sledovány především dva ukazatele. First Treatment Demand (FTD) je zaměřen na sledování incidence v daném roce (zachycuje tedy počet prvožadatelů o léčebný kontakt, tj. žadatelů, kteří tento kontakt ve sledovaném období vyhledali poprvé v životě). Treatment Demand (TD) je zaměřen na sledování prevalence léčených osob v daném roce, tj. celkový počet osob v léčebném kontaktu za sledované období. Pro úplnost uveďme, že v rámci obou indikátorů nejsou sledována pouze zdravotnická, ale také nezdravotnická zařízení a termín léčebný kontakt je tak třeba chápat v jeho rozšířeném významu přesahujícím medicínské pojetí intervence. Znamená to tedy, že údaje jsou sledovány také v zařízeních, z nichž některá poskytují např. pouze sociální typy intervencí.

ÚZIS, jak bylo zmíněno výše, zpracovává údaje blízké pojetí indikátoru TD (přestože tyto údaje nejsou získávány sjednocenou metodikou dle EMCDDA). V r. 2000 (Psychiatrická péče, 2002) v kontextu poruch způsobených užíváním konopných drog evidoval 1152 pacientů v rámci ambulantních psychiatrických zařízení (z toho 845 mužů a 307 žen). V r. 2001 pak tento údaj stoupl na celkových 1248 pacientů (Zdravotnická ročenka, 2002) a v r. 2002 na 1505 případů registrovaných v „živé kartotéce“. V r. 2002 bylo ve všech lůžkových zdravotnických zařízeních uskutečněno celkem 139 hospitalizací, 106 mužů, 33 žen (ÚZIS, 2004) s diagnózou F12.X. Z tohoto počtu 139 hospitalizací jich 91 (65,5 %) proběhlo na psychiatrických odděleních nemocnic a v psychiatrických léčebnách.

V r. 2001 bylo Hygienickou stanicí hl. m. Prahy evidováno 747 (17,6 %) prvních žádostí o léčbu z řad uživatelů konopných drog, všechny žádosti o léčbu nebyly v tomto roce sledovány. V r. 2002 bylo evidováno 1489 (16,1 %) všech žádostí o léčbu a 1070 (22,7 %) prvních žádostí o léčbu (Polanecký et al., 2003). Hodnota indikátoru FTD dosáhla v r. 2003 úrovně 981 osob (23,6 % všech prvních žádostí o léčbu) a v indikátoru TD pak 1403 (16,4 % všech klientů/pacientů evidovaných za dané období), přičemž početně nejobsazenější byla věková skupina 15–19 let. Uživatelé konopných drog nejčastěji vyhledali kontakt v nízkoprahových zařízeních, dále v ambulantních zařízeních a nejméně často v lůžkových zařízeních.“

Zdroj: MIOVSKÝ, Michal, Lenka ŠŤASTNÁ a Vladimír ŘEHAN. INDIKÁTORY RIZIKOVÉHO CHOVÁNÍ V KONTEXTU UŽÍVÁNÍ KONOPNÝCH DROG [online]. (2004), 10 [cit. 2020-01-09].