„Předtím, než se zamyslíme nad základními charakteristikami dobrého nástroje k měření intenzity závislosti, je důležité zvážit, jakým způsobem budeme posuzovat hodnotu takového nástroje. Nejdůležitějším kritériem je míra schopnosti predikce pokračování daného chování navzdory pokusům o jeho změnu. Pro závislé, jejichž jednoznačným cílem je skoncovat se závislostním chováním, bude o míře závislosti lépe vypovídat takový nástroj, který za jinak stejných podmínek lépe predikuje úspěšnost při dosahování tohoto cíle. Přijatelné jsou i jiné nástroje, ale pokud je cílem intervencí dosáhnout úzdravy ze závislosti nebo předejít návykovosti u některých vzorců chování, pak je tato alternativa logickou volbou.

Míru intenzity závislosti lze mimo jiné vyvozovat z pozorovatelného chování. Aktivaci konkrétních oblastí mozku, hustotu jednotlivých receptorů v určitých oblastech mozku a další fyziologické proměnné sice lze využít k určování hodnot konkrétních faktorů, které mohou přispívat k závislosti, ale nemohou být považovány za měřítko stupně závislosti, neboť nezohledňují faktory působící vně daného jedince, které se však mohou na existenci problému podílet (jak vyplývá z analýzy prostřednictvím systému COM-B). Je důležité se vyvarovat tendence klást rovnítko mezi závislost a neurologické „abnormality“, aniž bychom uvažovali příslušný kontext, neboť tímto způsobem bude pozornost upírána na intervence (např. farmakoterapii), které řeší pouze část problému.

Pozorovatelné „chování“, jehož pomocí se zjišťuje míra závislosti, se může pojit s libovolným počtem různých typů indikátorů. Pozorování však bude obvykle založeno na sebeposuzování, a to z důvodu praktické obtížnosti přímého pozorování chování nebo motivačního konstruktu. Přehled možných způsobů měření intenzity závislosti uvádí tabulka.

Měření může za prvé spočívat v sebeposuzování míry motivace k určitému chování, případně nějakého konkrétního aspektu této motivace. V případě závislostí, které jsou z velké části „živeny“ v rovině impulzů, se zde pozornost může soustředit na „puzení“. „Potřeba“ a další související kategorie (např. pocity tísně či úzkosti) se budou uplatňovat u závislosti, která je z velké části poháněna očekáváním úlevy od duševního nebo fyzického diskomfortu, zatímco „tužba“ a další související kategorie (např. slast, uspokojení, libost) jsou na místě tehdy, když je hnací silou závislosti očekávání pozitivních pocitů.

Za druhé může spočívat v sebeposuzování chování, jež lze považovat za ukazatele nějakých konkrétních aspektů motivace. Může sem patřit vyjádření priority přisuzované závislostnímu chování v porovnání s jinými typy chování, jimž je přisuzován značný význam. I po mnoha desetiletích adiktologického výzkumu najdeme jen hrstku studií zabývajících se srovnáním různých měřítek tohoto typu jako prediktorů úspěšnosti pokusů o skoncování se závislostním chováním.“

Zdroj: WEST, Robert. Modely závislosti. Praha: Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti, 2016. Monografie (Úřad vlády České republiky). ISBN 978-80-7440-157-2.