„Závislost na konopných látkách je odborníky chápána jako svým způsobem poměrně specifická. Autoři nejzevrubnějšího kompendia o konopí a konopných drogách u nás konstatují, že diagnostiku závislosti ztěžuje to, že symptomy odvykacího stavu – mezi něž patří podrážděnost, nervozita, ztráta chuti k jídlu, snížení tělesné hmotnosti, neklid, roztěkanost, problém se soustředěním, poruchy spánku – mají oproti jiným drogám poměrně lehkou formu a jejich průběh nevyžaduje farmakoterapeutickou intervenci.

Zároveň zde zpravidla koinciduje jednak:

– současné užívání jiných návykových látek

– problém častého výskytu jiné komorbidní poruchy

Zmiňovaní autoři konstatují, že obecně převládá názor, že pro vznik závislosti na marihuaně by bylo nutno užívat silně potentní konopí minimálně čtyřikrát týdně po dobu dlouhou několik týdnů. Zároveň autoři ve své publikaci uvádí, že odvykací stav je po odnětí kanabinoidů poměrně nejasný, a že se jedná ze strany odborníků v podstatě o špatně definovaný syndrom.

Je tomu tak proto, že dostupné studie nejsou v tomto bodu zcela jednotné. Navíc se kritikům výzkumů dané experimenty dařilo v minulosti úspěšně zpochybňovat.

Domníváme se, že i s přihlédnutím k těmto informacím se snad lze v případě častého užívání marihuany domnívat, že člověk může být na konopné droze jistým způsobem závislý, a to i přesto, že objektivně bez potíží závislost na tomto druhu drog lze jen těžko konstatovat. Lidé bývají často takovými uživateli, jenž naprosto nemají motivaci s užíváním konopí přestat.

Na tomto místě si připomeňme obecné projevy závislosti tak, jak je uvádí Karel Nešpor, přičemž si uveďme takové projevy, které by eventuálně mohly být jako projev závislosti označeny, uvedeme si je na příkladu anonymního uživatele, kterému budeme říkat Jaroslav:

1) Silná touha, pocit puzení užívat látku:

Jaroslav užívá látku každý den. Sám říká, že si bez marihuany již nedokáže představit svůj život. Marihuana jej významnou měrou ovlivnila a ovlivňuje. Příležitost k užití marihuany se v Jaroslavově harmonogramu vždy najde. Ba co víc, Jaroslavův denní rozvrh se značnou měrou odvíjí právě od jeho užívání marihuany. Je ovšem na straně druhé nutno připomenout, že v zaměstnání marihuanu Jaroslav neužívá, což je jistě známkou toho, že puzení užívat látku je v tomto případě jiného druhu, než by tomu bylo u závislosti kupříkladu na alkoholu, opiátech aj. drogách.

2) Potíže v sebeovládání (množství, začátek a konec užívání):

Jaroslav nemá při užívání látky žádné limity. Je tomu tak především, co se užitého množství týče. Dalo by se říci, že nemá svůj „denní strop“, který jej v dávkách limituje. Pokud má Jaroslav látky dostatek, dokáže zkonzumovat pět, šest i více jointů za odpoledne. Marihuanu užívá při běžných denních činnostech sám, nebo – přijde-li návštěva – s někým. Je evidentní, že i v tomto případě jsou případné Jaroslavovy potíže v sebeovládání jiného druhu, protože Jaroslav dokáže, je-li potřeba, abstinovat (začátek a konec užívání má své hranice).

3) Tělesný odvykací stav:

U konopných drog obecně jsou příznaky odvykacího stavu, jak jsme i výše uvedli, poměrně slabé.

4) Průkaz tolerance k účinku látky (navyšování dávky):

Na Jaroslavovi často není poznat, že je látkou právě intoxikován, zvláště pak nepožil-li současně alkohol. Z toho lze usuzovat, že jeho tolerance k dané látce je již značná.

5) Postupné zanedbávání jiných zájmů (zvyšující se množství času k opatření či užívání látky):

Jaroslavův soukromý život vypadá, jako by se obrazně řečeno celý točil okolo marihuany. Dá se říci, že krom občasného hraní kopané, nemá žádné jiné aktivity, při nichž by nebylo možno látku užívat (také tak při volnočasových aktivitách činí). Jaroslava je potíž motivovat případně už jen k běžné procházce, není-li spojena s možností zakouřit si jointa. Každodenní výšlapy ovšem nejsou problémem, jedná-li se o pěstování marihuany. V tomto případě je Jaroslav schopen podstupovat mnohakilometrovou každodenní anabázi nutnou pro péči o „svůj záhon marihuany“. V určitém období se tak z Jaroslava stává vášnivý pěstitel, který se fyzicky nešetří. Obdobně je tomu v případě, že Jaroslav již všechny zásoby marihuany spotřeboval. Nic jej k fyzicky náročným anabázím nemotivuje tolik, jako zabezpečení každodenní spotřeby (nemá automobil).

6) Pokračování v užívání i přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků:

Intoxikace vdechováním horkého kouře do plic je škodlivá přibližně obdobně jako kouření běžných cigaret. Tato škodlivost však není dostatečně motivující k tomu, aby Jaroslav látku užívat přestal.

Užívání marihuany Jaroslavovi způsobuje zcela jistě celou řadu negativních sociálních následků. Kupříkladu narušení kognitivních funkcí přináší řadu potíží. Narušení krátkodobé paměti Jaroslavovi způsobuje množství nepříjemností (Jaroslav kupříkladu zapomněl, že si půjčil peníze. Celá záležitost následně skončila zásahem exekutora). Také se zhoršená paměť jistě částečně podílí i na Jaroslavově nespolehlivosti.

V minulosti Jaroslavovi přineslo řadu problémů zhoršení schopnosti učit se, jež je s užíváním marihuany spojeno.“

Zdroj: VALICSEK, Martin. NEADAPTIVNÍ ZPŮSOBY CHOVÁNÍ PRAVIDELNÉHO UŽIVATELE MARIHUANY V KONTEXTU VÝZKUMŮ K. HORNEYOVÉ A M. SELIGMANA. České Budějovice, 2018. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Teologická fakulta, Katedra pedagogiky. Vedoucí práce Mgr. et Mgr. Karolina Diallo, Ph.D.