Jedinec a jeho typické projevy abúzu na návykové látce (konopí a jeho deriváty) – část 2.

„Užívání látky také Jaroslava svým způsobem sociálně izoluje. Jaroslav dostatečně nepociťuje potřebu udržovat a pečovat o sociální svazky. Intoxikace jej odvádí od běžné reality kolem, která ovšem mnohdy vyžaduje akutně řešit vznikající problémy. Namísto toho, také zcela jistě i díky užívání marihuany, Jaroslavův život působí, že je v mnoha záležitostech odkázán na ostatní jedince.

V souvislosti s užíváním marihuany se často hovoří tzv. amotivačním syndromu. Ten lze definovat jako ztrátu zájmu v potenciálně všech jiných činnostech, než užívání konopí, s výslednou lhostejností, amoralitou, nestabilitou, sociálním a personálním úpadkem. Autoři již několikrát zmiňovaného kompendia ovšem rovněž i v tomto případě konstatují, že při současném stavu znalostí, není možno zcela bez problémů amotivační syndrom konstatovat.

Amotivační syndrom je totiž možné diagnostikovat pouze v případě že:

1) Je užívání kanabinoidů delší než jeden rok a jeho intenzita je minimálně třikrát za týden.

Jaroslav tuto podmínku splňuje.

2) V případě že jedinec současně neužívá jiné návykové látky.

Jaroslav významnou měrou současně užívá i alkohol.

3) V případě, že jsou u jedince vyloučena jiná psychická či psychiatrická onemocnění

U Jaroslava toto objektivně nelze vyloučit. Naopak se lze domnívat, že častá intoxikace látkou „překrývá“ nějakou funkční neuropsychickou poruchu.

4) V případě, že jedinec netrpí chronickou prokrastinací.

Jaroslav významně prokrastinuje. Odkládá jakékoliv povinnosti na nejzazší možný okamžik (tedy v případě, že se nejedná o povinnosti, které jsou rutinní povahy). Odkládání povinností ovšem může být i následkem užívání konopné drogy.

Autoři kompendia konstatují následující důležitou skutečnost:

1) Nelze jednoznačně říci, zda je marihuana příčinou následné ztráty motivace, nebo zda ztráta motivace vyvolává snahu eliminovat její absenci konopnou drogou.

2) Nelze s určitostí říci, zda je tomu tak, že užívání konopí zvyšuje výskyt depresivních symptomů, nebo zda naopak symptomy spojené s depresí podněcují k nárůstu užívání konopných drog.

Právě tato dvě poslední konstatování jsou v našem případě poměrně důležitá, a to s ohledem kupříkladu k tomu, co uvádí již i Karel Nešpor. Pravidelné užívání kanabinoidů navozuje dle Nešpora osobnostní změny. Právě tuto skutečnost lze s ohledem na informace o Jaroslavově osobní historii a jeho vývoji u něj nejspíš konstatovat, protože i v jeho případě je možno sledovat poměrně výraznou osobnostní proměnu, která svým nástupem časově odpovídá právě počátku jeho následnému dlouholetému užívání konopí (připomeňme kupříkladu Jaroslavovy sklony k otevřeným projevům fyzické agrese, které v rámci jeho dalšího života postupem času minimálně přetransformovaly).

Také skutečnost, že jedinci pravidelně užívající kanabinoidy prakticky nepáchají sekundární trestnou činnost, by na marihuanou způsobovaném útlumu otevřeně agresivních impulzů mohla poukazovat. Informace o statisticky významné trestné bezúhonnosti uživatelů marihuany na základě analýzy statistických šetření uvádí Gajdošíková ve zmiňovaném kompendiu.

Další velmi zajímavé podněty k zamyšlení přináší Zábranský a Hanuš, kteří představují informace z oblasti možného využití kanabinoidů ve farmaceutickém průmyslu. Budeme-li konkrétní, autoři uvádí, že lidský mozek obsahuje celou řadu kanabinoidních neurotransmiterů a receptorů. Endokanabinoidy jsou v mozku součástí centra uspokojení. „Endokanabinoidy se nacházejí v mozku v oblastech, které mají co do činění s koordinací pohybů, emocemi, pamětí, systémem sebeuspokojení. Má se za to že endokanabinoidní systém také pomáhá zprostředkovat emoce. Existují zprávy o úspěšném využití konopí při hojení poškození CNS, při zmírnění nespavosti a úzkostných poruch.“

Právě poslední uvedená informace v citaci je vzhledem k našemu tématu velmi důležitá. Co všechny tyto skutečnosti v našem kontextu znamenají?

Ve své podstatě snadno myslitelnou skutečnost, že Jaroslavovo užívání marihuany může fakticky do jité míry simulovat účinky antidepresiv.“

Zdroj: VALICSEK, Martin. NEADAPTIVNÍ ZPŮSOBY CHOVÁNÍ PRAVIDELNÉHO UŽIVATELE MARIHUANY V KONTEXTU VÝZKUMŮ K. HORNEYOVÉ A M. SELIGMANA. České Budějovice, 2018. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Teologická fakulta, Katedra pedagogiky. Vedoucí práce Mgr. et Mgr. Karolina Diallo, Ph.D.