Kanabinoidy a endokanabinoidní systém

Kanabinoidy představují skupinu sekundárních rostlinných metabolitů s typickou strukturou, které doposud nebyly nalezeny v jiných rostlinách. Jejich biosyntéza je enzymaticky kontrolována, což způsobuje jako u jiných biologicky aktivních rostlinných metabolitů tvorbu stereogenních center a specifických strukturních znaků, které jsou významné z pohledu biologické aktivity. Nejznámějším kanabinoidem je bezesporu Δ9-tetrahydrokanabinol (THC), který je známý především svým psychotropním působením. Objevování účinků, izolace kanabinoidů a určení jejich struktury je zajímavou kapitolou českých autorů, profesorů Krejčího, Kabelíka a Šantavého z Univerzity Palackého v Olomouci, kteří izolaci kanabidiolové kyseliny, některých dalších kanabinoidů a jejich antibakteriální účinky popsali již v roce 1955 a kompletní chemickou strukturu THC pak profesor Šantavý publikoval v roce 1964, bohužel však pouze v „lokálních“ Acta Universitatis Palackianae.

Chemické složení konopné rostliny je za poslední desetiletí významně prozkoumáno, přičemž doposud bylo objeveno přes 100 kanabinoidních struktur. Jednotlivé kanabinoidy jsou rozdělovány do 11 podskupin, podle podobnosti v chemické struktuře, např. typ: kanabichromenový, kanabidiolový, kanabinolový či tetrahydrokanabinolový. Celý mix přírodních kanabinoidů, neboli fytokanabinoidů, představuje důležitou skupinu sekundárních metabolitů s významnou biologickou aktivitou v mnoha oblastech. Jedním z podstatných kanabinoidů v této široké škále chemických struktur je právě také CBD neboli kanabidiol, jehož účinky jsou v mnoha ohledech antagonistické THC a navíc vyniká dalšími specifickými vlastnostmi.

Díky izolaci a charakterizaci fytokanabinoidů byl v roce 1988 objeven endokanabinoidní systém (ES), s receptorem označeným CB1, tedy kanabinoidní receptor 1. Ten byl nejprve objeven v centrální nervové soustavě, ale pozdějšími výzkumy bylo jeho umístění rozšířeno v podstatě do všech částí lidského těla. Heterogenní rozmístění CB1 receptorů je pak zodpovědné za účinky pouze v místech lokalizace. V roce 1993 byl dále objeven druhý typ receptoru (CB2), a to především na imunitních buňkách a posléze také v centrální nervové soustavě. Dále je popisována existence CB3 receptoru s označením GRP55, u kterého je rovněž předpokládán vztah k řadě fyziologických procesů. Exogenně podávané fytokanabinoidy umožnily průzkum kanabinoidních (CB) receptorů a tím odhalení tělu vlastních látek, působících jako agonisté na CB receptorech. U objevu těchto látek stál také Čech, pokračovatel olomoucké tradice, profesor Lumír Ondřej Hanuš, který s kolegou Anthony Devanem objevili endogenní kanabinoid anandamid. Doposud bylo identifikováno několik dalších endokanabinoidů (např. 2-arachydonoylglycerol, O-arachidonoylethanolamin, N-arachydonoyldopamin), byly charakterizovány systémy jejich tvorby a degradace a identifikovány tak možné zásahy pro potenciální farmakoterapeutické ovlivnění ES.

I když by se mohlo zdát, že šifra „THC, CBD, CB1, CB2“ je již vyřešenou, opak je pravdou. Různá biologická aktivita fytokanabinoidů v přírodním konopném mixu a tím různorodé ovlivnění lidského endokanabinoidního systému budí nemalý zájem z pohledu ovlivnění řady závažných chorob, které často současná medicína neumí účinně léčit.

Zdroj: PEČ, Jaroslav. Konopí aneb THC, CBD, CB1, CB2 atp. Centrum regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum, Oddělení genetických zdrojů zelenin, léčivých rostlin a speciálních plodin Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. 2013, 3(5), 4.