Konopí a jeho využití pro léčebné účely

„Konopí je jednoletá dvoudomá rostlina, která obsahuje více než 1400 přírodních látek. Před asi 27,8 miliony let divergovalo od chmelu (Humulus) a botanická taxonomie dělí konopí následovně: řád kopřivotvaré (Urticales), čeleď konopovité (Cannabaceae), rod konopí (Cannabis), druh seté (sativa Linné). Mezi odbornou botanickou veřejností pokračuje debata o tom, zda se v případě konopí jedná o jeden druh (Cannabis sativa s různými poddruhy a varietami), nebo jestli existují tři samostatné druhy: konopí seté (Cannabis sativa), konopí indické (Cannabis indica) a konopí rumištní (Cannabis ruderalis). Rostlina konopí byla domestikována před několika tisíci lety a dvě nejčastěji citované hypotézy uvádějí jako místo domestikace bud‘ Čínu, nebo střední Asii.

Pro léčebné účinky je konopí používáno již téměř 5 tisíc let (první zmínka pochází z Číny a je datována rokem 2737 př. n. 1.). Ve starověkých a středověkých kulturách bylo převážně využíváno (kromě psychoaktivního účinku) k léčbě nejrůznějších somatických onemocnění včetně bolestí hlavy, horečky, bakteriálních infekcí, průjmu, revmatických bolestí a malárie.

V Evropě se používání konopí rozšířilo po Napoleonově invazi do Egypta. Konopí tedy používala i západní medicína, zejména pro tlumení bolesti. Před zavedením Aspirinu (kyseliny acetylsalicylové) se jednalo o běžně používané analgetikum a ve druhé polovině 19. století tvořilo v Americe polovinu všech prodávaných léčiv.

Z výše uvedeného počtu látek jich dnes (březen 2020) 144 označujeme jako tzv. kanabinoidy. Tyto látky jsou pro konopí specifické a v největším množství přítomné ve viskózní pryskyřici produkované žlázami samičího květenství. U rostlinných kanabinoidů (fytokanabinoidů) je klasifikováno jedenáct chemických tříd.

Z konopných látek se největší pozornost obvykle věnuje tetrahydrokanabinolu (THC) a kanabidiolu (CBD), což jsou zřejmě také nejlépe prozkoumané substance s mnoha prokázanými nebo potenciálními léčebnými účinky. THC má navíc účinky psychoaktivní. To vede k velmi rozšířenému používání konopí k rekreačním účelům a zároveň představuje pro jeho větší léčebné využití největší komplikace. Konopí může u některých osob vyvolávat mírnou závislost, je třeba si však uvědomit, že toto je vedlejší účinek i mnoha jiných, legálně používaných látek, u kterých je závislost mnohem závažnější a které se přesto pro terapeutické účinky používají (např. opioidy nebo benzodiazepiny).

Před několika lety se o konopí také mluvilo v souvislosti s tzv. teorií vstupní drogy. Termín „vstupní droga“ (gateway drug) označuje určitou návykovou látku (drogu), jejíž užití zvyšuje riziko přechodu k další návykové látce (droze), s obvykle závažnějším závislostním potenciálem. Pro tento koncept existují souhlasná i odmítavá stanoviska, nicméně v současné době převažují názory, které tento koncept spíše odmítají, a aktuálně se hovoří o tzv. „teorii náklonnosti k užívání (všech) drog“. To ukazuje, že role konopí jako vstupní drogy byla zřejmě přeceňována a do určité míry i zneužívána pro vytváření umělých problémů a politizaci celého tématu. Je známo, že mladí uživatelé této drogy s ní bez problémů končí v okamžiku, když například dostudují nebo uzavřou sňatek, bez jakýchkoliv abstinenčních příznaků.

Závislostní potenciál představuje jeden z možných nežádoucích účinků, které se po podání konopí může objevit, jako koneckonců u kteréhokoliv jiného léčiva.“

Zdroj: LANDA, Leoš a Jan JUŘICA. Léčebné konopí v současné medicínské praxi. Praha: Grada Publishing, 2020. ISBN 978-80-247-3967-0. s. 13-14.