„Nejdůležitější chemickou složkou, která zajímá pěstitele konopí, nejsou alkaloidy, jako u jiných rostlin, ale kanabinoidy. Jedinou rostlinou na světě, která tyto látky produkuje, je konopí.

Rostliny konopí obsahují širokou skupinu látek, z nichž lze mimo jiných uvést sacharidy, organické kyseliny, sloučeniny odvozené od isoprenoidů apod. Vedle těchto sloučenin byly v konopí identifikovány a izolovány i dva alkaloidy odvozené od pyridinu. Prvním z nich je trigonellin a druhým nikotin. Oba tyto alkaloidy jsou přítomny i v celé řadě jiných, konopí systematicky vzdálených rostlin.

Tyto látky ale nehrají v omamném účinku této drogy žádnou významnější roli. Z hlediska přítomnosti halucinogenních látek, charakteristických pro rostliny konopí, je důležitá pryskyřice, produkovaná žlázkami na listech a hlavně v samičím květenství. Je to zapáchající, žlutá až hnědavě žlutá hmota vylučovaná rostlinou, reagující tak na vysokou teplotu a nedostatek vlhkostí v atmosféře.

Pryskyřice představuje velmi početnou směs tzv. kanabinoidních látek, lišících se strukturou svých molekul. Těchto tzv. C-21 sloučenin (látek s 21 uhlíky v molekule) bylo z konopí doposud izolováno přes 60. Obsah zmíněných látek se v pryskyřici pohybuje kolem 40%, v listech a květenstvích nepřevyšuje 8–12%.

Kanabinoidní látky izolované z konopí jsou po chemické stránce odvozeny od tří základních struktur: od dibenzopyranu, chromanu a od terpenu geraviolu. Společným znakem všech těchto sloučenin je aromatický šestičlenný kruh se substituenty, kterými jsou hydroxyskupina (-OH), dalším substituentem je buď vodík (-H) nebo karboxylová skupina (-COOH) a konečně pětiuhlíkatý nasycený alifatický zbytek (-C5H11).

Hlavním nositelem halucinogenních účinků (odhadem 70–100%) je zřejmě D9- tetrahydrokanabinol (D9-THC nebo jen THC).

THC

THC je hlavní psychoaktivní látkou nacházející se především v květenství konopí. V čisté formě má THC podobu průhledných krystalků, které se po zahřání stanou lepkavými. THC je špatně rozpustný ve vodě, avšak je dobře rozpustný v organických rozpouštědlech (např. ethanolu), a tucích.

THC působí již při dávkách nad 3,3 mg, přičemž jeho obsah v marihuaně se pohybuje běžně okolo 5–10 mg, přičemž policií zachycené vzorky tuzemské marihuany obsahovaly 0,2 až 69,4 mg na gram. Ve světě je běžná koncentrace 0,3–14 mg/g.

Jak se na omamných účincích podílejí ostatní kanabinoidní látky, není dosud zcela objasněno. U všech se nepředpokládá omamný účinek, u některých je uváděn účinek sedativní, případně antibakteriální.

Některé druhy konopí z jihovýchodní a střední Asie a Afriky obsahují také propyl-derivát THC tetrahydrokanabivarin (THCV). Z pokusů na zvířatech je známo, že působí rychleji než THC a jeho účinek také rychleji odezní.

Z dostupných údajů vyplývá, že zastoupení kanabinoidních látek je závislé na stáří a růstové fázi rostliny. Přičemž se spektrum těchto látek mění i vlivem teploty, což vysvětluje rozdílné obsahy halucinogenů v pryskyřici konopí pěstovaného na různých stanovištích. Vhodné je uchovávat marihuanu ve vzduchotěsných nádobách a v chladu. Další podstatnou vlastností

THC je jeho rozpustnost. THC není rozpustné ve vodě, je však velmi dobře rozpustné v tucích a především v alkoholu, který jeho účinky částečně zvyšuje.

Dosud není jednoznačně prokázáno, zda jsou omamné účinky kanabinoidních látek vyvolávány těmito látkami přímo, či zda jsou vyvolávány až jejich metabolity. Vzniku účinných látek důsledkem metabolických přeměn nasvědčuje časový posun drogového efektu po přijetí drogy organismem. Při posuzování tohoto časového posunu je třeba brát v úvahu i rozdílnou toleranci konzumenta, včetně jeho individuálních předpokladů pro návyk na tuto drogu. Je však jednoznačně jasné, že se metabolity kanabinoidů značně kumulují v organismu. Po týdnu zůstává v organismu až 70% THC. U chronických uživatelů se 70 % THC dávky vyloučí během 72 hodin, z toho 40 % stolicí a 30 % močí.

Poločas vylučování THC (a jeho metabolitů) je 10–40 hodin. U nechronických (příležitostných) kuřáků konopí je droga prokazatelná v moči 2–8 dní, u chronických kuřáků 14–42 dní po poslední dávce.“

Zdroj: HLAVÁČEK, Adam, Tereza VŠETEČKOVÁ a Sára HOLASOVÁ. Marihuana – radost nebo starost?. Šternberk, 2014. Práce v rámci projektu Věda je zábava. Gymnázium Šternberk. Vedoucí práce Mgr. Renata Janošíková.