„Česká právní úprava drog v posledních letech prodělala řadu změn. Většina z nich byla inspirována děním ve světě, změnou pohledu společnosti a zvýšenou tolerancí vůči některým zakázaným látkám. Zajisté k tomu přispěly i novodobé vědecké výzkumy podporující konopí jako látku s významným léčebným potenciálem. Zákonodárce na toto dění reagoval a pokusil se především zmírnit úpravu tzv. měkkých drog. Vytvořil nové skutkové podstaty pro některé trestné činy spojené s konopnými drogami, čímž reflektoval fakt, že je společnost vnímá jako méně nebezpečné, než drogy ostatní.

Nařízení vlády o seznamech návykových látek ovšem stále konopí považuje za nebezpečnou omamnou látku a řadí ho do stejného seznamu jako například heroin. Léčebné konopí bylo zařazeno na seznam s méně nebezpečnými omamnými látkami ve snaze zpřístupnit konopí pacientům na základě lékařského předpisu. Tento systém však není příliš domyšlený a ani po několika letech nefunguje.

Ani stav judikatury nenaznačuje, že by naše drogová úprava byla zcela dokonalá. Odlišná interpretace i aplikace norem se děje nejen na nižších úrovních, ale také na samotném Nejvyšším soudě České republiky (NS). Ten v posledních letech mnohdy rozhodoval obdobné případy různě. Domnívám se, že to pramení zejména ze skutečnosti, že jednotlivé senáty NS zastávají různé názory na to, jaké nebezpečí pro společnost některé drogy představují a jak přísným způsobem je třeba dané drogové delikty trestat. Zatímco část senátů hodnotila jednání pachatelů spojené s konopnými drogami velice mírně, jiné naopak rozhodovaly případy takovým způsobem, že v něm lze spatřovat prvky exemplárního potrestání. V prvém případě, řekl bych, se NS snažil vyjádřit i názor, že není v zájmu společnosti zatěžovat vězeňský systém překupníky s marihuanou, pokud nedistribuují opravdu velké množství drogy nebo tak nečiní vůči nezletilým.

V tom druhém některé senáty zcela jasně vyjádřily názor, že problematika konopných drog je vážná, aktuální a je třeba s ní bojovat. Výsledkem toho bylo stanovisko trestního kolegia NS, které sjednotilo rozhodovací činnost soudů. V tomto stanovisku byl podpořen ten přísnější ze zmiňovaných přístupů.

Osobně velmi oceňuji snahu o změnu v posledních letech. Je správné, že se zákonodárce snaží vzniklou situaci řešit. Nicméně se domnívám, že ani současná úprava není zcela efektivní. Česká republika patří v Evropě mezi země s největším počtem uživatelů konopných drog. Řadí se v tomto žebříčku na druhé místo těsně za Španělsko, následovaná Francií. Podle statistik EMCDDA u nás za poslední rok užilo konopí 9,2 % lidí. U školní populace jsme na tom se 42 % dokonce nejhůř. V často kritizovaném Nizozemsku má s konopnými drogami zkušenost pouze 27 % školáků, stejně jako například na Slovensku. Tyto statistiky ovšem nejsou odrazem situace pouze v posledních letech, ale tento stav trvá již delší dobu. Ať už vnímáme konopí jakkoliv, je zřejmé, že jeho dostupnost pro nezletilé je značně nežádoucí. Zákonodárce by se měl tedy pokusit o radikální změnu této situace. Jelikož represe, která tu je a byla dlouhá léta, příliš nefunguje, je třeba sáhnout po nekonvenčním řešení.“

Zdroj: KUDLÁČEK, Filip. Právní aspekty legalizace konopí v České republice. Brno, 2015. Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity.