Marihuana a epilepsie – Historie marihuany

„Konopí seté (Cannabis Sativa) je jednoroční rostlina, která pochází z centrální Asie. Od kdy konopí lidé začali užívat jako léčivou rostlinu, není přesně známo, ale nejstarší zmínky pocházejí ze Staré Číny a Starého Egypta, kde byla marihuana užívána pro její analgetické a anestetické vlastnosti. Asi 800 let před naším letopočtem byla rostlina rozšířena do Indie a následně i do Tibetu a Persie. Marihuana byla známa jako víceúčelový lék i ve Starém Řecku a Římě. Zmiňuje se o ní Homér v Odyssee (bohyně Helena přidává extrakt z marihuany do vína Telemachovi, aby zapomněl na svoji bolest). Starověký lékař Galén doporučoval marihuanu pro léčbu plynatosti, bolestí žaludku, bolesti hlavy a k léčbě impotence. Vědomosti klasické medicíny byly ze Starého Říma přeneseny do Byzantské říše, kde Avicenna zmiňuje účinky marihuany ve svém pojednání Al-Kánún fi ttibb (Kánon medicíny 1030).

Historie užití marihuany v Evropě je asi 7 000 let stará. Pro léčebné účely byla šířeji užívána ve středověku. Paracelsus zmiňuje léčebné účinky marihuany v celé řadě svých prací. Současně se začíná formovat náboženské tažení proti marihuaně. V průběhu 18. století se z marihuany vyráběly oleje a emulze k léčbě neštovic, k léčbě kapavky, plicních zánětů, žloutenky, cizopasníků a řady dalších chorob. Od poloviny 19. století se datuje počátek novodobého vědeckého výzkumu a léčebného užití marihuany. Francouzský psychiatr Jaques Joseph Moreau de Tours experimentálně užil marihuanu k léčbě mentálních nemocí. Následně byla marihuanou léčena celá řada chorob, často s rozpačitými výsledky. Někteří lékaři označili marihuanu jako slibné léčivo, jiní ji považovali za nebezpečnou. Všeobecný konsenzus ale byl, že efekt marihuany je velmi variabilní a nejistý (Grotenhermen, 2002).“

Zdroj: TYRLÍKOVÁ, Ivana. Marihuana a epilepsie, mýty a fakta. www.neurologiepropraxi.cz. 2012, 2012(1), 3.