„Užívání konopných drog za účelem změny stavu vědomí ve snaze ovlivnit prožitek sexuality je velmi rozšířené. Sexuální vzrušení samo o sobě vyvolává tělesné odpovědi jako je růst srdeční frekvence, zvýšená citlivost pokožky, změny v průtoku krve a proudění dechu, a navozuje stav změněného vědomí. Hormonální systém a oblasti mozku uživatele marihuany jsou tedy při intoxikaci marihuanou zasaženy jak psychoaktivními složkami marihuany, tak sexuálním vzrušením.

V souvislosti s užíváním konopných drog zaujímá problematika sexuálního prožitku a sexuality mezi uživateli marihuany významné místo, protože o konopných drogách se často v různých souvislostech hovoří jako o účinném afrodiziaku. Erotika, vzrušení, sex a vyvrcholení jsou témata, kterými se zaobírají jak vědci zkoumající široký kontext užívání a akutní intoxikace konopnými drogami, tak především sami uživatelé – a to nejen teoreticky ale především prakticky.

Konopné drogy byly v některých starověkých kulturách cíleně používány ke zvýšení nebo snížení sexuální touhy a ke zvýšení sexuálního uspokojení. Ve starověké Indii měly širokou paletu využití – díky víře v jeho afrodiziakální účinky je Indové využívali k tomuto účelu v medicíně, rituálech náboženského charakteru i ke světským účelům. Podle Ajurvédy a Unanni Tibbi (arabského léčebného systému, rozvíjejícího se v Indii) se konopných drog v kombinaci s dalšími látkami užívalo ke zvýšení libida a léčbě impotence. Receptury s nimi měly prodlužovat lubrikaci a uvolňovat zábrany. Podle starších i současných autorů velmi záleží na formě užití. Za afrodiziakum je považován thandai či bhang (nápoj z konopných drog), kdežto charas a ganja (formy konopných drog, které se kouří) tzv. spalují sperma, a jsou tudíž spíše anafrodiziaky. Proto je také budhističtí mniši užívali k utišení sexuálního pudu. Jakožto afrodiziakum na světské úrovni je doporučovali brahmáni, a v nápojích či sladkostech je užívali mladí novomanželé, prostitutky, a dokonce se také podávaly klisnám a oslicím těsně před připuštěním.

V arabské kultuře se zmínky o konopných drogách jako afrodiziaku spojují převážně se jménem Hasana i Sabbaha, učence a mystika, který ve druhé polovině 11. století stál u zrodu řádu Assassinů. Tento řád dosahoval pomocí hašiše a dalších (neznámých) látek v kombinaci s prostředím a sexuální aktivitou určitých „vrcholných zážitků“. O afrodiziakálních účincích hašiše se zmiňuje také známá sbírka příběhů Pohádky tisíce a jedné noci. Manželky a konkubíny v Maroku, Egyptě, Libanonu, a některých kulturách severní Afriky si umocňovaly své erotické fantazie kifem, směsí několika druhů severoafrických konopných drog. Lidové léčitelství v Srbsku 19. století se taktéž pojí s konopnými drogami a sexualitou. Srbští muži také považovali za silné afrodiziakum směs vyrobenou ze silného hašiše, mandlového másla, sušených okvětních lístků růže a karafiátu, krokusu, muškátového oříšku, kardamonu, medu, cukru a kořene ze středomořské rostliny Anacylius pyrethrum.

Konopné drogy, a opět zejména hašiš, byly svými účinky známy také Anglii 19. a počátku 20. století. Nejvýznamnější osobou tehdejší doby byl nechvalně proslulý excentrik Aleister Crowley. V tomto kontextu je třeba zmínit i vědecky pojatou esej Psychologie hašiše, kde (podobně jako v Básni o hašiši) Crowley hojně užívá tehdy široce uznávanou metodu introspekce. Tuto zkušenost, ve které vidí hašiš jako královskou cestu k rozšířeným mentálním stavům, posléze využívá ve své sexuální józe.

Avšak zatímco s oblibou citované starodávné texty referují především o afrodiziakálních účincích konopných drog, moderní výzkumy ukazují, že účinky marihuany jsou determinovány jak užitým množstvím drogy, tak osobností a fyziologií jedince a jeho prostředím a kulturou.“

Zdroj: Soft Secret. Nizozemí: Discover Publisher BV Nizozemí, 2011, 2011(2).