„Léta prohibice

Móda prohibice alkoholu ve Spojených státech 20. a 30. let zasáhla také vztah americké vlády ke konopí, a tak byla v prvních desetiletích 20. století postavena mimo zákon rovněž marihuana. Stejně jako u alkoholu byl zákaz konopí spíše politicko-ekonomickým krokem. Zdravotní důsledky konzumace marihuany nijak zvlášť zkoumány nebyly, barvité popisy zkouřených Hispánců či Afroameričanů, které byly tehdejšími médii ochotně otiskovány, patřily spíše do oblasti rasových předsudků než seriozního vědeckého pozorování. Například v roce 1934 jste si mohli v novinách přečíst, že „černoši pod vlivem marihuany hledí drze bělochům do očí, šlapou na stíny svých bílých spoluobčanů a bílým ženám se nebojí pohlédnout dvakrát do tváře“.

Druhým příběhem, jenž měl sloužit k diskreditaci marihuany v očích veřejnosti, byl příběh převzatý ze středověkého cestopisu Marka Pola Milion. V něm vystupuje indická sekta hašašínů (anglicky hashasheen, ze kterého je v angličtině přes latinu odvozen název pro atentátníka: anglicky assassin), jejíž členové pod vlivem hašiše plnili vražedné bojové úkoly pro svého pána. Tak se podařilo vnutit veřejnému mínění varovný předsudek, že lidé pod vlivem marihuany jsou vysoce agresivní, nerespektují pravidla, a tedy i tehdejší rasovou segregaci, a představují tak nebezpečí pro celou tehdejší společnost.

Možná to byl i tento příběh o historické sektě hašašínů, který americké armádní vědce přivedl během 2. světové války na myšlenku vojenského využití marihuany. Ihned od počátku výzkumů, které zaštiťovala vládní organizace OSS (United States Office of Strategic Services – předchůdkyně pozdější CIA), bylo jasné, že marihuana nemůže být smysluplně využita ke zvyšování agresivity vojáků a jejich bojových schopností, a proto se výzkum zaměřil úplně opačným směrem. S marihuanou bylo experimentováno jako s látkou, která uklidňuje a navozuje příjemné psychické stavy, a proto bylo její využití spatřováno hlavně ve špionáži, konkrétně měla být užita pro usnadnění výslechů agentů nepřátelské strany. Jedním z prvních dochovaných záznamů o takovém použití je historka, která se udála v roce 1942.

„Sérum pravdy“

Projekt Manhattan, který měl Spojeným státům zajistit vlastnictví jaderné bomby, a tedy vítězství ve válečném konfliktu, byl v plném proudu a tajné služby byly ochotny k získávání různých donašečů, špiclů a agentů využívat i služeb mafie. Situace se však brzy stala nepřehlednou, všude se pohybovali dvojití, trojití či ještě více stranám sloužící agenti, a před americkými tajnými službami tak vyvstala téměř filosofická otázka: kdo vlastně mluví pravdu? Armáda začala urgentně shánět zaručený prostředek, který by umožnil nepozorovaně pozměnit psychiku osob tak, aby tyto mluvily pokud možno pravdu. Tímto zázračným prostředkem se stalo tzv. „sérum pravdy“ vyrobené na bázi THC a vyvolávající u vyslýchané osoby stavy, při nichž je subjekt „upovídaný a sdílný při předávání informací“.

První zaznamenaný případ použití preparátu v praxi je akce majora George Huntera Whitea, který se v květnu roku 1943 sešel se členem newyorské mafie Augustem Del Gracio. Během schůzky major White nabídl Del Graciovi tabákovou cigaretu vylepšenou koncentrovaným THC. K Whiteovu velkému překvapení se Del Gracio skutečně zeširoka rozpovídal o celém logistickém pozadí newyorského obchodu s narkotiky, včetně kompromitujících detailů o šéfech místního podsvětí. Při druhé schůzce White zvýšil dávku THC v cigaretě tak, že Del Gracio po vykouření na dvě hodiny usnul. Přestože major White odcházel ze schůzky s výsledky séra spokojený, nemohl se ubránit dojmu, že přece jen spolupráce s mafií není cestou ke spáse Spojených států. Jeho přičiněním jeho nadřízení od další spolupráce upustili a s tím se pro Whitea jeho marihuanová kapitola uzavřela.

Armáda však ve vědeckém výzkumu pokračovala dále, i když pokusnými objekty byly především osoby účastnící se přímo projektu Manhattan. Tekutý preparát obsahující THC byl vybraným osobám podáván v jídle, pití nebo napuštěný v papírových kapesnících. Výsledky byly více než slibné: experimentátoři u pokusných osob sledovali stavy, které byly formulovány takto: „Sérum pravdy odstraňuje veškeré zábrany a tlumí ty mozkové aktivity, které slouží k ovládání center rozvažování a pozornosti. Zároveň bystří smysly a činí zjevnými všechny významné psychické charakteristiky individua.“ Ovšem záhy se objevil problém. Zvyšování pokusných dávek THC začalo u pozorovaných osob vyvolávat zvracení a ty pak nebyly schopné žádného testovatelného výslechu. Armáda tedy začala zkoušet jiné omamné látky, např. meskalin. K marihuaně se americká armáda vrátila až o několik let později.

„Red Oil“ – marihuanový paralyzér V roce 1952 společnost Shell Development Corporation (neplést se známou energetickou firmou Shell) podepsala kontrakt s armádou, podle kterého měla testovat účinky syntetických derivátů kanabinoidů na živé organismy a schopnost těchto derivátů paralyzovat lidské bytosti. V projektu dále pokračoval dr. Edward F. Domino, který pod armádním dohledem zkoumal účinky látky EA 1476, zvané také „Red Oil“ (v podstatě se jednalo o formu dnešního hašišového oleje), na opicích a psech. Zoufalé reakce „zkouřených“ psů armádní vědce ohromily, zejména je zaujala krátkodobá účinnost intoxikace, která slibovala využití i na poli útočných zbraní. Bylo však třeba extrahovat čistou kyselinu THC tak, aby bylo možné snížit váhu účinné látky na minimum a tím ji přizpůsobit potřebám chemické zbraně masového účinku, zbraně, která nepřítele zneškodní, ale nezabije. Jedna z farmaceutických firem zásobujících válečný průmysl vyvinula nový kanabinoidový derivát nazvaný EA 2233, jenž byl výrazně silnější než původní „Red Oil“. Chemické jednotky americké armády se pustily do klinického testování této látky v roce 1961. Dobrovolníkům byla podávána dávka v množství od 10 do 60 mikrogramů, v závislosti na tělesné váze jedince. Účinky EA 2233 trvaly až 30 hodin, což je výrazně více než typický marihuanový stav. Existuje dokonce na veřejnost uniklý armádní videomateriál, na kterém je pokusný voják podroben otázkám 7 hodin po intoxikaci látkou EA 2233. Tento voják je neschopen jakékoli akce nebo fyzické obrany, svůj stav pak označuje slovy „všechno je legrační“.

Zde je přepis části rozhovoru:

Pozorovatel: Jak vám je?

Voják: Jo, řekl bych v pohodě.

Pozorovatel: Dost zeširoka se usmíváte.

Voják: Jo. Ani nevím, čemu se směju.

Pozorovatel: Smějete se něčemu, anebo si prostě nemůžete pomoct?

Voják: Nevím. Já nevím. Prostě, prostě jako bych se smál.

Pozorovatel: Zdá se vám, že čas plyne pomaleji, rychleji nebo jakkoli neobvykle?

Voják: Ne, normálně. Jenom, jenom jako bych úplně na to zapomněl. Já vlastně nevím, jestli je brzo nebo pozdě.

Pozorovatel: Představte si, že byste měl jít do práce. Jaké to je?

Voják: Myslím, že by mi to bylo úplně jedno.

Pozorovatel: A pokud by tady najednou začalo hořet?

Voják: To by bylo legrační.

Pozorovatel: Legrační? Myslíte, že byste byl schopen vstát a utéci odtud, nebo byste si to tu prostě jenom užíval?

Voják: Nevím. Teď mi nepřijde, že by pro mě oheň představoval nějaké nebezpečí… Všechno, i v armádě je všechno legrační. Jako kdyby všechno, co všichni říkají, bylo takový srandovní.

Pozorovatel: Je vám, jako byste měl dobrou náladu, kdy se člověk všemu směje?

Voják: Tak jako když jste s partou lidí někde a všichni se smějou…

Pozorovatel: Jako na zábavě?

Voják: Jo. A všechno je srandovní.

Pozorovatel: Podstoupil byste toto znovu? Znovu se nechal testovat?

Voják: Jo, jo, to by mi vůbec nevadilo.

Látka EA 2233 je ve skutečnosti směsicí 8 stereoizomerů THC, jejichž účinky na lidskou psychiku vědci postupně sledovali. Zajímavými se nakonec ukázaly pouze dva stereoizomery. Tyto syntetické látky příbuzné s přírodním THC dokázaly dramaticky snížit krevní tlak pozorovaného jedince, takže se sotva mohl hýbat. Vstát bez pomoci pro něj bylo nemožné. Vědci toto vzali jako varování, neboť prudký pokles krevního tlaku představuje pro lidský organismus reálné nebezpečí a ohrožení životních funkcí. Experimenty se stereoizomery THC byly ukončeny. Těžko říci, zda armáda Spojených států učinila správné rozhodnutí, každopádně je dnes, v době častých teroristických útoků koncept zbraní, které útočníka zneškodní, ale nezpůsobí žádné případné oběti na životech civilistů v okolí, znovu aktuální a žádaná.“

Zdroj: Konoptikum. 2011, 2011(23).