„Většina z těchto látek ovlivňuje několik neurotransmiterových (přenašečových) systémů v centrální nervové soustavě. Nejdůležitějším ovlivněným systémem v případě těchto látek je systém serotonergní. Dalšími systémy, které jsou do různé míry ovlivňovány, jsou systém dopaminu a noradrenalinu, v některých případech i acetylcholinu. Účinky těchto látek je možné z obecného pohledu vysvětlit čtyřmi základními mechanismy odehrávajícími se na úrovni spojů mezi jednotlivými nervovými buňkami – tzv. synapsí. V zakončení jedné nervové buňky jsou obsaženy neurotransmitery, které se vyplavují do synaptické štěrbiny a následně se váží na receptory druhé nervové buňky, čímž druhou buňku aktivují nebo tlumí. Prvním z mechanismů účinku těchto látek je přímý účinek na receptorech, tedy jakási imitace účinku přirozeného neurotransmiteru. Druhým mechanismem je ovlivnění přenosu neurotransmiterů zpět ze synaptické štěrbiny do nervového zakončení. Fungují nejčastěji tak, že potlačují zpětné vychytávání neurotransmiteru, tedy zvyšují jeho koncentraci v synaptické štěrbině. V psychiatrii se využívá tohoto účinku při léčbě depresí a některých úzkostných poruch. Třetím mechanismem je zvýšení vyplavování neurotransmiteru z nervového zakončení (hlavní mechanismus u účinku MDMA). Posledním mechanismem je inhibice enzymů, které jsou zodpovědné za odbourání neurotransmiterů v synaptické štěrbině a tím ukončují jeho aktivitu. Těmito enzymy jsou zejména monoaminooxidázy (MAO). Látkám, které tyto enzymy inhibují, se říká inhibitory MAO (IMAO). Některé látky s touto aktivitou jsou opět využívány jako antidepresivní léky v psychiatrii. Nejnebezpečnější z nových syntetických drog jsou většinou látky, které mají výraznou aktivitu IMAO.

Vzhledem k ovlivnění monoaminergních neurotransmiterových systémů (serotonin, dopamin, noradrenalin) má většina těchto nových syntetických drog tzv. sympatomimetické (sympatikus stimulující) účinky. Sympatikus je součástí vegetativního nervového systému, který se podílí na mimovolní regulaci řady fyziologických funkcí organismu. Výraznou roli hraje v regulaci funkce srdce a cév, trávicí soustavy, tělesné teploty, spánku apod. Většinou se jedná o účinky ve smyslu plus (např. zvyšuje tepovou frekvenci, krevní tlak apod.). Účinky nových syntetických drog jsou kromě svých centrálních účinků často provázeny i účinky na periferii, včetně nežádoucích účinků. Obecně po užití těchto látek bývají v různé míře přítomny příznaky typu zvýšení tepové frekvence a zvýšení krevního tlaku, mohou se také vyskytovat poruchy srdečního rytmu, dále zvýšená tělesná teplota, pocení, průjmy, nausea, zvracení, bolesti hlavy apod.

Vzhledem k tomu, že tyto látky mají psychotropní účinky, mohou být zejména nebezpečné pro jedince psychicky nemocné nebo s latentním či již existujícím psychickým onemocněním. Jedná se například o jedince emočně nestabilní, jedince s psychiatrickou anamnézou v rodině (schizofrenie, úzkostné poruchy apod.) a nebo jedince trpící již některou z těchto poruch. Současně řada těchto látek vede ke snížení zábran jednotlivce, což může vést jedince pod vlivem těchto látek k rizikovým způsobům chování (řízení motorových vozidel, nechráněný sexuální styk apod.).

Otázka závislosti na těchto látkách je velmi diskutabilní, vzhledem ke dvěma skutečnostem. Za prvé nejsou dostupná spolehlivá vědecká data a za druhé jejich sporadický výskyt neumožňuje sledovat vývoj jejich užívání a případný rozvoj závislosti. Nicméně vzhledem ke zkušenostem s látkami podobnými, zejména s MDMA a s některými halucinogeny, lze předpokládat, že některé z těchto látek mohou mít určitý potenciál vyvolávat psychologickou (psychickou) závislost. O fyzické závislosti nejsou žádné dostupné informace.“

Zdroj: PÁLENÍČEK, Tomáš, Pavel KUBŮ a Viktor MRAVČÍK. Nové syntetické drogy: charakteristika a hlavní rizika. Praha: Úřad vlády ČR, c2004. Monografie (Úřad vlády České republiky). ISBN 80-86734-26-9.