„JUDr. Zeman uvedl: „mezinárodní závazky bývají často uváděny jako důvod, proč jednotlivé státy tvrdí, že v oblasti nakládání např. s konopím či konopnými látkami, něco nejde. Jak si ale ukážeme, tak tomu není. Bariéry léčebnému využití konopí a jeho produktů tvoří český právní rámec, který je přísnější, než ten mezinárodní“. Dále uvedl, že základní právní rámec nakládání s konopím a konopnými látkami tvoří na mezinárodní úrovni tři tzv. protidrogové úmluvy OSN. Jde o Jednotnou úmluvu o omamných látkách z roku 1961 a o Úmluvu o psychotropních látkách z roku 1971. K těm se řadí ještě Úmluva OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami z roku 1988. Ta upravuje podmínky, za kterých smluvní státy postihují porušení předchozích dvou úmluv, případně dalších jednání, které souvisejí s nedovoleným obchodem s omamnými a psychotropními látkami. Proto jsou pro téma semináře relevantní pouze první dvě úmluvy. Dále konstatoval: „Úmluvy z let 1961 a 1971 představují minimální standard regulace nakládání s omamnými, psychotropními látkami. Státy tedy mají možnost, stanovit ve svých právních řádech přísnější podmínky. Pokud jde o konopí a konopné látky, řada zemí včetně České republiky tak skutečně činí“.

JUDr. Zeman připomněl, co bývá často opomíjeno. Totiž, že zmíněné úmluvy jsou primárně zaměřeny na ochranu veřejného zdraví. Nejsou tedy úzce zaměřeny na potírání výroby a distribuce jednotlivých omamných, psychotropních látek, ale usilují o to, aby nakládání s těmito látkami neohrožovalo nad přiměřenou míru veřejné zdraví. „Dokonce obě tyto úmluvy ve svých preambulích uznávají nezbytnost využití omamných a psychotropních látek pro lékařské, respektive vědecké účely“.

Jde o premisu, která je obsažena v obou úmluvách, kdy orgány OSN ponechávají jednotlivým smluvním státům poměrně dosti prostoru v tom, aby zvážily, zda je situace v jejich zemi taková, že je skutečně třeba podrobit jednotlivé látky všem kontrolním mechanismům, které úmluvy stanoví. Pokud jde o pěstování konopí, ukládá Jednotná úmluva o omamných látkách smluvním státům zakázat je pouze tehdy, jestliže je v zemi situace taková, že zákaz pěstování rostliny konopí je podle jejího názoru nejvhodnějším opatřením pro ochranu veřejného zdraví a prospěchu a pro zabránění tomu, aby omamné látky byly používány k nedovolenému obchodu. Stát, který je smluvní stranou úmluv tedy může povolit pěstování rostliny konopí k výrobě konopí nebo konopné pryskyřice pro léčebné účely. Je ale povinen za tím účelem zřídit, nebo pokud ji má, určit a provozovat jednu nebo více státních institucí, které musí plnit řadu funkcí. K těm patří, že pouze těm pěstitelům, kterým pověřená státní instituce vydá povolení, bude dovoleno zabývat se takovým pěstováním. Každý pěstitel rostliny konopí bude povinen odevzdat té instituci veškerou úrodu konopí, ta instituce ji koupí, převezme ji co nejdříve, nejpozději však do čtyř měsíců po skončení sklizně, a pouze tato instituce bude mít právo dovážet, vyvážet, obchodovat ve velkém a udržovat zásoby konopí a konopné pryskyřice.

Obecně, pro všechny omamné látky platí, že státy musí zajistit, aby jejich výroba byla prováděna na základě povolení, licence. Výjimku mohou tvořit případy, kdy je jejich výroba prováděna určeným státním podnikem. Jednotná úmluva o omamných látkách stanovuje čtyři typy povolení – licencí v oblasti obchodu a distribuce s omamnými látkami. Ty se týkají oprávnění obchodovat, užívat zařízení a prostory pro obchod a distribuci, oprávnění k výkonu terapeutické nebo vědecké činnosti a předepisovat omamné látky jednotlivcům. Navíc musejí smluvní státy zajistit, aby omamné látky nebyly poskytovány jednotlivcům jinak, než na lékařský předpis. Státy jsou tedy obecně zavázány zajistit, aby veškeré psychotropní látky byly předepisovány nebo vydávány pro použití jednotlivci pouze na lékařský předpis.“

Zdroj: RADIMECKÝ, Josef. Perspektivy léčby konopím: Zdraví, legislativa, politika: Souhrnná zpráva z odborného parlamentního semináře. 1. Praha: Centrum adiktologie, PK 1. LF UK a VFN, 2010.