„Snem Henryho Forda byly automobily, které by rostly na poli. Automobilová společnost Ford začala po letech výzkumu vyrábět auta s plastovou karoserií. Pevnost materiálu je zajištěna směsí vláken celulózy, mezi nimiž nechybí ani konopí. Odolá 10x silnějšímu nárazu než ocel, aniž by se promáčkl. Hmotnost takového auta dosahuje pouhých dvou třetin hmotnosti běžného vozidla, takže je též úspornější. Kvůli zákazu konopí byl Henry Ford nucen jako palivo používat naftu. Jeho plány pohánět vozidla energií z rostlinných zdrojů tenkrát ztroskotaly na prohibici konopí. Ve třicátých letech však Fordovy závody na zpracování biomasy v Michiganu vyráběly metanol, dřevěné uhlí, dehet, asfalt, etylacetát a kreozot – což jsou dnes všechno základní suroviny ropného průmyslu. V rostlinách jako levnějších, čistších a obnovitelných zdrojích viděl Ford veliký potenciál.

Henry Ford řekl: „Proč spotřebovávat pralesy, které rostly celá staletí, a těžit doly, jejichž bohatství se tvořilo celé věky, když nám stačí rostliny a minerální produkty z každoroční sklizně?“

Konopí představuje cenné a nevyčerpatelné palivo budoucnosti – „rostoucí ropné vrty“. Výtěžkem přibližně 11 500 litrů metanolu na hektar ročně (25 tun biomasy na hektar, přičemž tuna dává 460 litrů metanolu) dokáže plně nahradit motorovou naftu.

Po sklizni konopného semene a vlákna se zbytek rostliny využívá jako zdroj energie na pohon strojního zařízení v polských továrnách. Metanol se v současné době vyrábí především z fosilních paliv. Přes energetickou náročnost a vznik znečišťujících odpadních látek při výrobě metanolu je jeho využití jako náplně palivových článků ekologičtější a komerčně výhodnější než jako paliva na pohon automobilu.

Když Rudolf Diesel v roce 1900 předváděl svůj vynález, byl jeho model poháněn ořechovým olejem. Moderní dieselové motory jsou vyvinuty speciálně na pohon fosilními palivy. Při používání biopaliv omezuje jejich životnost zanášení vstřikovacích trysek a degradace mazacích olejů. Existují dvě řešení: a) modifikovat motor – Elsbettův motor vyvinutý v Německu je konstruovaný na nejrůznější typy paliv. Ekonomický aspekt však zatím brání širší výrobě a použití. Doufejme, že se to časem změní. b) modifikovat (konopný) olej – Relativně jednoduchým chemickým procesem transesterifikace vzniká olej s téměř identickými vlastnostmi, jako má klasické palivo vyráběné z fosilních paliv. Vedlejším produktem tohoto zpracování jsou pokrutiny, krmivo pro dobytek s vysokým obsahem bílkovin a glycerol. Biopalivo poskytuje naprosto stejný výstupní výkon a spotřebu jako klasická fosilní paliva, ale méně výfukových plynů, žádné emise kysličníku siřičitého a výrazně méně kysličníku uhelnatého. Následky eventuálních úniků nebo rozlití jsou nesrovnatelně mírnější než u motorové nafty, poněvadž 98 % kapaliny se rozloží do 21 dnů.

Přínos biologických paliv má však ještě širší dosah. V současné době je petrochemickému průmyslu věnováno tolik zájmu, že můžeme jen stěží očekávat investice do dalšího vývoje motorů, jako je Elsbett. To však nezabránilo Dylanu Maxwellovi z New Earth (Nová země), aby téměř deset let jezdil na rostlinný olej!

K procesu transesterifikace se dá použít starý „odpadní“ olej z prodejen rychlého občerstvení. Dylan však není jediným novátorem. Vozový park podniků v téměř 50 francouzských městech je poháněn rostlinnými oleji a podobné číslo platí i pro Rakousko, Německo a Itálii. Nová kanadská technologie zkrátila čas nutný na zpracování oleje ze 40 minut na minutu, čímž dále snížila ekonomické náklady na používání bionafty v blízké budoucnosti.

Nové hybridní vozy vznikající kombinací elektromotorů a dieselových motorů se začaly komerčně využívat v roce 2001. Širším využíváním biologických paliv nás konopí zavede skutečně „zpět do budoucnosti“.“

Zdroj: BENHAIM, Paul. Konopí: zdraví na dosah : holistická kuchařka. Vydání druhé. Přeložila Kateřina ORLOVÁ. Frýdek-Místek: Alpress, 2019. Klokan (Alpress). ISBN 978-80-7633-093-1. s. 45-47.