Možnost legalizace v České republice

„V současnosti v České republice platí částečná dekriminalizace držení a pěstování konopí. Dekriminalizace obecně znamená, že je droga sice nadále zakázaná, nicméně sankce za její užívání již nespadá do působnosti trestního práva (je odstraněna skutková podstata trestného činu). To může znamenat použití jiného druhu sankce nebo úplně upuštění od jakékoliv sankce. U nás tato částečná dekriminalizace znamená, že držení a pěstování konopí v množství, které není větší než malé, je porušení pouze správněprávní odpovědnosti (je považováno za přestupek) a následuje za ně správněprávní sankce.

Dalšími možnosti uvolnění konopné legislativy je pak ještě silnější dekriminalizace, depenalizace či úplná legalizace. Všechny varianty by zahrnovaly spoustu legislativních změn. Závažnou překážkou by však mohl být nesoulad nové právní úpravy s mezinárodním právem. ČR je signatářem drogových úmluv, které stanovují povinnost státu stíhat některé zacházení se zakázanými látkami jako trestné činy.

Úplná legalizace by znamenala odstranění konopí ze seznamu zakázaných látek a postavení ho naroveň například alkoholu. S jistotou můžeme konstatovat, že takové řešení by přilákalo hodně pozornosti z řad ostatních zemí a také Mezinárodního výboru pro kontrolu drog, který kontroluje soulad právních úprav smluvních států s drogovými úmluvami. Taková úprava by byla zcela jistě označena jako v rozporu s mezinárodním právem. Ostatní země by na ČR vyvíjely nátlak, jelikož by se obávaly, že si u nás jejich občané budou moci legálně opatřit konopí, což s nejvyšší pravděpodobností bude v rozporu s jejich zájmy. Jak je to se souladem s mezinárodním právem u depenalizace a dekriminalizace?

Depenalizace v podstatě znamená zmírnění postihu definovaného zákonem, tedy odstranění sankcí s prvkem odnětí svobody. Konopné delikty by tedy byly i nadále trestným činem, bylo by za ně ale možné uložit pouze jiné tresty než odnětí svobody. Další možností je spojit depenalizaci a částečnou dekriminalizaci. Systém by to byl podobný, jaký platí nyní u nás, akorát by nebylo možné za drogové delikty udělovat trest odnětí svobody.

Dekriminalizace i depenalizace byly provedeny v několika evropských zemích i státech USA. Proti některým systémům se ozývají kritické hlasy, ale jsou považovány spíše jako hraniční, než že by byly v rozporu s mezinárodním právem.

Nejvhodnější možností pro Českou republiku se dle mého názoru jeví ještě výraznější forma dekriminalizace. Ta by se dala provést dvěma způsoby. První možností by bylo současnou úpravu v podstatě ponechat, avšak zákonem pevně definovat množství větší než malé, které by bylo stanoveno na dostatečně vysoké hodnoty, které by „ochránily“ běžné uživatele od trestněprávních postihů. Toto schéma se jeví jako nejjednodušší, ovšem nepřináší výrazné zlepšení situace pro ty, kteří konopí používají k léčebným účelům. Druhou možností by bylo učinit z pěstování a držení konopí pouze správněprávní delikty bez ohledu na množství. To by pak mohlo být rozhodné pro sankci, která by mohla stanovena být od pouhého zaevidování (Belgie) po peněžitý trest (Portugalsko).

Tyto systémy lze navíc zkombinovat s legalizací prodeje těchto látek určitou organizací po vzoru Nizozemska. Myslím si, že tato organizace by měla být čistě státního charakteru, aby byla možná efektivnější ochrana mládeže, ale také konzumentů, kteří by dostávali pouze nezávadné produkty splňující určité standardy kvality. Tímto systémem by bylo možné také dosáhnout nižších nákladů a tím i nižší ceny produktů. Nelze totiž předpokládat, že by tento regulovaný prodej ohrozil černý trh, pokud by konopí nabízel za srovnatelné nebo dokonce vyšší ceny.“

Zdroj: KUDLÁČEK, Filip. Právní aspekty legalizace konopí v České republice. Brno, 2015. Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity.