„Přední světový odborník věnující se výzkumu léčebného využití konopných látek, prof. RNDr. Lumír Hanuš, DrSc., Dr. h. c. z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, v úvodu svého vystoupení konstatoval: „Ne všude je konopí takovým oříškem jako třeba v České republice.“ V této souvislosti postavil do kontrastu tradici českého výzkumu léčebného využití konopí, který vedl od poloviny 20. století profesor Krejčí z lékařské fakulty v Olomouci a skutečnost, že na rozdíl od jiných zemí světa, není léčebné využití konopí v České republice v medicíně standardní. Připomněl dále, že konopné látky byly zkoumány v celé řadě klinických oborů, a již v roce 1954 se v Olomouci uskutečnila odborná konference „Konopí jako lék“. A dodal: „Konopí (tzv. technické konopí obsahuje méně než 0,3 % účinné psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinolu) bylo od té doby ve Fakultní nemocnici v Olomouci používáno k léčbě, já sám jsem připravoval pro fakultní lékárnu tinkturu konopí a to až do svého odjezdu do Izraele“.

Přírodní látky v konopí jsou velice typické, a nevyskytují se v jiných rostlinách. Přestože se konopí po tisíciletí používalo pro léčebné účely, k objevení účinných látek, které obsahuje, došlo oproti objevům jiných látek, např. morfinu z opia, později. Jedním z důvodů je, že látky z konopí jsou olejíčky, které se těžce izolují a separují, aby z nich bylo možno získat čistou látku. Přestože touha identifikovat psychoaktivní látku z konopí byla velká, podařilo se to až v roce 1964 profesorům Gaonimu a Mechoulamovi („u profesora Mechoulama do dnešní doby pracuji“), kdy určili přesnou strukturu tetrahydrocannabinolu. Ale ve stejném roce profesor Šantavý z lékařské fakulty v Olomouci určil přesnou absolutní strukturu této látky. V Olomouci pokračoval výzkum konopí velmi dobře. Když byly známy látky z konopí, a bylo známo, že působí na lidský organismus, bylo třeba zjistit, jakým mechanismem se to děje. A tak v roce 1988, William na St. Luis University objevil v mozku cannabinoidní receptory, na které se tyto látky váží. Ty jsou dnes známy pod označením CB1 a CB2.

„Tyto receptory, které jsou v mozku, se nenalézají v částech zodpovědných za respirační a kardiovaskulární funkce, což je velice výhodné, protože běžné léky, které užívá pacient, někdy do těchto sfér zasahují, což působí jejich nepříznivé vedlejší účinky. Proto je možné s výhodou použít konopí jako lék, a také agonisty, které se váží na tyto receptory. Už proto jde o perspektivní léčebné prostředky“. Díky tomu, že jde o jedny z vůbec nejrozšířenějších receptorů v lidském organismu, není ani překvapivé, že mohou působit na tolik oblastí v lidském těle jako léky. „Proto je pro nás, z pohledu soudobé medicíny konopí tak zajímavé. Dalším důvodem je, že ty cannabinoidní receptory jsou v mozku a v rozmnožovacím systému a nepůsobí v hlavě. To znamená, že účinné látky z konopí, které se váží na periferální cannabinoidní receptory by mohly být bezproblémové léky, tj. bez takého množství nepříznivých vedlejších účinků jako běžné léky“.“

Zdroj: RADIMECKÝ, Josef. Perspektivy léčby konopím: Zdraví, legislativa, politika: Souhrnná zpráva z odborného parlamentního semináře. 1. Praha: Centrum adiktologie, PK 1. LF UK a VFN, 2010.