Nové syntetické drogy – Fenyletylaminy část 4.

„2/2/5 2C-T-7, 2C-T-2

Další ze syntetických fenyletylaminů, jejichž celé chemické názvy jsou 2,5-dimetoxy-4-(n)-propylthiofenyletylamin (2C-T-7) a 2,5-dimetoxy-4-(n)-etylthiofenyletylamin (2C-T-2). Obě látky se na evropském trhu vyskytovaly zejména v období let 1998–2001, kdy byly prodávány v některých smartshopech v Nizozemsku a dokonce i ve Švédsku (2C-T-2). Jejich další výskyt byl velmi omezený, izolovaný záchyt těchto látek byl hlášen z Kanady a USA. V Evropě byly zatím naposled zachyceny ve Francii v srpnu 2002 (2C-T-2 vydávané za mezkalin) a v Dánsku.

Obvyklé účinné dávky při perorálním užití 2C-T-2 se pohybují v rozmezí 5-48 mg, u 2C-T-7 mezi 10 a 60 mg. U 2C-T-7 jsou údajně výraznější individuální rozdíly ve vnímavost k účinkům. Nástup účinku 2C-T-2 i 2C-T-7 je při perorálním užití ve srovnání s MDMA opožděný (1–2,5 hodiny) a trvání účinků se pohybuje od 6 do 8 hodin (2C-T-2) a od 10 do 12 hodin (2C-T-7) s reziduálními účinky dalších 4-6 hodin. Účinky těchto látek se dají připodobnit k účinkům 2C-B a mezkalinu. Jsou velmi závislé na užité dávce, přičemž vysoké dávky mají účinky výrazně psychedelické a halucinogenní (vizuální, chuťové, čichové, sluchové halucinace) což velmi pravděpodobně souvisí s ovlivněním serotonergního a dopaminergního systému a jejich receptorů; u 2C-T-7 byla ve vysokých dávkách popsána deliria (pravděpodobně souvislost i s acetylcholinergním systémem). Po užití vysokých dávek jsou popisovány stavy odosobnění a paniky. Pravidlem bývá mírný nárůst krevního tlaku srdeční frekvence. Po 2C-T-7 byly vzácně popsány křeče a koma.

Obecně jsou tyto látky potenciálně nebezpečné v kombinaci s inhibitory MAO. Kombinace s jinými drogami mohou mít nepředvídatelné projevy, nebezpečné mohou být kombinace se stimulanty (zejména pro jedince trpící kardiovaskulárními onemocněními). Po 2C-T-2 nebyly dodnes popsány žádné závažnější intoxikace. V souvislosti s užitím 2C-T-7 je popsáno jedno úmrtí v USA a několik závažnějších intoxikací (křeče, koma, zástava dechu). V reakci s Marquisovým činidlem dává 2C-T-7 růžovou nebo oranžovočervenou barvu a reakce proběhne až za poměrně dlouhou dobu, v ostatních testech reakce nejsou známy.“

Zdroj: PÁLENÍČEK, Tomáš, Pavel KUBŮ a Viktor MRAVČÍK. Nové syntetické drogy: charakteristika a hlavní rizika. Praha: Úřad vlády ČR, c2004. Monografie (Úřad vlády České republiky). ISBN 80-86734-26-9.