„Samičí rostliny se sklízejí v plném vývinu „palic“, před počátkem degradačních procesů, snižujících potenci. Pěstitel se řídí v podstatě dvěma ukazateli, když chce určit, kdy je rostlina v optimální zralosti květu. Prvním je rozpoznání rytmu, v němž rostliny kvetou. Druhým je posouzení stavu blizen a barvy pryskyřice. I když i opylené rostliny mohou být zpracovány na velmi kvalitní marihuanu, je to především sinsemilla, která je ceněna pro vysokou jakost především v chuti a vůni.

Poněvadž květy sinsemilly nejsou opyleny, perioda květu může být prodloužena na řadu týdnů. Obvyklý biorytmus probíhá tak, že rostliny procházejí stadiem bouřlivé tvorby „palic“. Toto období květu trvá často čtyři až pět týdnů. Konec se projeví poklesem četnosti objevování se nových květů. „Palice“ dosáhnou optimální potence zhruba týden po tomto okamžiku. Nastává čas sklizně. Rostlina sice může v pomalém růstu pokračovat, nicméně by mělo být přistoupeno k hlavní sklizni. U některých kultivarů může, opět v případě sinsemilly, dojít k prodloužení periody květu na více než dva měsíce. „Palice“ se vyvíjejí pomalejším, vyrovnanějším tempem. Bod, kdy zelená produkce je těsně za okamžikem optimální zralosti, je mnohem méně zřejmý než v případě samců. Zde se pěstitel spíše než na sledování životního rytmu zaměří na vzhled květů. Blizny starých květů ve spodních částech „hlavic“ vadnou jako první. Na vrcholcích buds zůstávají blizny zatím bílé, „zdravé“ (i když případně s poněkud hnědými konci), neboť květy jsou zde mladší. Žňové práce se zahajují, když poměr zvadlých a zdravých blizen je zhruba vyrovnaný. Povlak pryskyřičných žláz má být čistý nebo bílý, jen výjimečně případně zlatavý či hnědavý.

Někdy se hovoří i o dalším, tedy třetím typu biorytmu v době květu. Jedná se o produkci pocházející ze semen některých thajských kultivarů. „Palice“ kvetou a dozrávají postupně, během dlouhého období často déle než dva měsíce. Obvykle se takováto produkce sklízí postupně, jednotlivé buds, colas či jednotlivé větve tak, jak dozrávají.

Opakovaná sklizeň

Rostliny marihuany obvykle vyžadují alespoň pět měsíců k dosažení zralosti. Taková produkce vykazuje nejvyšší potenci. Není-li to nezbytné z jiných důvodů, pěstitel své rostliny nesklízí kompletně. Mnohdy totiž lze podpořit růst samičích květů podruhé, případně i potřetí, a to hlavně při domácím způsobu pěstování pod střechou, ale i venku, lze-li předpokládat po několik následujících týdnu teplé, mírné počasí. K iniciaci druhotného květu přistupuji pěstitelé tak, že nejprve sklízejí většinu z vypěstované úrody: otrhají všechny „palice“ s výjimkou těch nejmrňavějších a podstatnou většinu listoví. Některé zelené listy však na stoncích a větvích ponechají, neboť ty zajistí další růst rostlin. Poté rostliny řádně zalijí vodou s přidaným hnojivem bohatým na dusík a fosfor. Tak by měl být podpořen nový růst i přechod do květu.

Při pěstování pod střechou postupují v tomto případě někteří pěstitelé jako při úpravě živého plotu. Sestřihnou rostliny do stejné výšky kolem 60-80 cm. Sklidí většinu listoví, ale opět ponechají trochu zelených listů. Dolní větve neodstraňují, ani když jsou holé, jelikož listy na nich nyní vyraší. S osvětlovacím systémem sníženým těsně nad vrcholky rostlin udržují denní cyklus na asi dvanácti hodinách. Druhá úroda buds se dostaví ve čtyřech až osmi týdnech. Tímto způsobem získá Velký Kultivátor úrodu, která vypadá jako neproniknutelná hradba hustě namačkaných „palic“. Jestliže tento proces probíhal rychle, zkoušejí někteří štěstí i napotřetí, s jídlem roste chuť. Vytrvale rostliny přihnojují a pečlivě sledují, zda rostliny nevykazují symptomy nedostatku hořčíku, neboť k takovému jevu občas při tomto způsobu pěstování dochází. Dvojí či trojí úroda jsou hlavní výhody pěstováni rostlin za umělého osvětlení. Ačkoliv pod střechou mohou do sklizně rostliny dosáhnout pouze relativně malé výšky, úroda může být během čtyř měsíců znásobena.“

Zdroj: DUPAL, Libor. Kniha o marihuaně. 3., dopl. vyd. Praha: Maťa, 2010, 173 s. Matamata. ISBN 978-80-7287-136-0.