„Poradenství obecně je činnost, při které na jedné straně vystupuje vyškolený odborník (poradce) nabízející a realizující specifické služby, na straně druhé uživatel (klient), který tyto služby dobrovolně využívá. Cílem poradenství je zlepšení životní situace klienta.

Poradenství můžeme obecně definovat jako proces, ve kterém vycvičený odborník (profesionál) poskytuje druhému člověku nebo skupině lidí podporu nebo vedení. Tento proces se odehrává především na sociální a psychologické úrovni, ale může mít také podobu úzce zaměřenou na právní, pracovní či jiné specifické oblasti. Cílem poradenství je pomoc k lepšímu vedení vlastního života, autonomie klienta. Je důležité mít na vědomí, že jde o formu sociální či psychologické pomoci, nikoli kontroly. Z toho plyne, že poradenství nemůže být nuceno, ale je nabízeno jako možnost, pro kterou se uživatel svobodně rozhoduje nebo ji odmítá. Stejně tak by poradce neměl klienta vést k řešení, které neodpovídá jeho zájmům. Poradci nejsou vybaveni pravomocemi, které by umožňovaly klienta přes jeho zájem nasměrovat k např. celospolečenským zájmům.

Podle oblastí můžeme poradenství rozlišit takto:

– poradenství psychologické (orientované na vnitřní a interpersonální problémy)

– poradenství právní (poskytovaní informací o zákonných právech, nárocích a povinnostech a pomoc při jejich naplňování)

– poradenství zdravotní (zdravotní informace a rady týkající se specifických chorob a postižení)

– praktické životní poradenství (otázky bydlení, hospodaření, trávení volného času, užívání obecných zdrojů, vzdělávání, práce, bezpečí apod.)

Významným prvkem, který určuje kvalitu poskytované služby, je důraz na profesionální kvalitu práce poradce. Z toho důvodu by mělo být samozřejmostí, že každý poradce má speciální výcvik zaměřený na činnost, kterou vykonává.

Poradenství ve službách pro uživatele návykových látek

Poradenství patří vedle poskytování základního servisu, provázení, výchovy a psychoterapie, neodmyslitelně do rejstříku služeb poskytovaných uživatelům návykových látek.

Poradenství je intervencí, která se v péči o uživatele drog objevuje velmi často a je jednou z nejpoužívanějších intervencí především u uživatelů nemotivovaných k léčbě nebo s motivací spornou. Právě pro četnost využívání poradenských intervencí týkajících se široké škály uživatelů, kteří se mohou nacházet v různých stupních závislosti (od prvotního experimentu přes „rekreační užívání“, „problémové užívání“ až po závislost s rozsáhlým poškozením zdraví, kterou můžeme jednoznačně diagnostikovat), není možné používat jeden typ přístupu a aplikovat jej na různé typy uživatelů. I přes tuto různorodost situací můžeme hovořit o jednotném východisku pro poskytování poradenských služeb. Stejně jako u jiné činnosti zaměřené na pomoc člověku je základním předpokladem vycházet z reálného a aktuálního stavu věci (pokud jej známe), ze subjektivního prožívání klienta a především z jeho možností a jeho limitů, které mohou být dány zdravotním stavem, sociálním postavením, ale také vědomými i nevědomými složkami psychiky.

Abychom mohli poradenskou činnost správně vymezit, měli bychom si nejprve definovat cílovou skupinu, na kterou je poradenská intervence zaměřená, udělat přehled o možnostech kontaktu s uživateli a zároveň si ujasnit, jaké typy poradenství lze v které situaci využívat, případně které jsou nevhodné.

Cílové skupiny: Základní cílovou skupinu (klientelu) tvoří uživatelé návykových látek v různém stupni experimentování s návykovými látkami či závislosti na nich – a také v různém stupni motivace, očekávání a požadavků na poradenské služby.

Dále můžeme do cílové skupiny zahrnout rodinné příslušníky uživatelů nebo jejich blízké známé, kterých se užívání klienta osobně či společensky týká. Tito klienti mají většinou celkem jasnou představu toho, co by chtěli: změnit životní styl uživatele, a to často bez své aktivní účasti a bez ochoty přijmout alespoň částečný podíl na jeho jednání, nebo vyžadují jasný návod, co a jak mají udělat, aby se situace změnila. Přístup k těmto klientům je odlišný od přístupu k uživatelům samotným.

Kontakt s klientem: Ke kontaktu s klientem může docházet především v terénu, kdy je kontaktní aktivita více závislá na terénním pracovníkovi (streetworkerovi) a v kontaktním či poradenském centru, kde očekáváme základní aktivitu od klienta samotného. Další druh poradenské služby, kterou poradenská a léčebná centra nabízejí, bývá poradenství telefonické.  V „terénu“ se ve většině případů jedná o poradenství jednorázové, které je zaměřené spíš ve smyslu „Harm Reduction“, a jen výjimečně se osvědčuje působit na klienty motivačně ve smyslu léčby či abstinence.

V kontaktním centru se kromě výše zmíněných klientů mnohem častěji setkáváme s klienty, kteří jsou vědomě či nevědomě se svým životním stylem spojeným s užíváním nespokojeni a mají potřebu osobní či společenské změny. U těchto klientů můžeme citlivě postoupit od podávání základních informací k rozhovorům motivujícím ke změně životního stylu a od jednorázové poradenské intervence k systematické, strukturované a dlouhodobější pracovní spolupráci s jasněji vymezenými cíli. V každém případě bychom se však měli řídit pravidlem udržení pracovního vztahu s klientem.“

Zdroj: KALINA, Kamil. Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády České republiky, c2003. Monograře (Úřad vlády České republiky). ISBN 80-867-3405-6.