Právní úprava v zahraničí – Nizozemsko část 1.

„Nizozemsko je již dlouhou dobu vnímáno jako stát s nejuvolněnější legislativou konopí v Evropě. Stalo se vyhledávanou turistickou zemí a nepochybně sem cizinci jezdí i za legální marihuanou. Existuje ovšem i mnoho různých mýtů a pověr spojených s touto zemí, jako například to, že zde po legalizaci stoupla spotřeba marihuany o 250 %, že si ji může koupit každý starší patnácti let a děti chodí po parcích „zkouření“ a že je v Nizozemsku díky coffee shopům (dále jen „CS“) nejvyšší míra kriminality v Evropě. Měl jsem možnost Nizozemsko navštívit a musím konstatovat, že nic z toho není pravdou a většinu problémy v souvislosti s marihuanou tam způsobují spíše ovlivnění cizinci, kteří často míchají marihuanu s alkoholem a pak nezvládají následné stavy. Jelikož je zakázáno konopí ze země vyvážet, lze se často setkat s tím, že turisté pohazují nespotřebovanou drogu v okolí autobusových a vlakových nádraží, kde se k nim mohou snadno dostat děti.

Tento stav ohledně konopných drog, který v Nizozemsku nyní je, však nevznikl jako snaha o úplnou legalizaci konopí a odstranění právních překážek k ní. Také to nemělo pozitivní vliv na černý trh, jak by si někdo mohl myslet. Právě naopak. Konopné drogy v Nizozemsku podle zákona o omamných látkách z roku 1976 jsou stále ilegální. Parlament jen vytvořil soubor opatření, podle nichž je možné prodávat konopné drogy v CS bez rizika trestního stíhání. Stalo se tak z důvodů pocházejících z protidrogové politiky. V Nizozemsku totiž zhodnotili, že z hlediska potlačování konopných drog jejich kriminalizace moc nezafungovala a má spíše opačný efekt. Stanovili proto jako prioritu oddělit konzumenty konopí od konzumentů ostatních drog a také od překupníků s drogami, kteří uživatelům konopí mnohdy nabízejí tvrdší drogy a to i zadarmo, jelikož vědí, že se zákazník vrátí pro další dávky, které již zaplatí. V Nizozemsku šli tedy „proti proudu“ a volně zpřístupnili konopí ve vládou regulovaných obchodech dospělým občanům, aby je nevystavovali dealerům a z nich pramenícímu nebezpečí tvrdých drog. Ty je v těchto obchodech zakázáno prodávat pod velmi přísnými sankcemi a většinou by to pro obchod znamenalo okamžité zavření. Dále je také v CS zakázáno prodávat alkohol, používat venkovní reklamu a mít v provozovně více než 500 gramů drogy. Dovoz a vývoz konopí ze země je stále nelegální. Stejně tak pěstování více než 5 rostlin konopí. Kde tedy CS drogy berou? Nelegálně od drogových překupníků. Tomuto paradoxu se říká „problém zadního vchodu“ („back door problem“). CS konopí nelegálně nakupují, ale pak ho mohou legálně prodávat zletilým osobám.

Marihuanu a hašiš je možné zakoupit v množství až pěti gramů. To je také množství, které může mít člověk legálně u sebe. Zakoupenou drogu uživatel může užít buď přímo v baru, nebo následně doma. Kouření marihuany a hašiše na veřejném prostranství je zakázáno.

CS je v Nizozemsku několik stovek. Ovšem tento počet za posledních několik let výrazně klesl, když v roce 1997 jich existovalo téměř 1200. Mohla za to mimo jiné změna legislativy, kdy od roku 2008 coffee shopy nesmí být v okolí 250 metrů od škol a od roku 2013 měly být CS nepřístupny cizincům. Toho mělo být docíleno pomocí tzv. propustek (weed pass), které mohl získat jen obyvatel daného města, a které byly zavedeny ve třech provinciích na jihu země a plánovalo se jejich zavedení v celé zemi. Okamžitě tam ale nastal velký pokles prodejů v CS a prudký nárůst nelegálního prodeje. Od tohoto systému se tedy upustilo, ovšem cizinci stále v CS nakupovat nesmí. To však není příliš respektováno a turisté se k droze i nadále dostanou na základě dokladu totožnosti o tom, že jsou starší osmnácti let. Na provozování CS má velký vliv místní samospráva, která je může zavřít a zajišťuje také jejich kontrolu.“

Zdroj: KUDLÁČEK, Filip. Právní aspekty legalizace konopí v České republice. Brno, 2015. Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity.