Předpěstování aneb jak se připravit na vysazení outdoor?

„Přípravu pěstitel začíná 7. až 21. dubna. Dolní hranice je pohyblivá. U horní hranice je to horší, jelikož nesmíme začít pozdě, protože kytičky si musí venkovním teplotám zvyknout a odrůst alespoň 10 cm. Výšku záměrně neuvádíme v patrech a to z několika důvodů. Za prvé není přesně dané, od kterého patra se počítá (zdali je to již od prvního oválného děložního lístku nebo až od typicky zubatých lístku). Za druhé hojnost větvení záleží na pěstebních podmínkách jako světlo, kvalita půdy aj. Za třetí finálně také muže záležet na modelu a poměru sativa/indica. Vraťme se ale zpět.

Na stůl vysypeme semínka. Osvědčilo se pod ně dát ještě arch bílého papíru nebo ubrousek, aby nám semínka nesplývala s ubrusem, a také se potom snáze zbylá semínka sypou zpět do pytlíčku nebo nádoby, kde máte semínka uskladněné. Vybíráme semena velká, tmavá a pokud možno s voskově matným povlakem, ale pozor na plíseň. Občas se traduje, že dobrým znakem je hnědé až černé žíhání, což je samozřejmě úplný nesmysl. Nehledejte žádné specifické flíčky, je to zbytečné.

Pokud máme semínka vybrána, připravíme si menší talířek a odstátou vodu pokojové teploty. Vodu nalijeme na talířek v takové vrstvě, aby semínka, která do vody vložíme, alespoň kouskem povrchu vyčnívala nad hladinu. Na výskyt plísně to má minimální vliv, po čase se objeví, ať máte semínka pod vodou nebo ne. Talířek dáme na nějaké teplotně stabilní místo, hodně pěstitelů dává naivně semínka pod lampu nebo na sluníčko, což je ovšem k ničemu. Nejen, že to semínkám k ničemu nepomůže, ale většina světelných zdrojů hodně topí a zbytečně ohřívá vodu, což nepotřebujeme, jelikož ideální teplota vody je pokojová teplota.

Než bude vyklíčeno, připravíme si květináčky a půdu. Můžeme použít i umělolohmotný kelímek, ale vesměs jsou malé. Použijeme radši typické květináče na pokojové rostliny s výškou 7-12 cm a průměrem horní části 9-10 cm. Rozměry jsou přibližné a objemnější samozřejmě nevadí, někdy ale zbytečně překáží. Na dně nejdříve nějakým způsobem přikryjeme drenážní dírky tak, aby je půda neucpala a přebytečná voda mohla odtékat. Možností je mnoho, velkým skelným střepem počínaje a hrubým štěrkem konče. Následně květináčky plníme 1 cm pod okraj směsí půdy pro pokojové rostliny, která je cenově dostupná a písku. Mícháme od oka, ale tak, aby byla půda lehká a vzdušná. Průběžně mužem ostřikovat vodou z rozprašovače, ovšem mírně, žádné bláto. Nakoupená půda bývá často velmi suchá a pro okamžitou sadbu nepoužitelná. Na závěr květináček dáme na misku pro květináče a umístíme na místo, kde chceme pěstovat, buď do pěstební skříně s nízkowattovou výbojkou, nebo raději se zářivkou pro pěstování s patřičným spektrem anebo, na okno, kde krásně svítí sluníčko a přisvěcování není potřeba.

Následující den můžeme zkontrolovat semínka. Některá už možná pukly, možná pukly všechny anebo žádné, každopádně se nebojte, kvalita semínek nemá na rychlost klíčení vliv. Rozhodně nedoporučujeme sázet semínka čerstvě puklá. Ve vodní lázni je necháme ještě minimálně dalších 24 hodin. Doporučuje se také vyměnit vodu, vyvarujeme se tak plísni, která je velmi zrádná a pronásleduje všechna vlhká prostředí. Když jsou klíčky cca 7 mm – 1 cm dlouhé (orientačně), opatrně je vyndáme a provizorně někde odložíme. Vodu můžeme použít později pro zalévání. Vezmeme tužku a do připravených květináčků vyhloubíme menší dírky. Do každého květináče asi 3, rozmístěné dostatečně od sebe. Nyní můžeme vložit semínka, která by měla ze země mírně vyčuhovat. Určitě nesadíme 1-3 cm pod zem, to je nesmysl, semínko totiž bude potřebovat světlo a pod zemí by mohlo zplesnivět. Mírně zem navlhčíme a nakonec celý květináč pro udržení vlhkosti zakryjeme sáčkem nebo přikryjeme sklenicí. Jako spíše kosmetický, ale vhodný doplněk, je opatření květináče cedulkami se jménem odrůdy a datem klíčení, respektive zasazení pro určení sklizně.

V průběhu dalších dnů semínka zaléváme asi 1x za tři dny, určitě ne každý den. Vlhkost je totiž udržována sáčkem či sklenicí. Kytičky porostou a někdy po cca 10 dnech sklenici či sáček odstraníme, jelikož citlivost rostlin již opadla a kytkám stačí voda, kterou je zaléváme. Pokud se rostliny potáhnou moc do výšky, je to známka toho, že mají málo světla. Toto lze vyřešit tak, že stonek zahrabeme hlouběji pod zem a dodáme, pokud to lze, více světla. Odhadnout a hlídat všechny proměnné je někdy hodně těžké, ale klíčem k úspěchu je kromě světla i správná vlhkost, tedy ani moc ani málo. Oba extrémy vedou rostliny do záhuby.

Po dobu, co máme kytičky doma, je v žádném případě nehnojíme. I zastřihávání je relativně zbytečné, samozřejmě pokud pěstujeme nějakou indicu á la Bonsai, tak zastřihávat můžeme dříve, ale s rozumem a moc to nepřehnět. U mladých kytek totiž zastřihávání způsobí zbytečné zpomalení růstu.

Když konečně nastane ten správný čas na sadbu, u nás obvykle začátkem května, můžeme na vhodném stanovišti vykopat díru, do které rostlinku zasadíme. Díra by měla být cca o 4 cm hlubší, než je výška kořenového balu rostlinky. Rostlinu na místě sadby vytáhneme i s hlínou a kořenovým balem z květináčku a vložíme do díry. Při sadbě více rostlin samozřejmě udržujeme jednotné odstupy asi půl až jeden metr. Druhá možnost výsadby spočívá v tom, že vykopeme hlubší jámu (cca půl metru hlubokou), kterou následně zasypeme půdou pro pelargonie, která obsahuje relativně mnoho přírodního hnojiva, tím oddálíme první aplikování syntetických hnojiv. Dále již pokračujeme klasickým způsobem. Tato metoda se hodí spíše na vysočiny a všude tam, kde je nekvalitní, moc hutná podzolová zemina.

Na závěr jen zbývá přát hodně sluníčka a vivat outdoor!“

Zdroj: www.grower.cz