„Cílem prevence není jen předcházení možné závislosti, ale také omezení škod, které postihují i uživatelovo okolí. Příkladem mohou být dopravní nehody, požáry v domácnosti, násilí apod. Cílem prevence by nemělo být předání maximálního množství informací bez ohledu na to, jak budou použity. Účinná prevence by měla ovlivnit chování ve smyslu podpory zdraví. Preventivní strategii můžeme rozdělit do dvou skupin: Snižování dostupnosti konopných drog a snižováním poptávky. Tyto způsoby prevence se vzájemně velmi posilují.

„Neexistují žádné zaručené metody prevence, stejně jako neexistují žádné zaručené metody léčby. (Presl, 1994 s.63)“ Existují však mechanismy, kterými se dá riziko vzniku problému s konopnými drogami snížit na minimum. V případě prevence škodlivého užívání konopných drog mezi dětmi a dospívajícími musí jít o souhru působení na několika úrovních. Nejdůležitějším aspektem je rodina. Je dobré u dítěte pěstovat zdravé sebevědomí. Také je vhodné o drogách s dítětem či dospívajícím mluvit způsobem přiměřeným věku. Je potřeba v dítěti nevzbuzovat pocit, že drogy všeobecně jsou cosi tajemného, zapovězeného, a tudíž přitažlivého. Rodiče by měli sloužit dítěti jako identifikační model a neustále prokazovat schopnost umírněnosti a schopnost mít věci pod kontrolou (především v souvislosti s legálními drogami). Nejefektivnější je dávat vzor vyhraněně abstinenčním přístupem, ale rodiče, co občas kouří a pijí alkohol, by měli dávat najevo, že i když užívají tyto legální drogy, jsou to oni, co jsou páni situace a ti co rozhodují. Všechny aktivity směřující k zabránění vzniku drogového problému spadají do oblasti tzv. primární prevence. Pokud se drogová situace uživatele změní na pravidelné užívání, nastupuje fáze patřící do oblasti sekundární prevence. Jedná se o včasné vyhledání a léčbu drogového problému.

„Experimenty s drogami různého typu jsou u určité části současné mládeže v podstatě normou. V naprosté většině případů se o těchto věcech rodiče vůbec nedozví a problém vlastně nikdy nenastane.“ (Presl, 1994, s.63)

Přehled preventivních strategií a jejich účinnost

Zastrašování – Neúčinné

Citové apely – Neúčinné

Prosté informování – Neúčinné

Nabízení lepších alternativ než návykové látky – Účinné u skupin se zvýšeným rizikem

Peer programy (aktivní účast předem připravených vrstevníků) – Účinné u skupin se středním rizikem (normální populace)

Prevence založená ve společnosti (tj. spolupráce různých složek společnosti) – Účinné

Snižování dostupnosti návykových látek – Účinné, jestliže je provázeno snižováním poptávky

Léčba nebo mírnění následků – Relativně účinné, zejména pokud je poskytnuta včas

Peer programy

„Škola si nemůže vybírat, jestli bude nebo nebude mít peer program. Bude ho mít zcela jistě. Může si ale vybrat, zda to bude jeden negativní peer program, nebo dva programy – jeden negativní a druhý pozitivní. Ten první škodlivý peer program vzniká samovolně. Žáci nebo studenti, kteří kouří, pijí alkohol, berou drogy, případně hazardně hrají, působí na vrstevníky a často jim doporučují, aby jednali podobně. Je také běžné, že drogy aktivně nabízejí. Ten druhý peer program vyžaduje ze strany pedagogů určité úsilí.“ (Nešpor, 1996 s.32)

Peer program představuje aktivní zapojení předem připravených vrstevníků. Slovo „peer“ ovšem má širší význam než jen vrstevník. Měl by to být někdo, s nímž se cílová skupina může ztotožnit. Svoji roli hraje věk, sociální situace nebo zaměstnání. Jestliže se cílová populace s peer aktivisty ztotožní, snadno pak nabyté dovednosti a postoje uplatní v praxi. Život jim totiž může připravit podobné situace jako peer aktivistům. Cílem peer programu je pak vytvořit takové skupiny dobrovolníků, kteří aktivně působí v oblasti primární prevence. Tito pak vytvářejí a realizují preventivní programy, komunikují s cílovou skupinou a předávají jim informace o škodlivých i běžných věcech, které člověka v životě mohou potkat.

Akutní pomoc při nepříjemné intoxikaci konopnými drogami

Velmi často se objevují stavy úzkosti. Potřeba je zajistit dohled, aby uživatel vlivem drogy neublížil sobě nebo někomu jinému. Lékařská pomoc je nutná v případě, že po odeznění účinků drogy přetrvávají duševní problémy.

Konopné drogy mají „výhodu“, že není možné zemřít na předávkování. Proto je nejlepší způsob pomoci, dohlížet na intoxikovaného po dobu působení drogy, doplňovat tekutiny a posečkat na odeznění účinků.“

Zdroj: FORMAN, Lukáš. Současné zkušenosti studentů s konopnými drogami na 2. Stupni ZŠ a na SŠ ve Zlíně. Zlín, 2010. Bakalářská práce. UTBZ.