„Primární prevence specifická:

Obecně je tato prevence zaměřená na určitou formu nežádoucího chování, kterému se snaží předcházet nebo omezit jeho nárůst, případně se snaží snížit jeho výskyt. Zaměřuje se na cílové skupiny. Zde se snaží hledat způsoby, jak předcházet výskytu určité specifické formy nežádoucího chování, jako je užívání drog. Nebo se alespoň snaží posunout výskyt takového jevu do vyššího věku dané cílové skupiny a tím účinně snižovat zdravotní či sociální dopady. Dále se také zaměřuje na jisté handicapované cílové skupiny. Jedná se například o vybrané skupiny z hlediska věku nebo jiného kritéria, které je relevantní k výskytu jevu, kterému chceme předcházet.

Díky této snaze působit selektivně a specificky na jistou formu nežádoucího chování jsou odlišné od programů nespecifické primární prevence. Specifičnost této prevence spočívá hlavně v tom, že se zaměřuje pouze na určité cílové skupiny, které se jeví jako skupiny ohroženější nebo rizikovější než skupiny jiné.

Specifická prevence označuje takové preventivní aktivity, které by neexistovaly v případě neexistence drog. Programy specifické primární prevence si tedy vybírá pouze takové jedince, u kterých se předpokládá vyšší náchylnost k rizikovému chování.

Primární prevence nespecifická:

Obsahem této prevence jsou všechny techniky, které umožňují rozvoj harmonické osobnosti, včetně možnosti rozvíjení nadání, zájmů a pohybových a sportovních aktivit. Do této nespecifické prevence jsou zahrnuty všechny aktivity, které nemají přímou souvislost například se zneužíváním návykových látek, šikanou, xenofobií atp. Jedná se o takové aktivity, které obecně napomáhají snižovat riziko vzniku a rozvoje jakýchkoli nežádoucích forem chování. To zajišťuje především prostřednictvím lepšího využívání a organizace volného času. Tyto programy mají určitý obecný protektivní potenciál.

Patří sem zájmové kroužky, sportovní aktivity, programy zaměřené na zlepšení životního stylu atd. Tyto programy by existovaly i v případě, že by neexistovala například drogová závislost. V takovém případě je stále smysluplné, aby tyto programy byly rozvíjeny, podporovány a realizovány.

Efektivní primární prevence:

Jedná se o primární prevenci, která představuje odbornou veřejností akceptovanou úroveň poskytovaných služeb. Umožňuje dosažení maximální kvality a efektivity preventivního působení s cílem předcházet problémům a následkům, které souvisejí se vznikem závislosti a dalších souvisejících problémů.

Programy primární prevence:

Mezi programy primární prevence můžeme např. zahrnout vzdělávací programy, individuální poradenství, individuální poradenství pro rodiče a osoby blízké klientům, informační servis, telefonické, písemné a internetové poradenství, atd.

Role pedagoga (školního metodika prevence) v primární prevenci:

Zkušený pedagog by měl dokázat uplatnit konkrétní téma sociálně patologických jevů v kterémkoliv předmětu. Nejvíce se ale tato témata objevují v rodinné výchově, občanské nauce a základech společenských věd. Pedagog by se měl zaměřit na budoucí profesní orientaci studentů, na sebepoznání žáků, proces rozhodování, řešení konfliktů, reakce na manipulaci a rozvoj komunikačních dovedností.

Úkolem školního metodika je zajistit spolupráci pedagogů jednotlivých předmětů tak, aby preventivní aktivity tvořily ucelený systém. Poskytované informace a rozvoj sociálních dovedností musí vždy odpovídat věku studentů. Školní metodik by měl ovládat techniky podávání informací a rozvoje sociálních dovedností a dál své zkušenosti předávat svým kolegům. Pedagogičtí pracovníci by měli mít alespoň základní průpravu v preventivní práci a měli by mít možnost dál se vzdělávat. Velmi důležitou roli v oblasti prevence často sehrává třídní učitel.“

Zdroj: BARTONÍČKOVÁ, Irena. Komparace informací o marihuaně mezi pedagogickými pracovníky a studenty na středních školách. České Budějovice, 2007. Bakalářská práce. JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH, ZDRAVOTNĚ SOCIÁLNÍ FAKULTA. Vedoucí práce Mgr. Pavel Vácha.