Příběh o původu konopí

„Původně konopí pochází s největší pravděpodobností z Asie. Na mírných svazích Himalájí a dál severně až k Altajskému pohoří na východě Mongolska se rozkládá pravděpodobná původní oblast výskytu konopí. Přesná oblast původu je ovšem zaprášená vrstvou dlouhé historie této rostliny, která sahá snad až do doby kamenné. Nevíme přesně, kdy se lidé poprvé s konopím setkali, ale jestliže vezmeme v potaz lidskou zvědavost a tuhý kořínek této ne příliš náročné rostliny, toto setkání bylo nevyhnutelné. Šíření této rostliny bylo možné mnoha způsoby, dá se skoro hovořit o kolonizační rostlině, tekoucí voda či zvířata roznášely semínka po obrovském území, kde byl dostatek úrodné půdy a slunečního světla. A to, že se jedná o jednoletou nejrychleji rostoucí rostlinu, to kolonizaci nových území jen přispívalo.

Během Neolitu (před 10 000 lety) žili lidé jako kočovní lovci a sběrači, kočovali po navyklých sezónních stezkách v nekončícím koloběhu za hledáním potravy. Zastavili se až tehdy, když objevili způsoby pěstování trav (obilovin) a tím začal vývoj zemědělství. Způsob života závislého převážně na zemědělství však vyžaduje dlouhodobý závazek k zemi, jenž později poskytuje stabilní dodávku potravin a jiných plodin. V této počáteční době se pravděpodobně lidstvo setkalo i s konopím, protože se dá celkem logicky vydedukovat, že jestliže lidé vypalovali či jinak připravovali svou půdu na pěstování různých plodin, byla tato políčka jistě velmi často kolonizována i divokým konopím, a to nejen políčka, ale i cesty, osady a jiné lidmi kultivované oblasti divoké přírody.

V roce 1926 ruský botanik Sinkaia shrnuje svá pozorování a výzkumy o domestikaci konopí rolníky v Altajském pohoří takto: „1. divoké konopí; 2. konopí se šíří ze svých „divokých“ domovských center do obydlených oblastí (tvorba plevelného konopí); 3. využívání plevelného konopí; 4. domestikace – pěstování konopí.“ Pěstování různých plodin samozřejmě přibližuje lidem způsob života rostlin, což jistě mění způsoby lidského vnímání světa, zdraví atd. a ukazuje lidem další možnosti využití různých plodin, ať už to jsou potraviny, materiály nebo drogy (pro rituály, léčení). Je zajímavé si uvědomit, že tím, jak se mění rostlina v kontaktu s námi (domestikace), tak se měníme i my, když jsme v kontaktu s rostlinou. Jedná se o určitou zpětnou domestikaci.

Nejstarší záznam o výskytu této rostliny pochází z nejstarší neolitické kultury, čínské Y ang Shao, která se nacházela v údolí koryta Žluté řeky, a to zhruba před 6 500 lety. V té době musel význam konopí zastiňovat jiné důležité plodiny, protože jestliže si uvědomíme všechny možnosti využití, jen těžko bychom hledali jinou konkurenční rostlinu (ať už šlo o oblečení, sítě na lov, veškeré provazy ad.). Další záznam pochází z období vlády dynastie Chou asi před 3 000 lety, kde se jistý klasik oné doby zmiňuje o prehistorické kultuře založené na rybaření a lovu, jež neměla psaný jazyk, ale jakési uzlové písmo, které známe například z jižní Ameriky (Inkové a jejich písmo kipu). Sítě se používaly k rybaření a lovu a pravděpodobně daly popud k vývoji oblečení a látek z konopí. Jak se jejich kultura vyvíjela, začali naši prehistoričtí předkové používat konopné tkaniny na výrobu oblečení, čímž nahradili zvířecí kůže. Když se pak objevilo ještě hedvábí, které bylo hlavně pro bohatší vrstvy, tak se rozšířilo používání konopných tkanin masově mezi všechny vrstvy obyvatelstva.

Pro lidi v Číně bylo konopí nejen důležitou plodinou pro výrobu různých materiálů a výrobků, ale bylo důležité také jako potravina. Konopná semínka hrála spolu s rýží, ječmenem, prosem a sójou důležitou roli v tehdejším jídelníčku. Konopná semínka se přidávala do jídla čerstvá, někdy se pražila nebo se vařená přidávala do kaše. Ve starověké Číně se občas v hrobkách objevovaly nádoby plné konopných semínek či zrn jiných obilnin. Tato obliba konopných semínek jako potraviny je zaznamenávána od prehistorických dob až do 2. a 1. století před naším letopočtem, kdy byla nahrazena chutnějšími druhy obilných zrn. Zajímavá je poznámka z archívů Tung-Kuana, který se zmiňuje o jednom poválečném období, kdy hladomor donutil lidi jíst i plané (divoké) konopí.

Ani účinky konopí však nezůstaly bez povšimnutí. Pravděpodobně nejstarší zmínka pochází z lékopisu jistého Pen-ts‘ao Chinga, který popisuje „ovoce konopí“ (kvetoucí vrcholky) a v souvislosti s tím zmiňuje, že při větším množství navozuje konopí halucinace („vidět ďábly“) a lehkost těla. Touto relativní dostupností a svými „magickými“ účinky se jistě marihuana nemalou měrou podílela na formování společnosti a jejího fungování. Pen-ts‘ao Ching se také ve své zprávě pro legendárního císaře Shen-nunga (2 000 let před n. l.) vyjadřuje o blahodárných účincích konopí při léčbě malárie, zácpy, revmatismu, roztržitosti a ženských potížích. Konopí hrálo velmi zásadní roli v rozvoji medicíny.  Starověká Čína objevila nové způsoby využití konopí a s tím i rozvoje nových technologií jeho zpracování. Příkladem může být získávání oleje z konopných semínek. Tato technologie spočívá v tom, že se semínka semelou, potom zahřejí a lisem se z nich vymačká olej. Tato technologie byla používána k výrobě oleje v západním světě ještě ve 12. století. Zajímavé je také zpracování odpadu z tohoto lisování. Lisováním se získalo asi 20 % oleje z hmotnosti semen. Olej byl používán na vaření, svícení do lamp, mazání či jako základ pro různé nátěry, laky a mýdla. Zbytek se použil jako výživné krmivo pro domácí zvířata – tenhle „konopný koláč“ obsahoval asi 10 % oleje a 30 % bílkovin.

Další zásadní posun přišel s čínským vynálezem papíru. Konopná vlákna se recyklovala ze starých hadrů a konopných sítí na ryby a vyráběl se z nich konopný papír, který byl velmi pevný a trvanlivý, a to dokonce tak, že byl nalezen i v hrobech v provincii Shensi z období 100 let před n. l. Konopný papír je známý svou trvanlivostí a odolností proti protržení. V současné době se používá např. na výrobu kanadských bankovek nebo na výrobu kvalitních Biblí. Starověká Čína se naučila využívat prakticky veškeré části této rostliny – kořeny pro medicínu, stonek na textil, provazy a výrobu papíru, listy a květy pro intoxikaci a lékařství a semena na jídlo a olej.

Přesuňme se nyní z Číny a její konopné kultury směrem dál. Bavlna kultury indické a lněné látky kultur středomoří se samozřejmě díky rozvoji obchodu setkaly s výrobky z konopí, které se jim pro jejich kvalitu staly velkou konkurencí. To samozřejmě podpořilo další šíření této rostliny. Ti, kdo se nejvíce podíleli na šíření a obchodování mezi těmito kulturami, byli pravděpodobně Árijci, Mongolové a v neposlední řadě Skythové, kteří měli hranice a tedy přímý kontakt s Čínou již od Neolitu. Árijci (Indo-peršané) přinesli kulturu konopí do Indie, a to někdy před 4 000 lety. V té době bylo jejich náboženství ještě velmi blízko přírodě a tito lidé uctívali duše zvířat a rostlin. Pro tuto kulturu hrálo konopí důležitou roli v náboženských rituálech. Oproti tomu v domovské zemi konopí – v Číně pod vlivem filozofických a moralistických náboženství, která se již vzdalovala přírodě, užívání marihuany téměř vymizelo. Zato v Indii se náboženské myšlenky šířily ústní formou, dokud nebyly zaznamenány ve slavných indických Védách (1 400 – 1 000 před n. l.). Podle indické mytologie je konopí darem bohů, který podporuje spánek, chuť k jídlu, léčí různé neduhy a je výborným relaxačním a uvolňujícím prostředkem, jenž prospívá delšímu životu.

Do Evropy přinesli konopí přibližně před 2 800 lety Skythové, a to severní cestou, přímo z Altajského pohoří do dnešního Německa. V Evropě se kouření marihuany nikdy moc nerozšířilo, ale konopná vlákna se stala velmi populární, což způsobilo, že se konopí stalo hlavní plodinou téměř každé evropské země, především námořních velmocí. Pylová analýza nám dokládá jasné důkazy o pěstování konopí například v Norsku (400 před n. l.), Švédsku (150 n. l.), v Německu a Anglii (400 n. l.). A přesto, že se mělo za to, že Římané pěstovali konopí na britských ostrovech již o několik století dříve, ukazuje se, že tomu tak nebylo a že veškeré konopí, které Řekové a Římané používali, se dováželo ze Sicílie a Gálie. A také se říká, že Caesar napadl Gálii, protože Římané konopí potřebovali.

Marihuana jako droga se pomalu začínala rozšiřovat z Indie směrem na západ přes Persii, Asýrii a Arábii (500 n. l.) a s rostoucí silou islámu užívání marihuany začalo vzkvétat a stalo se velmi populární, a to především díky hašiši. V roce 1378 se emír Soudon Sheikhouni pokusil omezit užívání hašiše indického tím, že zničí všechny výrobny a uvězní všechny uživatele. Ale jak už tomu u drog bývá, měla tato represe naprosto opačný efekt a za pár let se spotřeba marihuany jen zvýšila.

Také v Africe, kde se na rozšíření a užívání marihuany podílel velmi silně islám, nalezneme stopy starověkých kultur. Například v údolí řeky Zambezi konopí používali převážně jako rituální rostlinu, což je doloženo i z předislámského období. Ve střední Africe hrála marihuana velmi důležitou roli také v překonávání etnických rozdílů mezi národy, které žily ve stejném prostoru. Kmeny z Konga, východní a jižní Afriky i z okolí Viktoriina jezera kouří marihuanu jako rituální rostlinu i ve svém volném čase. V Kongu je stále praktikován starodávný rituál riamba. Podle tohoto rituálu je marihuana bůh a ochránce před fyzickou a dušení újmou. Také je zajímavé, že se po celé Africe jako stvrzení uzavřených obchodních transakcí kouří marihuana z metrové trubky – dýmky (jakýsi přírodní bong).

S rozmachem obchodu a rozvojem cestování (lodní doprava, karavany) se roznesla semínka konopí po celém světě, a když přijeli do Ameriky první osadníci, měli semena konopí s sebou. Na tomto malém a stručném příkladu z historie vidíme, jak dlouho lidstvo konopí zná a jak ho dokázalo brilantně využít pro vlastní potřebu. Proto si myslím, že když nebudeme konopí tabuizovat a přistupovat k němu s předsudky jako k nebezpečné droze, tak budeme schopni střízlivě a objektivně hodnotit ty, kteří si pěstují marihuanu jako rekreační drogu (podobně jako když někdo pálí slivovici) nebo jako lék proti nechutenství, nespavosti a jiným neduhům.“

Zdroj: Konoptikum. 2011, 2011(23).