„Paní Libuše B. se měla dopustit trestného činu neoprávněné výroby omamné a psychotropní látky (OPL) podle § 187 odst. 1 tehdejšího trestního zákona tím, že na pozemku přiléhajícímu k jejímu domu dva roky po sobě zasadila semena konopí, vypěstovala z nich rostliny konopí, sklidila je a usušila, čímž vyrobila psychotropní látku tetrahydrokanabinol. Toto jednání bylo vyhodnoceno jako dva samostatné skutky. Množství vyprodukované látky nebylo v prvním případě přesně zjištěno, ve druhém případě dosahovalo množství přibližně 25 g THC. Za výše uvedené jednání ji okresní soud shledal vinnou a uložil ji úhrnný trest ve výši 2 měsíců odnětí svobody s odkladem na 12 měsíců, tedy hluboko pod spodní hranicí trestní sazby.

Proti tomuto rozhodnutí podala obžalovaná odvolání. V něm mimo jiné uvedla, že se cítí být nevinná a i když její jednání může naplňovat formální znaky trestného činu, chybí zde materiální stránka spočívající ve společenské nebezpečnosti. Odkazuje na § 3 odst. 2 trestního zákona, podle kterého jednání vykazující znaky trestného činu jím není, pokud je jeho stupeň společenské nebezpečnosti nepatrný. Došlo tedy k nesprávnému právnímu hodnocení. Dále uvádí, že podle rozhodnutí okresního soudu měla obžalovaná zneužít konopí k toxikomanickým účelům. Pod pojmem toxikomanie se rozumí drogová a léková závislost, kdy bez drogy vzniká abstinenční syndrom. Závislost však u obžalované nebyla nikdy prokázána. Také nebylo nijak prokázáno, jaká část konopí z tohoto množství měla být použita k inhalaci a jaká pro jiné účely jako výrobu masti, másla, přípravu koupelí atd. Navíc nebylo prokázáno ani to, jestli u ní konopí v dávkách, ve kterých si ho aplikovala, způsobovalo větší psychoaktivní účinky než například po vypití šálku kávy. Dále obžalovaná namítala, že se nemohla dopustit výroby OPL, jelikož pěstování rostliny konopí je podle judikatury a literatury pouze opatřením a to pro vlastní potřebu není trestné. Navíc v tomto případě schází i úmysl vyrobit OPL. Z toho vyplývá, že mělo být jednání obžalované kvalifikováno maximálně jako přechovávání OPL podle § 187a trestního zákona, které společensky několikanásobně méně nebezpečné a zákon za něj ukládá i mnohem menší trest. Obžalovaná se též domnívá, že její jednání nebylo zásahem do zájmů společnosti, jak to předpokládal zákonodárce, jelikož měla v úmyslu pouze pomáhat a léčit a jediný, komu mohla být nebezpečná, byla ona sama a za to nemůže být trestně stíhána. Proto nemohla naplnit skutkovou podstatu daného trestného činu.

Obžalovaná také uvedla, že nikdy nebyla trestně stíhána, žije řádným životem a nikdy nebyla závislá na alkoholu ani drogách. Ke svému jednání se přiznala a nepovažuje ho za trestné, o čemž vypovídá i to, že o svém jednání otevřeně mluvila v dokumentu „Konopná paní“ natočeném pro Českou televizi. Tento dokument byl mimo jiné zahrnut i v rozhodnutí okresního soudu, který ho několikrát citoval v odůvodnění svého rozsudku, což je podle obhajoby procesní chyba, jelikož se nemůže jednat o důkaz získaný zákonným způsobem. Obžalovaná dále poukázala na to, že legislativa ohledně konopí se v zahraničí postupně uvolňuje, kdy v některých zemích je užívání i přechovávání zcela legální. Zákaz přechovávání tedy hodnotí jako přežitek z dob minulých, neboť je dokázáno, že jeho užívání nemá horší následky pro jedince i společnost, než užívání legálního alkoholu. Navíc i samotný prvostupňový soud ve svém rozhodnutí naznačil, že nepovažuje jednání obžalované za společensky nebezpečné, když jí udělil trest pod spodní hranicí trestní sazby. Ani udělení „symbolického“ trestu odnětí svobody však není v pořádku, jelikož udělení trestu jednotlivci z důvodu prevence široké společnosti je proti zásadám trestního práva.

Důvodným odvolání shledala i státní zástupkyně, která uvedla, že má za to, že jednání obžalované může být posouzeno jako jediný skutek spočívající v pokračujícím jednání, což by bylo ve prospěch obžalované. Dále uvedla, že závěr o vině u prvního skutku nemá oporu v provedených důkazech. Navrhla také vyhovět návrhu obžalované na doplnění dokazování a prozkoumat její zdravotní stav a případnou závislost. Uzavřela tím, že skutková zjištění soudu prvního stupně nejsou úplná a náležitá a podpořila návrh obžalované na zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně.“

Zdroj: KUDLÁČEK, Filip. Právní aspekty legalizace konopí v České republice. Brno, 2015. Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity.