Případ „tety Bushky“ část 2.

„Odvolací soud návrhům vyhověl, napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k projednání. Ve svém usnesení konstatoval, že soud prvního stupně sice věc nijak nepodcenil, o čemž svědčí rozsah i obsah odůvodnění, ale jeho rozhodnutí nemůže pro závažné vady v dané podobě obstát. Skutková zjištění jsou totiž nejasná a zjevně neúplná a soud se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí.

Okresní soud nechal zpracovat znalecký posudek, ve kterém znalec sice uvedl, že výsledky vědeckého zkoumání ohledně léčebných účinků na astma jsou sporné a nedostatečně určité, avšak připustil, že v individuálních případech nemusí empirie korespondovat s vědeckými závěry, zejména pokud je stav vědeckého zkoumání v této oblasti na velice nízké úrovni. Nelze tedy vyloučit, že obžalované inhalace/kouření konopí na astma opravdu určitým způsobem pomáhá. Při rozhodování o vině musí soud respektovat zásadu presumpce neviny podle Listiny základních práv a svobod a zásadu zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností podle trestního řádu. Soud musel také posoudit, zda by pro obžalovanou nebylo příznivější posuzovat její jednání podle pozdější úpravy. Její jednání tedy bylo kvalifikováno jako nedovolené pěstování rostlin obsahujících OPL podle § 285 TZ a jelikož soud uvedl, že k pouze 10 % z 26 zabavených rostlin mělo sloužit k jinému účelu než výroby mastí, neshledal jednání obžalované jako trestný čin, jelikož nevypěstovala množství větší než malé. Soud tedy obžalovanou zprostil obžaloby a uvedl, že její skutky uvedené v žalobním návrhu nejsou trestným činem.

Proti tomuto rozsudku se poté odvolala státní zástupkyně, která mimo jiné namítala, že u nedovoleného pěstování konopí podle § 285 TZ již není třeba prokazovat účel, nehraje tedy roli, zda ho pěstovala pro léčebné účely. To odvolací soud odmítl, když citoval důvodovou zprávu k trestnímu zákoníku, ze které vyplývá, že záměrem zákonodárce bylo stanovit jakousi zákonnou toleranci pro pěstování konopí pro vlastní účely a vyřadit tak konzumenty konopí z účasti na trhu s významně nebezpečnějšími drogami. Je tedy nadále třeba zkoumat, jestli je konopí pěstování a zpracováváno pro potřeby alternativní léčby nebo jako droga. Závěrem však vytkl soudu prvního stupně, že se nezabýval skutečností, že pěstování a držení konopí pod stanoveným zákonným limitem není zcela beztrestné, ale naplňuje znaky přestupku podle § 30 písm. j) a k) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Při svém hodnocení závěrů nalézacího soudu si dále položil tři otázky: „Bylo mimo rozumnou pochybnost prokázáno, že obžalovaná pěstovala rostlinu konopí za účelem toxikomanického zneužívání? Byla bezezbytku vyvrácena verze (obhajoba) jmenované, že tuto pěstovala k účelům alternativní léčby? Je nutno předmětné jednání (byť formálně naplňuje znaky některého z trestných činů) s ohledem na míru jeho společenské škodlivosti, při zohlednění principu subsidiarity trestní represe a míry jeho konkrétní společenské škodlivosti, kriminalizovat?“ Na všechny tyto otázky si odpověděl negativně, a tedy nebylo mimo rozumnou pochybnost prokázáno, že by obžalovaná rostlinu pěstovala k toxikomanickým účelům. Odvolací soud ve svém rozhodnutí nakonec změnil důvod zproštění ohledně skutku prvního podle § 226 písm. a) trestního řádu, tedy že nebylo prokázáno, že se tento skutek vůbec stal. U skutku druhého se pak krajský soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně a potvrdil zproštění obžalované podle § 226 písm. b) trestního řádu, tedy že tento skutek není trestným činem.

Z mého pohledu je zajímavé a významné, že již soud prvního stupně výslovně uvedl, že nakládání s konopím v podobě výroby mastí, koupelí, čajů atd. nepovažuje za trestný čin. Krajský soud se s tímto závěrem ztotožnil. Ohledně inhalace konopí si dovolil poznamenat, že pokud by obžalovaná užívala konopí z vaporizéru, nebylo by o tom, že konopí kouřila k léčebným a ne toxikomanickým účelům, tolik pochyb. Soud v tomto případě tedy potvrdil zcela zásadní věc. Pěstování ani držení konopí není trestným činem, pokud je tak činěno za účelem využití léčebných účinků konopí, a to ani v množství větším než malém. Napadá mě však otázka, jak by soudy nahlížely na takové jednání vůči jiné osobě (například pokud by někdo konopím léčil rodinného příslušníka, který se není schopen léčit sám).“

Zdroj: KUDLÁČEK, Filip. Právní aspekty legalizace konopí v České republice. Brno, 2015. Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity.