V historii lidstva bylo konopí vždy považováno za jednu z těch rostlin, které jsou pro člověka nezbytné. Bez konopné suroviny by se neobešla výroba lan a provazů, rybářských sítí, map nebo výroba pevných pláten na vojenskou výstroj. Na důležitost a tradici konopí si bohužel dnes už málokdo vzpomene. Stejně tak na fakt, že konopí bylo jedním z prvních léků, které lidstvo poznalo a užívalo na nejrůznější bolesti, nechutenství, nespavost, oční choroby a další potíže. Až do první poloviny 20. století měla tato bylina čistý trestní rejstřík jako nepopsaný papír. Co tedy stojí za kriminalizaci konopí?

V roce 1917 nastal důležitý zlom ve zpracování konopí, kdy George W. Schlichten získal patent na dekortikační zařízení. Před tímto užitečným vynálezem byla práce s konopím zdlouhavá a náročná, což znamenalo zvyšování cen za konopné suroviny. Díky novému zařízení bylo, tak možné získat z konopí dostatek kvalitního a levného materiálu pro výrobu papíru a současně i jemné vlákno na výrobu příze. To se ovšem nelíbilo obchodníkům z papírenského průmyslu, jelikož zavedení dekortikátoru a jeho využití pro výrobu papíru, by tak znamenalo jeho rapidní snížení. Obchodníci se tedy spojili s Williamem Randolphem Hearsemt, který byl v té době kapitalistickým magnátem číslo 1. a vlastnil tři desítky novin, téměř dvě desítky časopisů a několik rádií a filmových společností. Proto měl neskutečný vliv nad tím, co mohla americká společnost slyšet. To mělo později vliv na výsledek „procesu“ s konopím.

Nadšení z patentovaného dekortikátoru nesdíleli ani zástupci chemického a farmaceutického koncernu DuPont, kteří vnímali konopí jako konkurenta v jejich nově objevenému nylonovému vláknu. Hearst a DuPont usoudili, že společnými silami eliminují finanční hrozbu, které pro ně dekortikátor a konopí představovalo. Část práce odvedl Hearst prostřednictvím novin a o zbytek se postaral DuPont a jeho kontakty, které mířili až k Harrymu Jacob Anslingerovi. Přestože tento „Harry“ jako komisař Federálního úřadu pro narkotika znal Zprávu z oblasti Panamského průplavu a musel vědět, že Kongres v roce 1915 následně označil marihuanu za neškodnou. Veřejně o ní však prohlašoval opak a až fanatický propagoval konopí jako zlo.

Dalším důvodem prohibice konopí v USA byl i rasistický podtext, jelikož konopí bylo rozšířeno hlavně mezi afroameričany a imigranty z Mexika. V době, kdy se zbrojilo proti konopí, byla v USA velmi silná protičernošská nálada. Černoši směli pouze do hospod a podniků, která jim byly vyhrazeny. Z tohoto důvodu se černoši začali stahovat do bluesových klubů, kde v konejšivé atmosféře za vůně zapáleného konopí přečkávali rasistické myšlení společnosti. Strach a rasistická nálada občanů se náramně hodila Anslingerovi v „honu na marihuanu“, protože jakmile byla marihuana spojována s nepopulární skupinou populace, mohla se stát tvůrcem společenského zla.

Jelikož Mexičané označují konopí slangovým výrazem marihuana, kampaň nebyla nikdy nazvána Smrtící droga „konopí“, ale nesla název Smrtící droga „marihuana“. Anslinger si byl totiž moc dobře vědom, že tento slangový výraz jeho američtí spoluobčané neznají a zbrojit proti látce, se kterou mají dlouholetou zkušenost lékárníci, lékaři a veřejnost, by mohlo ohrozit úspěch celé jeho kampaně.  Výsledkem tohoto úsilí bylo schválení Jednotného zákona o omamných látkách, který  v letech 1935 až 1937 přijalo celkem 39 států Unie.

Bohužel tento zákaz rozšířila USA po celém světě a i přes desítky studií o tom, že konopí nemá nijak závažný dopad na lidský organizmus.

Zdroj: http://www.magazin-legalizace.cz/cs/articles/detail/66-proc-upadlo-konopi-v-zapomneni?rubricId=9