„Produkci listoví lze zvýšit prostřiháváním (zaštipováním) rostlin. Podpoří se tak druhotný růst větví a košatění byliny, světlu se umožní proniknout k méně vyzrálým listům. Nepodstatná nemusí být ani skutečnost, že při prostřihávání se vyrovnají případné rozdíly ve výšce rostlin, což je nezbytné při pěstování pod umělým osvětlením. K zaštípnutí větví by se v průběhu životního cyklu rostliny mělo přikročit přinejmenším dvakrát. Za umělého osvětlení, kdy se životní cyklus uměle prodlužuje, i podstatně častěji. Poprvé lze prostřihávat rostliny asi tři až šest týdnů staré. Odštípne se vršek rostliny těsně nad jedním trsem listí. Získaný materiál se usuší a poslouží jako první odměna za práci. Pěstitel ovšem nemůže očekávat nijak velký účinek. Rostlina je ještě velmi mladá a nestačila dosud dosáhnout vyššího vegetativního stadia o žádoucí potenci. Tento materiál není příliš cenný z hlediska kvantity ani kvality, ale to se již brzy může změnit.

Hlavní stonek se uštipuje tak, že ponecháme rostlinu asi se čtyřmi až pěti „kolénky“ (nodus) pod řezem. Zaštipování vrcholků rostlin vyvolá druhotný růst, přičemž stonky každého listu horního ponechaného trsu podstatně zesílí, téměř na tloušťku hlavního stvolu. Z každého nodu vyraší dva výhonky, nejsilnější nahoře, nejslabší ve spodní části. Tento rozdíl je zvláště patrný při pěstování za umělého osvětlení, kde se životodárné světlo v horní části rostliny projevuje ještě výrazněji než při běžném pěstování. Každá rostlina obvykle disponuje po prvním prořezání alespoň šesti větvičkami. Na těchto větvích vyraší ratolesti s bohatým listovím. Když mají druhotné větve alespoň čtyři řady listů, je čas je opět zastřihnout, každou z větví stejně jako předtím hlavní stonek. Z každého ze čtyř listů, ponechaných na sekundárních větvích, se vyvinou nové čtyři větve. Tyto nové větve by měly být zaštipovány zhruba každých deset dní. Tímto způsobem se vyvine náležitě hustý, košatý, bohatě rozvětvený keř, a nikoliv vysoká, řídká, na listy i květy chudá bylina. Výnos z prostřihávání takto rozvětveného jedince je nezanedbatelný a zvláště v období marihuanové okurkové sezony je pro pěstitele záchranou. Těsně před květem či v květu se již k prostřihávání nepřistupuje, neboť by se snižovala produkce nejžádanějšího podílu sklizně, květových „hlav“. Po dvojím proštipování má rostlina obvykle dvanáct i více větví.

Při sběru listů během růstu se trhají obvykle ty horní, poněvadž ty jsou nejpotentnější. Malé listy, rašící na větvích, jsou mnohem potentnější než velké listy na hlavním stonku. Tyto velké listy na stonku jsou obvykle první, které pěstitel začne sbírat. Ty jsou ovšem obvykle právě nejslabší ze všech a nepřivodí zřejmě náležité „high“. Pokud jsou listy zdravé a zelené, není důvod je při prostřihávání otrhávat. Vůbec už nelze sklízet každý list, sotva se objeví. Takový postup by vážně narušil normální růst byliny a výsledkem by byl minimální výskyt „palic“. Pěstitel tedy nesmí zaštipování rostlin přehnat, aby nedošlo ke zpomalení či úplnému zastavení růstu, a nenastal tedy právě opačný efekt, než o který se pěstitel snaží.

Zkušený pěstitel při prostřihávání rostliny neodštipuje ratolesti na hlavním stonku. Ty totiž vytvářejí největší a nejpotentnější „colas“ ve sklizni. Rostliny pěstované těsně u sebe obvykle nejsou prostřihávány, takže mohou vyrůst vysoké, jak jen lze. Je-li mezi rostlinami dostatek prostoru, je vhodné hlavní výhonek zastřihnout, aby se tak podpořil rozvoj větví. Ty zaplní volný prostor.

V místě, kde byly stonek, větev nebo list odříznuty, prýští po určitou dobu míza, rána však brzy zaschne. Jak bylo již mnohokrát konstatováno, cannabinoidy nejsou v míze obsaženy, neboť vznikají ve speciálních buňkách tvořících žlázky na povrchu rostliny, v nichž i zůstávají uloženy a skladovány. Míza je tvořena vodným roztokem řady látek, především ale produktů fotosyntézy, např. sacharózy. V menších množstvích je řepný cukr doprovázen aminokyselinami, minerálními látkami a dalšími. Míza je obvykle bezbarvá, v pozdějším věku může být i červenavá přítomnými bematinovými sloučeninami a antokyanovými barvivy. Uvádí se ovšem také, že červená barva mízy muže signalizovat nedostatek některých minerálních látek, konkrétně se jedná o deficit dusíku, fosforu, draslíku a hořčíku.

Při správně prováděném způsobu zaštipování získává tedy pěstitel v průběhu téměř celé sezony průběžnou sklizeň. Přitom cílem není pouze zdravý vývoj silné, košaté rostliny, ale pro případ pěstování venku má pěstitel takto zajištěnu jistou návratnost za své úsilí. Je smutnou skutečností, že hlavním nebezpečím při pěstování marihuany venku je zplanýrování pole člověkem. A to nejen v naší středoevropské oblasti.

Pozitivní skutečností je, že vegetativní výhonky a lístky bývají až překvapivě potentní (samozřejmě vyjma prvního zaštipování), a mohou tedy být úspěšně sklizeny a užívány. Potence každé nové řady listoví je vyšší než u předcházejícího páru, až je dosaženo vrcholu cyklu obvykle zhruba uprostřed vegetativního růstu. V té době potence nových listů zůstává zhruba na úrovní těch předcházejících. Často je dokonce zřejmý pokles potence těsně před květem. Listy, které se tvoří během květu, jsou obvykle mnohem potentnější než ty vznikající v průběhu vegetativního cyklu. Listy, které se vyvíjejí po období květu, vykazují obvykle stabilně nižší potenci. Ovšem ne všechny kultivary či jednotlivé rostliny se řídí tímto cyklem. Rostliny, jež se vyvíjejí rychleji, mohou dosáhnout stabilizované úrovně potence dříve, pomalejší rostlina později. Potence rostlin, které procházejí delším životním cyklem, můžou setrvat ve stavu vegetativního stavu po několik měsíců. U některých rostlin se projevuje poměrně prudký pokles potence těsně před květem, aby byl ve vlastním květu obvykle vystřídán stejně prudkou akcelerací potence.

Potence jednotlivých listů se v průběhu sezony výrazně nezvyšuje. Ale ani rozpad aktivních cannabinoidů není za normálních podmínek výrazný. Určitá ztráta potence listů může být zapříčiněna skutečností, že dochází ke ztrátě hmotnosti, jíž list signalizuje konec svého života. Mnozí pěstitelé sklízejí listy během vegetace v okamžiku, kdy list mění barvu. Dávají přednost chuti takového produktu více než z marihuany ze zelených listů. Musí být ovšem vyselektovány a otrhány listy, které jsou nemocné či vadnoucí. Při pěstování pod střechou je třeba se zvláštní péčí vymýtit všechny listy s projevy napadení hmyzem či jinými škůdci.

Po tence rašících ratolestí a větviček v podstatě sleduje režim popsaný pro rozvoj nových listů. Výhonky však mohou vykazovat nejvyšší potenci z celé úrody, jsou-li česány v pravý čas. Někdy dosahují maximální potence uprostřed vegetativního vývoje. Rostliny pěstované pod širým nebem dosahují maxima obsahu již v půli června, což je období, kdy výhonky obsahem aktivních látek kulminují. Potence rovněž kolísá podle místních podmínek počasí. Sklízí se po období jasného, slunečného počasí. Potence může poklesnout po periodě nedostatku slunce, nebo dokonce větších srážek. V případě silného deště se sklizeň odkládá o týden i o dva. V té době, pokud dojde k prudkému růstu ratolestí, lze očekávat i vrchol v jejich potenci.“

Zdroj: DUPAL, Libor. Kniha o marihuaně. 3., dopl. vyd. Praha: Maťa, 2010, 173 s. Matamata. ISBN 978-80-7287-136-0.