„Chemické psychoaktivní látky marihuany, cannabinoidy, jsou rostlinnou tkání produkovány systémem žláz v tekuté, poněkud olejovité hmotě – pryskyřici. Mnohdy se považují potence rostliny a koncentrace pryskyřice za synonyma. Ctitelé Cannabis dychtivě naslouchají řečem o rostlinách mokvajících a překypujících hojnou pryskyřicí a mají představu živice, proudící rostlinou jako mléko v gumovníku či sirup v javoru. Je však docela možné mít rostlinu s listy obtěžkanými pryskyřicí s potencí nízkou, a naopak rostlinu s živicí navenek málo zřejmou, jež je ale vysoce potentní. Potence závisí hlavně na koncentraci THC v rostlině. Kromě cannabinoidu tvoří surovou pryskyřici Cannabisu řada dalších složek. Preparáty jako gandža nebo hašiš obsahují asi z jedné třetiny své hmotnosti psychicky neaktivní látky rozpustné ve vodě a různé buněčné zbytky. Další třetina je tvořena rovněž neaktivními látkami, složenými z fenolových a terpenových polymerů, glyceridů, triterpenů apod. Pouze 1/4 až 1/3 tvoří cannabinoidy. V některých rostlinách může být THC obsaženo v celkových cannabinoidech jen v nepatrném podílu. Poslední skupinou látek (do 10 %), z nichž se skládá živice, jsou éterické oleje (silice), steroly, mastné kyseliny a některé uhlovodíky běžné pro rostlinné materiály.

Cannabinoidy rostlinou neprotékají – není to míza! Zhruba 80 až 90 % těchto živičných látek je produkováno ve speciálních buňkách, z nichž se skládají pryskyřičné žlázky nacházející se na povrchu všech částí rostliny s výjimkou kořenu a semen. V nich také pryskyřice zůstává uložena. Rozmístění a hustota žláz se mění podle odrůdy čí kultivaru rostliny i podle jejích jednotlivých částí. Odrůdy sloužící k přípravě marihuany mají na svém povrchu hustý výskyt živičných žláz, průmyslové odrůdy nebo divoké konopí očividně nižší.

Na živičné žláze lze morfologicky rozlišit tři části: patu, stopku a hlavičku. Podle odlišné velikosti a tvaru se hovoří o třech typech těchto nepatrných orgánů. Nejmenší je typ kulatý, cibulkatý. Rozměry těch to žlázek jsou skutečně jen mikroskopické ( 15-30 mikrometrů). Jsou poměrně řídce rozptýleny po povrchu rostliny. Mnohem větší a naštěstí pro uživatele marihuany početnější je typ pro typický kulovitý tvar hlavičky nazývaný hlávkovitý. Na nezralé rostlině tyto žlázky leží poklesle, jejich stopka není pod splihlou hlavičkou vidět. Hlavička se skládá z osmi až šestnácti buněk orientovaných do tvaru vypouklé růžice. Průměr hlavičky činí 25-100 mikrometrů. Během květu se tento typ žláz vyvíjí ve třetí, mnohem vyšší. Prodlužuje se stopka a žlázka narůstá do velikosti i 150-500 mikrometrů. Říká se jim proto stopkovité žlázky. Nejhustěji pokrývají samičí květové listeny. Ve vysoké koncentraci jsou také na malých lístcích, jež doprovázejí květy nejlepších variet, resp. kultivarů. Nejvíce jich je podél žilek na povrchu nižších listů, ačkoliv u některých odrůd se mohou vyskytovat i na listech výše položených. U samčích rostlin se tento typ žláz vyskytuje na kališních lístcích, ale jsou menší, a ne tak četné jako na samičích listenech. Řadu velikých žláz vytvářejí samčí rostliny podél protilehlých stran prašníků.

Stopkovité žlázky lze vidět pouhým okem bez mikroskopu. Vypadají jako pudr či rosa roztroušená po ochmýřeném povrchu. Lupou lze snadno rozlišit stopky od hlaviček. Žlázky ovšem nejsou patrné prostým okem před dobou květu rostliny. Poněkud viditelnější pokrývkou tvořenou bílými chloupky na stvolu, petiolách (stopkách listů) a listech nejsou živičné žlázky, nýbrž uhličitanové a křemičitanové chloupky, obvyklé u mnoha rostlin. Jejich ostré hroty mají poskytovat Cannabis jistou ochranu proti hmyzu a činit rostlinu poněkud méně přitažlivou pro větší býložravce. Pokud by si někdo spletl marihuanu se zelím a zkoušel ji konzumovat syrovou, zjistil by, jak dokonalou zbraní je Cannabis vybavena. Potíže s podrážděnými sliznicemi zažívacího traktu by určitě nebyly zanedbatelné, a proto se tento pokus raději nedoporučuje provádět.

Na některých kultivarech marihuany může být pryskyřice ke konci květu a počátku tvorby semena na povrchu rostliny zřejmá. Prýští příležitostně póry v membráně na hlavičce žlázky. Sekrece se obvykle projeví až mnoho týdnů po objevení se stopečkovitých žláz. Žlázky vyprazdňují svůj obsah, zůstávají po něm prázdné vakuoly v buňkách žláz. Po sekreci přestává žláza fungovat a degeneruje. Na povrchu se vytvoří lepkavá hmota. Tento jev však není pravidlem, a hlavně to není cíl pěstitele: cannabinoidy vystavené světlu a vzduchu podléhají degradačním procesům, při nichž ztrácejí svou psychoaktivitu.

Jen malá množství cannabinoidů jsou přítomna ve vnitřních tkáních rostliny. Syntéza cannabinoidů probíhá především v buňkách živičných žláz, roztroušených po povrchu rostliny, hlavně pak na vrcholu stopky a v hlavičce žlázky. Samozřejmě i jiné tkáně k produkci živice přispívají, především dodáváním jednodušších molekul sloužících k tvorbě složitějších komponent. Základní schéma tvorby cannabinoidů v rostlině, tedy jejich biosyntézy, bylo navrženo již v roce 1946. Jejím základem je reakce jednoduchých sloučenin obsahujících terpenové jednotky, např. geranylpyrofosfát a kyselina olivetová. Geranylpyrofosfát reaguje s kyselinou olivetovou a vzniklý meziprodukt se štěpí na kyselé formy CBD a CBC. Z CBD vzniká další cannabinoid, z hlediska kvality Cannabisu nejvýznamnější – THC, rovněž v kyselé formě. Na světle tyto látky podléhají značným chemickým změnám (polymerace, vznik cannabicyclolu aj.). Kyselá forma cannabinoidů není psychoaktivní. V čerstvém rostlinném materiálu jsou prakticky vesměs cannabinoidy (jak načrtnuté schéma biosyntézy naznačuje) v kyselé, tedy neúčinné formě. Běžné postupy při ošetření a konzumaci – případná aplikace tepla při sušení a školení, resp. při vlastním kouření, odstraní karboxylové skupiny za vzniku oxidu uhličitého (dekarboxylace) a vzniká neutrální forma příslušného cannabinoidu, která již může být psychoaktivní. Před užitím marihuany v jídle je proto naprosto nezbytný záhřev (pečení, smažení) – deset minut při teplotě 90-95 stupňů obvykle stačí. Rovněž pří přípravě různých extraktů z marihuany nebo hašiše je nezbytná tepelná úprava materiálu, neboť extrakční podmínky obvykle nepředstavují vysoké záhřevy (body varu rozpouštědel jsou relativně nízké). Pouze materiál určený ke kouření je při vlastním požití vystaven teplotě, která dekarboxylaci zajistí, takže s ním není potřeba provádět nějaké předběžné tepelné úkony.

Další složky cannabisové pryskyřice

Terpeny a příbuzné látky lze oddestilovat s parou ve složce tzv. éterických olejů. Z konopí bylo takových látek izolováno přes třicet. Při vystavení světlu a vzduchu některé z nich polymerují za vzniku pryskyřic a smoly. Cannabinoidy samy o sobě jsou látky bez vůně či pachu. Charakteristická sladká, poněkud mátová vůně a chuť čerstvé marihuany pochází od asi pěti složek, tvořících pouze 5 – 10 % éterických olejů (mono- i vyšší terpeny, alfa a beta-pínen, -limonen, -myrcen, beta-phalandren). Tyto olejovité látky jsou prchavé a snadno unikají do vzduchu, takže časem jejich obsah v rostlinném materiálu klesá. Následkem toho marihuana ztrácí mnoho ze svého sladkého, mátového buketu, zvláště je-li nevhodně uskladněna. Zde je třeba podotknout, že za původce mátové, resp. až nepříjemně travnaté pachuti bývá často označován pigment chlorofyl. Ten ovšem není složkou pryskyřice, o níž je nyní řeč. Éterické oleje zaujímají asi 0,1 až 0,3 % sušiny čerstvého marihuanového vzorku nebo 10 % hmotnosti cannabinoidů. Nacházejí se v hlavičkách žláz a tvoří asi 10 až 20 % jejich obsahu v čerstvém materiálu. Různé vzorky Cannabis mají éterické oleje různého složení. Poněvadž složky éterických olejů jsou buď samy látkami, jež jsou prekurzory cannabinoidů, nebo jim alespoň příbuzné, existuje jistá šance, že lze vyvodit vztah n1ezi buketem a obsahem cannabinoidů. Taková závislost ovšem zatím není definována.

Původcem fyziologických účinků rostlin, a tedy i účinků psychoaktivních, jsou téměř výhradně chemické látky nazývané alkaloidy. Jsou to sloučeniny obsahující v molekule dusík a působí již v nepatrných koncentracích. Jako příklad lze uvést alespoň morfin a kodein, opiátové alkaloidy z máku. Proto se dlouhou dobu výzkum chemické podstaty cannabisové pryskyřice zcela přirozeně orientoval na separaci a aktivitu substancí této chemické podstaty. Bylo značným překvapením, že o fyziologicky aktivní složkou Cannabis jsou cannabinoidy, a nikoliv alkaloidy. Nicméně i látky ze skupiny alkaloidů byly z marihuany izolovány (cannabisativin a hordenin). Nacházejí se v ní však v úplně nepatrném množství a jeví se zcela nepravděpodobné, že by k potenci rostliny přispívaly zaznamenatelným přínosem. Pryskyřice obsahuje i další složky, např. látky sacharidového charakteru, rostlinná barviva aj.“

Zdroj: DUPAL, Libor. Kniha o marihuaně. 3., dopl. vyd. Praha: Maťa, 2010, 173 s. Matamata. ISBN 978-80-7287-136-0.