„Návykové látky a paralelně i konopí představuje pro děti v období dospívání určité riziko, které se může zvyšovat, pokud je dítě hyperaktivní. Ti, kteří jsou diagnostikováni jako hyperaktivní, jsou často náladoví, impulzivní, mívají problémy ve škole, s chováním, jsou neoblíbení v kolektivu. Tyto děti potřebují řád, přiměřenou pozornost a ocenění.

Dalším rizikem se uvádí sklony k násilí. Dítě může napodobovat řešení konfliktů od rodičů, z masmédií či počítačových her. Násilí má na dětskou psychiku negativní vliv, jelikož si ho sami neumí vědomě zpracovat. Jinou rizikovou skupinou jsou děti, jež jsou zanedbané a nemají dostatečně uspokojené své citové potřeby. Nejčastěji pochází ze sociálně slabých či pěstounský rodin nebo z dětských domovů, ve kterých nemají dostatek podnětů, pozornosti a neosvojily si základní hygienické ani společenské návyky. Děti s citově neuspokojenými potřebami mají často tendence vytvářet si konflikty s autoritami, vrstevníky, protože touží po pozornosti. Mohou proto nacházet v návykových látkách potřebné uspokojení. Přilnout k nim mohou i jedinci trpící úzkostí či strachem. Návyková látka jim poskytne útočiště či únik. Důležitým faktorem v dospívání dítěte je prospěch ve škole a pozice ve vrstevnické skupině. Pokud má pocit, že v některé oblasti není přijímaný, dochází u něho ke snižování sebevědomí. Náchylnější jsou i děti, které vyrůstají v rodině, kde je jeden z rodičů závislý na alkoholu nebo jiných drogách. Je to z toho důvodu, že rodič vždy představuje v raném věku pro dítě jediný vzor, proto může svým vztahem k návykovým látkám ovlivnit i samotný vztah se svým potomkem.

Existují faktory, které mohou ovlivňovat sníženou odolnost k návykovým látkám. Jedná se o několik oblastí, které se vzájemně ovlivňují a kombinují i s jinými vlivy, okolnostmi. Hovoříme zde o osobnosti dítěte a dědičnosti. Člověk se nerodí s kombinací osobnostních charakteristik, které zaručují, že se stane závislým na drogách, ale lze ji za určitých okolností vypěstovat. Určité osobností predispozice zvyšují u dětí ve starším věku riziko k užívání návykových látek. Zařazují se zde biologické predispozice, které souvisí s poškozením plodu v prenatálním období, nevhodné složení stravy apod. Osobnosti se sníženou tolerancí k návykovým látkám mohou mít poruchy v emoční sféře. Mají tak sklony k depresím, jsou nestálí, mají zvýšenou sebestřednost, sníženou frustrační toleranci atd.

Predisponované osobnosti lze rozdělit na osoby se zvýšenou citlivostí, zranitelností. Mívají pocity nedocenění od svého okolí, mají problémy v komunikaci a hůře se jim navazují partnerské vztahy. Tato skupina lidí si nejčastěji vyhledává stimulační drogy, které jim pomohou překonat jejich bariéry. Do druhé skupiny osobností patří extrovertní typy, kteří jsou impulzivní, agresivní, mají sníženou koncentraci, jsou nestálí a hedónističtí. Tito jedinci se svým temperamentem nejčastěji užívají opiáty, které jim přináší pocity uvolnění, vnitřního míru a relaxace. Mezi další okolnosti zvyšující riziko osobnostní predispozic patří: konzumace návykových látek v rodině, duševní nemoci v rodině, traumatické zážitky, nižší inteligence, nízké sebevědomí a sociální dovednosti, zkušenost s návykovou látkou v nízkém věku, nedostatečné smysluplné trávení volného času apod.

Mezi neméně důležité faktory patří vliv prostředí, neboli vliv toho, co nás obklopuje: rodina, vrstevníci, parta, škola, práce, zájmové činnosti, masmédia. Tento fakt významně působí na jedince v období jeho vývoje a spoluutváří vztah k návykovým látkám. Dále jej ovlivňuje chudoba, sociální a politické změny, vysoká kriminalita, život ve velkoměstě, chudá nabídka finančně dostupných volnočasových aktivit atd.

Nyní se v této části zabýváme důležitostí rodiny, která by v období dospívání měla být připravená komunikovat se svým dítětem o intimních tématech, mluvit s ním o jeho názorech a případně pocitech k návykovým látkám. Je to právě rodina, kde dítě absolvuje první socializační proces, přijímá první sociální role a rodiče se pro něho stávají jedinými vzory. Vznikají zde situace, vztahy, procesy, které mohou na jedince nevhodně působit. Následující modely dysfunkční a hyperprotektivní nepříznivě působí na vývoj jedince. Mezi další rizikové faktory se řadí: nedostatek společně stráveného času, nezřetelná a nestálá pravidla, konflikt mezi rodiči, dušení nevyzrálost, nevyrovnanost rodičů, rozvod rodičů a další.

Ostatní významní činitelé jako jsou vrstevníci, parta, kamarádi, mohou mít dva různé pohledy na návykové látky. Vrstevníci, kteří nepřijímají užívání drog a ti kteří přijímají drogu jako součást svého životního stylu. Jedinec hledá přijetí, respekt a zejména touhu odloučit se od primární rodiny. Současní mladí lidé mají nízkou toleranci k drogám a zároveň jsou pro ně lehce dostupné. To je důvod proč má většina z nich možnost experimentovat s návykovými látkami a zejména s konopím.“

Zdroj: HILSKÁ, Eva. Marihuana jako dnešní trend dospívajících mladých lidí a její rizika. Olomouc, 2013. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta Katedra křesťanské výchovy. Vedoucí práce Mgr. Milena Öbrink Hobzová.