„Sinsemilla je marihuana sestávající z „palic“ samičích květů prostých semen. Není to tedy druh či odrůda marihuany. Jedná se o produkt získaný ze samičích květu, jež nebyly opyleny. Původ názvu je ze španělštiny (jak jinak než mexické), kde znamená „bez semen“; taktéž je možno se setkat se spellingem „sansimlilla“.

Sinsemilla se do Států údajné pašuje jako „thajské tyčinky“. Jsou to buds nabalené kolem bambusové třísky nebo dlouhé dřevěné sirky. Hlavice květů jsou do tvaru tyčinky zpevněny konopným vláknem. Běžným zdrojem sinsemilly se stává též Havaj a Kalifornie, méně často Mexiko a jen výjimečně Kolumbie.

Sinsemilla má pověst vysoce účinné marihuany sladké chuti a jemné vůně. Nemá štiplavost některého mexického a kolumbijského zboží, které prý může v některých případech dráždit sliznice až ke zvracení. Nelze to však považovat za výlučnou vlastnost sinsemilly. Potence trávy závisí především na varietě a kultivaru rostliny a jejím vývoji, a chuť a jemnost také na podmínkách a způsobu sklizně a zpracování. Tráva z plně vysemeněných rostlin může být stejně sladká a jemná jako Sinsemilla, záleží jen na řádném zacházení.

Sinsemilla je prakticky čistý materiál, bez hluchého podílu v podobě semen. Navíc lze předpokládat, že čerstvá marihuana bez narušených „hlavic“ má vysoký obsah nedegradovaných cannabinoidů. Pěstitelé, growers, mnohdy věří, že samičí rostlina bez semen je potentnější než opylená, se semeny. Zdůvodňují to tím, že se zde veškerá energie soustřeďuje na produkci pryskyřice, a nikoliv též na semena. K tomuto tématu zřejmě nejsou hodnověrné vědecké podklady. Zkušení pěstitelé ovšem hovoří jen o malém rozdílu, zhruba desetiprocentním. Ze sledování pryskyřičných žláz na listenech samičích květů lze konstatovat jejich růst i po opylení. Zda opylení zbrzdí či sníží produkci pryskyřic, je diskutabilní. Nicméně jeho vliv na rostlinu jako celek muže být velice dramatický. Je-li rostlina dobře opylená, růst se zřetelně zpomalí a rostlina vstoupí do poslední fáze života, jíž je tvorba semen. V této době semena rostou, až dosáhnou zralého stavu. Nový růst je mnohem pomalejší a nedostává se mu vitality květů před opylením. Reakce rostliny na opylení je relativní. Čím důkladnější je opylení, tím výraznější je změna v přechodu životního rytmu. Rostlina, na níž bylo opyleno jen několik květů, pokračuje ve vývoji květů jako sinsemilla.

Všechny rostliny nereagují na opylení shodně. Za vhodného počasí a dobré vitality rostlin mohou vykvést podruhé i potřetí. Výhodou pěstování sinsemilly je, že rostlina zůstává ve fázi květu déle – i čtyři až deset týdnů. Květové „hlavice“ se vyvíjejí větší a hustěji podél stonků a větví než při vývinu semen. Při pěstování sinsemilly je třeba odstraňovat samčí rostliny, než uvolní pyl. Při umělém osvětlení kvetou někdy samčí rostliny již po třech měsících, ještě před zkrácením fotoperiody. Ačkoliv samičí rostliny ještě nekvetou, samčí rostliny se odstraňují před otevřením květů. Pyl, usazený jako prach, by mohl oplodnit rostliny i po týdnech.

Samčí květy rychle dozrávají, jeden až dva týdny poté, co se objevily první nevyvinuté „hlavice“ květů. Rostliny proto musejí být prohlíženy často, dvakrát týdně, aby byly podchyceny všechny samčí rostliny před tím, než uvolni pyl. Případně je třeba použít dříve uvedených způsobů k rozlišení pohlaví rostlin k vymýcení nežádoucích samčích jedinců. Ani důsledně kontrolovaný záhon se nevyvaruje samičích rostlin s několika oplodněnými květy. Mohou být oplodněny ze samčích květu, náhodně se vyskytujících na samičích rostlinách, nebo z původně samičích rostlin, jež se transformovaly (konvertovaly) v samčí. Samozřejmě může být pyl přenesen ze zahrady souseda, který má stejnou zálibu, totiž pěstování konopí pro potřeby vlastní či pro své králíky. Prakticky však nemá takový příležitostný výskyt semen význam. Rostlina vytváří tisíce květů, a oplodnění několika z nich nemá na její vývoj vliv.“

Zdroj: DUPAL, Libor. Kniha o marihuaně. 3., dopl. vyd. Praha: Maťa, 2010, 173 s. Matamata. ISBN 978-80-7287-136-0.