„Rizikové faktory se mohou velmi rychle u žáka měnit. Důležitým zdrojem informací, kde hledat pomoc, pro něj mohou být vrstevníci.

Platí, že čím mladší je žák, tím je prevence více orientovaná na obecně, například obecně na ochranu zdraví. Naopak čím je žák starší, tím je prevence více zaměřena na jednotlivé návykové látky. Dospívající by měli být do preventivního programu aktivně zapojeni, měla by tu být možnost o problémech diskutovat. Důležité je prevenci zahájit včas, než se děti s drogami setkají.

Základním principem prevence sociálně patologických jevů a tedy i drogové prevence ve škole je výchova dětí a mládeže ke zdravému životnímu stylu a k osvojení si pozitivního sociálního chování.

Škola má podporovat zdravý životní styl svých žáků, vytvářet optimální podmínky pro prevenci společensky nežádoucích jevů a má být bezpečným místem pro efektivní vzdělávání.

Na většině základních škol mají výchovné poradce a poradce pro drogovou problematiku. Jeho úkolem je mimo zajišťování adekvátní primární prevence také mapování situace na konkrétní škole a včasné podchycení jedinců, kteří s drogou již mají zkušenosti. Následuje kontaktování odpovídajícího zařízení a rodičů pro zajištění intenzivnější primární prevence ve škole.

V prevenci by se měly uplatňovat pozitivní modely – zejména takové, s nimiž se může cílová populace ztotožnit a jejichž způsoby reagování může uplatnit v situacích svého každodenního života (např. při trávení volného času nebo zvládání problémů). Jako pozitivní modely ve všeobecné prevenci jsou vhodní vrstevníci, kteří žijí zdravě. Nevhodní jsou pacienti léčení pro závislost a vysloveně nevhodní závislí na drogách, kteří o léčbu nemají zájem a kteří pokračují v braní drog.

Program prevence by měl zahrnovat nejen nelegální, ale i legální návykové látky. Legální drogy (u nás nejčastěji tabák a alkohol) zvyšují míru rizikových faktorů a tedy i možnost přechodu k ilegálním drogám. Zvláště varovnou známkou v tomto směru je prudký vzestup spotřeby alkoholu nebo tabáku u dospívajících. Dalším důvodem, spadajícím spíše do oblasti specifické prevence, je okolnost, že děti z rodin, kde se vyskytuje závislost na alkoholu, jsou více ohroženy závislostí na návykových látkách v porovnání s dětmi, kde se tento problém v rodině nevyskytuje.

Ke stanovení priorit školní drogové prevence je důležité mít informace o tom, jakou podobu má konzumace drog mladými lidmi. Dále informace o tom, jaký typ drogy se užívá, v jakém věku a jak často, jak se dají tyto informace využít k tomu, aby se preventivní snahy mohly zaměřit na specifické věkové skupiny a typy drog.

K dalším aspektům školní drogové prevence patří samozřejmě informace o jasných pravidlech v souvislosti s drogami a jejich užívání ve škole včetně možných důsledků v případě, že student bude přistižen při nebo po užití drogy.

Snahou prevence je také posunout setkání s návykovými látkami do pozdějšího věku, když je organismus a psychika dospívajícího relativně vyspělejší a odolnější. Efektivita preventivního programu vzrůstá, pokud je soustavný a dlouhodobý. Naopak minimální efekt je u nahodilých a jednorázových akcí.

Možné je ve školách použít i selektivní prevenci. Je náročnější na čas i prostředky. Měla by být poskytována cíleně podle charakteru ohrožení. Jak známo, žáci se zvýšeným rizikem představují nesourodou populaci. Určitý přístup bude vyžadovat např. hyperaktivní dítě s poruchami pozornosti a odlišný přístup např. dospívající z rodiny, kde má otec problémy s alkoholem nebo kde se vyskytuje vážná duševní porucha.“

Zdroj: VOJTĚCHOVÁ, Jiřina. PREVENCE ZÁVISLOSTI NA MARIHUANĚ. České Budějovice, 2012. DIPLOMOVÁ PRÁCE. JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH, PEDAGOGICKÁ FAKULTA, KATEDRA PEDAGOGIKY A PSYCHOLOGIE. Vedoucí práce PhDr. Marta Franclová.